Článek
V roce 1975 se už věk Renaultu 16 nedal výrazně omladit, takže na pařížský autosalon přivezl Renault hned dva nástupnické modely 20 a 30. Právě model 20 ve verzi TS je i na fotkách doprovázejících tento článek, takže se s vámi mohu podělit i o jízdní dojmy s tímto starým francouzským hatchbackem. K testu mi jej půjčilo Retroautomuzeum Strnadice, které jej má ve své sbírce tuzexových aut. Právě přes Tuzex se toto auto v roce 1977 prodalo.
Na první pohled mi přijde, že se designér Gaston Juchet nijak zvlášť nesnažil. Základní tvar hatchbacku se proti předchozí šestnáctce svou siluetou moc neliší, ale ostřejší tvary Dvacítky vypadají moderněji a vlastně pořád dobře. Oproti Třicítce má tento model velká hranatá světla. Renault už se tehdy hodně zajímal o bezpečnost, takže nové auto mělo několik deformačních zón, lepší boční výztuhy a konečně také netříštivá okna.
Jednoduchým tvarům interiéru pomáhá k líbivosti světlá barva
Verze TS označovala variantu s dvoulitrovým motorem a nejvyšší výbavou. Ta obsahovala centrální zamykání a má i elektrická přední okna. Jinak se mi v interiéru líbí obrovská plocha a přes ni skvělý výhled ven nebo velký zavazadlový prostor. Ten má v základní konfiguraci 400 litrů, při posunu zadní lavice 480 litrů a po sklopení zadních opěradel 900 litrů. Já vím, že youngtimer nebudete kupovat na stěhování, ale může se to hodit. Interiér je prostorný i jinak, částečně díky světlému čalounění a částečně díky trochu archaické kolmé palubce. Sedadla jsou měkká a pohodlná, jak je u starých francouzských aut obvyklé, ale kvůli nemožnosti nastavit jakkoliv volant si nenajdu zcela ideální pozici.
Dvoulitr je ideální volba
Dvoulitr má slušný výkon 110 koní, a tak má poměrně solidní dynamiku. Renault nabízel i šestnáctistovku, ale už dobové recenze si stěžovaly na její slabý výkon. Dvoulitrová Dvacítka sice akceleruje na stovku dlouhých 13 sekund, ale umí jet svižně a plynule i v dnešním provozu. Na automat ale zapomeňte, k mání byl jen čtyřstupňový manuál s takovým tím typickým gumovým chodem a v kulise páce nic neklade žádný odpor.
Renault nabízel tento model i ve veselejších barvách
Podobné je to i s řízením, protože kvůli posilovači také neposkytne moc zpětné vazby. Potěší ale dostatečně silné dvouokruhové brzdy a rozumná spotřeba do osmi litrů. Nádrž jich pojme šedesát, takže dojezd není marný.
Typický francouzský jízdní komfort
Mnohem více ale ocením nesmírně komfortně naladěný podvozek, který silnice v okolí strnadického Retroautomuzea přímo žehlí. Fakt, že má tento Renault jen třináctipalcová kola, k tomu také přispívá. Ovšem ruku v ruce s tím jdou i výraznější náklony v zatáčkách, které přímo odrazují od svižnější jízdy. Ano model 20 Turbo sice vyhrál slavnou Rally Paříž–Dakar v roce 1982, ale upravený speciál bratří Marreauových byl od běžných Dvacítek odlišný.
Pokud si můžete vybírat, sáhněte místo základní šestnáctistovky po tomto dvoulitru
Jako u mnohých starých aut, i u Renaultu 20 mám vzpomínky z televizní obrazovky. Nevím jak vy, ale já si dost přesně pamatuji exemplář, který v Chobotnicích z II. patra řídil Pavel Zedníček a tahal s ním po Evropě karavan. Asi si to musel užívat, protože v té době musel Renault 20 být jedním z nepohodlnějších aut na našich silnicích. Dnes už se dá potkat jen zřídka, protože jej trápila koroze a elektronika. Rád bych vám napsal, kolik aktuálně tato auta stojí, ale v době, kdy píšu tato slova, jsem právě po hodinovém hledání na internetu našel jediný inzerát. Pochybuju ale, že byste vyrazili do Portugalska pro exemplář za 8 500 eur (200 000 Kč).
Přesto na každého jednou dojde a čas Dvacítky i silnější Třicítky se nachýlil v říjnu 1983. Renault oba typy nahradil větším liftbackem 25, který jsem vám už v této rubrice představil. Do té doby ale vzniklo 620 tisíc aut přímo se znakem Renaultu a pár exemplářů v Rumunsku pod jménem Dacia 2000, ovšem pouze pro potřeby tamní tajné policie.