Článek
Značka Škoda je dnes spjata s osobními automobily, v minulosti ale znak okřídleného šípu nesly i kamiony nebo autobusy. Mezi ty nejslavnější busy patří Škoda 706 RTO, která měla k nákladním vozům vlastně hodně blízko.
Základ v náklaďáku
Dodnes známý autobus totiž využíval upravený podvozek nákladního vozidla Škoda 706 RT. Tento krok měl samozřejmě za cíl snížit vývojové i výrobní náklady. Navíc v tehdejší době nebyl ničím neobvyklým, i předcházející Škoda 706 RO měla základ v nákladním modelu 706 R.
Původní plány z počátku padesátých let přitom počítaly s tím, že by náhrada za 706 RO použila samonosnou karoserii, bez základu v nákladním voze. Nakonec k tomu však nedošlo a výsledné vozidlo vsadilo na polosamonosnou karoserii kombinovanou s upraveným podvozkem nákladního vozu 706 RT. Na něj ostatně odkázal i název – zkratka RTO značí rámový, trambusový, osobní. Číslovka 706 zase připomínala použitý motor.
Na vnější podobě byste ale spřízněnost s „er-téčkem“ nehádali. Pohledné oblé tvary jsou zcela odlišné než u 706 RT. Zvažovalo se i řešení s hranatou maskou podobnější té u nákladního bratra, nakonec však vyhrálo oblejší řešení s oválnou maskou. To se i po desítkách let líbí, a možná i proto se dnes zachovalá „er-té-óčka“ nabízejí za miliony.
I takhle mohla vypadat Škoda 706 RTO – jeden z prototypů měl odlišné tvary než výsledné sériové provedení.
To samotná technika měla k výchozímu náklaďáku blíže, a to nikoliv jen z hlediska podvozku. Pohon totiž zajišťoval motor Škoda 706, což byl vodou chlazený vznětový šestiválec se zdvihovým objemem 11 781 cm³, naladěný na 118 kW a spárovaný s pětistupňovou manuální převodovkou. Základ byl stejný jako u agregátu v 706 RT, zde však byly užity inovované hlavy válců stejně jako jiné vstřikovací trysky a čerpadlo.
Právě kvůli motoru se autobus prodával s označením Škoda, které bylo mezinárodně známé. Samotná kompletace však probíhala u Karosy ve Vysokém Mýtě, kde vznikaly i karoserie. Naopak podvozky se vyráběly v Liberci, v tehdy nově založených Libereckých automobilových závodech (LIAZ).
Škoda 706 RTO se veřejnosti poprvé představila na brněnské Výstavě československého strojírenství v roce 1956, a to ve formě prototypu. Výroba následně odstartovala o dva roky později.
Různé deriváty
Autobus měřil na délku 10 810 mm, byl široký 2 500 mm a vysoký 2 980 mm, rozvor náprav činil 5 450 mm. Postupně byl model nabídnutý v několika verzích.
Základem byl městský autobus s dvojicí dvoukřídlých dveří známý jako MTZ či MEX. První provedení bylo určeno pro Československo, druhé pro exportní trhy, které se odlišilo třeba masivnějšími nárazníky. K dispozici byly různé konfigurace, v závislosti na ní se dovnitř vešel odlišný počet cestujících. Možností byl i prostor pro průvodčího.
KAR měl jedny dveře, určen byl pro meziměstské tratě, proto využíval rovněž odkládací prostory nad sedadly nebo střešní nosič. V závislosti na konfiguraci se dovnitř vešlo až 44 cestujících. Pro dálkové trasy (vnitrostátní i mezinárodní) tu zase byl LUX s pohodlnějšími koženkovými sedadly, záclonkami a hlavně charakteristickými prosklenými střešními oblouky. Dovnitř se vešlo až 40 osob.
Pohled do interiéru nejluxusnější verze Škody 706 RTO.
Specialitou pak byl RTO-LUX pro výstavu EXPO 58, který měl jedinečnou luxusní kabinu s pohodlnými sedadly, televizí Tesla nebo bufetem s plynovým vařičem a ledničkou.
RTO-K byl zase třínápravový kloubový autobus, který byl zamýšlen jako náhrada využívané kombinace autobusu s vlekem. Tehdy progresivní velkokapacitní řešení s možností převozu více než 100 osob nakonec bohužel vzniklo v roce 1960 v jediném exempláři. Sériovou výrobu se nepovedlo rozběhnout.
Progresivní kloubová verze zůstala jen prototypem.
Škoda 706 RTO se nakonec vyráběla mezi lety 1958 až 1972, kdy vzniklo 14 451 vozidel. V Československu sloužila prakticky ve všech městech, vyvážena však byla i do Egypta, na Kubu nebo do Rumunska. V produkci ji následně nahradila Karosa řady Š se zcela novou konstrukcí.
Vedle domovského Vysokého Mýta se vozy stavěly i v Holýšově, kde se v rámci generálních oprav předcházející Škody 706 RO dosazovaly na původní podvozky karoserie z RTO. Vedle toho „er-té-čko“ vznikalo v licenci také v Polsku pod označením Jelcz, a to až do roku 1977.