Originální Saab 9-5 z prezidentské kolony Václava Havla dokazuje, že na Pražském hradě měli velmi dobrý vkus

První generace modelu 9-5 (čte se to opravdu devět-pět, ne devadesát pět, protože to byl kombík z šedesátých let) z vyšší střední třídy patří k mým nejoblíbenějším modelům této zaniklé značky. Saab s ním v roce 1997 nahradil model 9000, který vznikl ze spolupráce s italským koncernem Fiat.

Nový typ nabízel jako sedan nebo kombík, který nahradil dosavadní liftback. Nestárnoucí a krásně decentní design s nízkým koeficientem odporu vzduchu jen 0,29 vytvořil norský průmyslový designér Einar Hareide. Reklamy byly plné stíhaček, které Saab sice původně vyráběl, ale pak to přešlo pod jinou část koncernu a v době spojení s americkým GM v roce 1989 už neměla letadla a automobily Saab vlastně nic společného. V jedné reklamě se dokonce proháněla americká F-16, ale chápu, vypadalo to v televizi dobře.

Konkrétní auto pochází ze sbírek Retroautomuzea Strnadice a jeho prvním majitelem byl Pražský hrad. Ten tehdy koupil sedm těchto sedanů, jež tvořily doprovod v koloně prezidenta Václava Havla. Až 4,8 metru dlouhé sedany vypadaly v prezidentské koloně skvěle. Saab ale vypadá skvěle vždy a ze všech úhlů. Z profilu se mi líbí linka zadního okna a víka kufru, vpředu zase světla a typická maska. Ten jeho „pohled“ je takový přísný a dost mi schází, že jej na silnicích potkávám málo. Vnější zrcátka jsou parabolická, aby v nich bylo skvěle vidět.

Pražský hrad se překvapivě nerozhodl pro nejlepší a nejlépe vybavenou variantu Aero, ale spokojil se se základním výbavovým stupněm Linear (nad ním jsou stupně Arc, Vector a Aero), který není tak bohatý. Nemůže se tedy například chlubit vyhřívanými a současně odvětrávanými koženými sedadly, jež Saab 9-5 nabízel jako první automobil na světě. Stále jsou ale velmi pohodlná a se světlým čalouněním velmi líbivá. Nechybí rádio s možností přehrát nejen MC kazety, ale i CD. Vedle něj je nejvíc cool držák nápojů, který jste kdy viděli.

Specialitou saabu je funkce Night panel, jež zhasne přístrojový štít a zobrazuje jen informaci o aktuální rychlosti, případně zobrazí varování, například na docházející palivo nebo přehřívající se motor. Jinak toho v autě svítí dost, při otevřených dveřích neschází osvětlení země u dveří nebo prostoru pro nohy pod palubkou. Ve výbavě jsou látková sedadla, tempomat a centrální zamykání na dálkové ovládání. To dělá až neslušně hlasitý mechanický zvuk.

Interiér z kvalitních materiálů má sice specifickou ergonomii, ale rychle si zvyknete a bude vám připadat lepší. Ovladače oken jsou na středovém tunelu, což je vlastně dobrý nápad, protože kromě řidiče je může ovládat i spolujezdec. Středová část palubní desky je nasměrovaná k řidiči, takže má na ni dobrý výhled. Nasměrovaný je tedy i výdech klimatizace, takže spolujezdec má svůj vlastní. Volant má krásně tlustý věnec. Pod ním je tlačítko zmíněné funkce Night panel. A pochválit musím prostornost, v tomhle patří saab k premiantům své kategorie a doby. Výhled vzad ale není kvůli docela vysokému víku zavazadelníku nic moc.

Saab má motor vpředu napříč a pohon předních kol. Stojí na koncernové platformě GM2900 jako Opel Vectra a Calibra, Saturn L nebo Saaby 900 druhé generace a první 9-3, ale proti Vectře má prý přes 1 200 vylepšení. Pod kapotu se dostaly řadové čtyřválce a vidlicové šestiválce, a to v obou případech zážehové i vznětové. Tady je ten větší benzinový čtyřválec B235E o objemu 2,3 litru. Motor nabízí 170 koní (125 kW) v 5 500 otáčkách a 280 Nm v 1 800 otáčkách. Startuje se pochopitelně uprostřed mezi sedadly a při startování všem neznalým připadá, že jeho baterka je před smrtí. Ale to je u saabu normální, prostě startuje trochu neochotně.

V nízkých otáčkách je auto trochu letargické, ale když překoná 2 300, tak už cítíte jeho touhu akcelerovat. Turbo reaguje spíš na sešlápnutí plynového pedálu než na konkrétní otáčky. K motoru je připojený dlouhý pětistupňový manuál, po městě pětku určitě nezařadíte, saab je opravdu nastavený tak, že při pomalých rychlostech se na vyšší stupně dusí a kucká. Pokud chcete vypnout motor, musíte mít zařazenou zpátečku, jinak se vám nepovede vyndat klíček. Ano, zamykání řazení v základu, to je také typický Saab.

Akcelerace na stovku zabere 8,7 sekundy a auto pak jede rychle tak nějak bez námahy a turbodíry. Spotřeba už tak příjemná není a pohybuje se většinou v rozmezí 8 až 10 litrů dle jízdního stylu. Přeplňovaný motor je ale poměrně vhodný k chiptuningu a také jej dost majitelů provedlo. Oblíbenou a prověřenou značkou je v tomto odvětví společnost Hirsch. Nejde ale o případ tohoto konkrétního auta, Pražský hrad opravdu ze svého sedanu nepotřeboval udělat sleeper. I v sériové verzi ovšem vůz dokáže akcelerovat na všechny rychlostní stupně (nejlépe ale na třetí a čtvrtý), a to i do kopce. Saaby s turbomotory prostě nejsou žádná ořezávátka, a když se rozjede přeplňování, nemůže si před ním být žádný konkurenční sedan jistý. Na všech kolech jsou kotoučové brzdy, ale mají poněkud letargický nástup.

Saab má nezávislé zavěšení všech kol, vpředu MacPherson, vzadu víceprvkové zavěšení. Jízda se dá popsat slovy klidná a důstojná a v odhlučněném interiéru je krásné ticho. Na hrbolech auto trochu zaduní, ale je z něj poznat bytelnost a jistota. Podvozek je velmi komfortní, a tak o hrbolech sice víte, ale nenaklepete se na nich jako řízky. Navíc se díky té bytelnosti cítíte ve voze bezpečně. Na limitu ale začíná saab působit trochu nedotáčivě, i když řízení má příjemnou zpětnou vazbu, a tak to víte včas. Kolem středové pozice však moc zpětné vazby nehledejte, zde na tom konkurenti bývají lépe. V případě krize ale zasahuje systém kontroly trakce nebo stabilizace. A i když je saab spíš komfortní než sportovní, tak potěší níže umístěné těžiště než u sourozenců na stejné platformě. Při parkování pozor na vysoké obrubníky, protože přední převis je opravdu dlouhý.

První generace modelu 9-5 žila opravdu dlouho a byla nahrazena druhou teprve až v prosinci 2009. Poslední kombík se dokonce vyrobil až v únoru 2010. Tehdy už byl saab pod značkou Spyker, byť auto bylo stále kompletně vyvinuté pod křídly GM. Definitivně se výroba saabu v Tröllhattanu zastavila v roce 2012. Dodnes je ale můžete potkat na silnicích, protože je spousta nadšenců miluje. A vlastně není divu, jeden 9-5 Sportcombi se nachází i u mě doma a vůbec netuším, jestli jej někdy budu chtít něčím nahradit. Celkem vzniklo 483 593 Saabů 9-5 první generace, z toho 252 236 sedanů. Koncern General Motors pak odprodal výrobní vybavení pro první generaci čínskému koncernu BAIC.

Saaby si potrpí na kvalitní, ideálně plně syntetické oleje. Švédský výrobce hodně dbal na bezpečnost, a tak u tohoto modelu uvedl aktivní hlavové opěrky, které se při nárazu zezadu pohnou směrem vpřed, aby eliminovaly riziko zlomení vazu pasažérů. Přední sedadla jsou vybavena bočními i hlavovými airbagy a nevtíravou signalizací nezapnutých bezpečnostních pásů. Celý základní skelet má dodatečné výztuhy sloupků a vylepšené deformační zóny, takže kolem pasažérů tvoří pevnou ochrannou klec. Saab také používal tužší a tlustší ocelové plechy, takže tohle opravdu není jen převlečený Opel Vectra. Šlo o nejstarší auto, jež v testech EuroNCAP obdrželo nejvyšší hodnocení pět hvězdiček (saab byl testován až po pěti letech od zahájení výroby, takže prvním držitelem tohoto hodnocení byl mladší Renault Laguna). Automobilka vybavila auto systémem ABS, kontrolou trakce, ale také rozdělováním brzdného účinku.

První generace modelu 9-5 se vyráběla dlouhých 12 let, nástupce pak pouhé dva roky. Dnes už nejenže si nekoupíte Saab 9-5, ale už přes deset let si nekoupíte vůbec žádný saab. Dnes už si i ojetinu koupí někdo jen proto, že ji skutečně chce. Saaby totiž normální lidé už moc neznají a fanoušci aut je buď milují, nebo nesnášejí. A pokud jej, stejně jako já, milují, odpustí mu téměř vše včetně diskotéky svítících kontrolek, kterou oplývají některé zanedbané kusy v inzerci. Je to občas nezbytné, protože saaby mohou svému majiteli přinést nejednu vrásku. Odcházejí zapalovací kazety, čidla a snímače, turba nemívají dlouhou životnost a na převodovce zase mnoho nevydrží synchrony. Někdy se také může ucpat sací koš na olejové vaně, která se doporučuje občas sundat a vyčistit. A navzdory tloušťce plechu dokáže saab i reznout.

Je pravda, že pár dílů je shodných s opely a ty nestojí mnoho, ale většina dílů je atypických a dražších. Navíc se nedají občas sehnat ani v druhovýrobě. Při správné péči ale saaby většinou vydrží několik stovek tisíc kilometrů. Jen se připravte na to, že inzeráty na ojeté saaby mají občas nepochopitelné ceny a slušné kusy stojí většinou přes 100 tisíc korun. Dnes už si tahle auta drží většinou jen fanoušci, od kterých je kupují jiní fanoušci, a těm nevadí, že za stejné peníze mohou mít mladší a výkonnější auto. Díky tomu se ale saaby ani moc nekradou.

Za svoje peníze navíc získáte velmi originální automobil, jenž se pocitově jeví jako mnohem mladší, než má ve skutečnosti v dokladech uvedeno, a který má většinou velmi solidní výbavu. A s motorem 2.3 Turbo se navíc opravdu parádně svezete. Ostatně mnoho fanoušků má doma triko s nápisem: „Když hudbu, tak ABBA, když turbo, tak Saaba!“ Švédský europop vám vnucovat nebudu, ale druhou polovinu věty podepisuji stoprocentně.