Renault 17 je elegantní kupé, které ujede i milion kilometrů a nezadá si s kabriolety

V červenci 1971 u Renaultu usoudili, že potřebují nějaké pořádné stylové auto, nějaké kupé. Koneckonců Fordu se s modelem Capri dařilo. Výroba modelu Caravelle už tou dobou několik let neběžela a chtělo to něco stylového do nabídky. Ve francouzském Maubeuge se rozeběhla výroba dvou kupé 15 a 17 a světu se tyto modely představily na pařížském autosalonu v říjnu. Francouzi dokonce poněkud odvážně mluvili o sportovních kupé, ale to berte trochu s nadhledem.

Já už před časem psal i o modelu 15, který se prodával i v Československu, ale dnes to bude o hezčí verzi 17 (nebo R177, jak ji znají Italové, protože pro ně je 17 smolné číslo) z roku 1977. Jde tedy o modernizované provedení Phase 2. Ta se prodávala i v Austrálii a USA.

Rozdíly poznáte na první pohled díky tvaru bočních zadních oken nebo podle předních světlometů. Patnáctka měla velká zadní okna a dvě velká obdélníková přední světla, sedmnáctka má malá zadní boční okna částečně překrytá žaluziemi a čtyři kulatá přední světla. Pěkná jsou i originální dobová kola. Když stáhnete první boční okna za dveřmi, máte i hezkou bezsloupkovou siluetu.

Za mne je sedmnáctka hezčí, ale záleží samozřejmě na osobním vkusu. V roce 1976 byl vůz modernizován a od té doby vypadal jako na fotkách – jiná maska, světla a nárazníky. V tomto případě jde o ve své době vrcholný model 17 TS ve verzi Decouvrable, tedy s elektricky ovládanou plátěnou střechou, kterou Renault nabízel od roku 1973. Když ji otevřete a stáhnete všechna okna, nezadá si Renault s kabriolety.

Do výbavy Renaultu se dostalo i zadní vyhřívané okno, rádio, menší sportovní volant a radiálky. A také nabídl Renault elektrická okna, když jste si za ně připlatili. Původní majitel to udělal, takže kličky na stahování bych tu hledal marně. Sportovní sedadla jsou velmi pohodlná, což je u starších francouzských aut nezbytné. Vážně si dovedu představit, že z nich nevystoupíte unavení, ani když na jeden zátah vyrazíte z Paříže na Azurové pobřeží. To spíš v horku může být jejich barva problém, ovšem na ten tvar si nemohu stěžovat. Stejná byste našli i v kupé Alpine A310.

Vzadu je prostor limitován tvarem karoserie, ale na kratší dobu se sem dospělý vměstná. Výklopná záď praktické třídveřové karoserie usnadňuje přístup do slušně velkého zavazadelníku (v něm je na výšku i rezerva), v autě je ale i několik odkládacích prostor. Jen kliky na dveřích jsou nějak hodně dole.

Kupé má koncepci s motorem vpředu, dokonce velmi vpředu a pohonem předních kol. Vychází z rodinného sedanu Renault 12 (byť vzhledově mu není skoro vůbec podobné), ale nejsilnější motory si kupé půjčilo z velkého modelu 16. Je tomu tak i u verze 17 TS, která dostala šestnáctistovku (1 647 cm3) OHV s dvojitým karburátorem Weber a výkonem 98 koní (72 kW) v 6 000 otáčkách. Auto jde hezky za plynem. Pohonná jednotka je umístěna podélně a před předními koly, která pohání. K motoru je připojená pětistupňová převodovka s řazením na podlaze. V kulise se páka pohybuje hladce, ale ne tak gumově, jako to někdy u francouzských aut bývá.

Maximální rychlost je přes 170 km/h, na stovku kupé zrychluje 12 sekund. Zastavení zajistí kotoučové brzdy na předních a bubnové na zadních kolech. Zadní náprava je tuhá, ale odpružení na všech kolech zajistí vinuté pružiny a nechybí ani torzní stabilizátory. Řízení jde hodně zlehka. Posádku ale hlavně potěší příjemný jízdní komfort. Hlavně je ale poznat, že sedmnáctka je překvapivě o něco tužší a lepší než dříve zkoušená patnáctka. To opravdu nebylo vůbec sportovní auto, jen hezké kupé, ale sedmnáctka může vážně někoho, kdo přistoupí na její charakter, potěšit. Spotřeba se vešla do deseti litrů vždy, v klidném tempu i do osmi litrů.

Sedmnáctka ve verzi Gordini byla i úspěšným soutěžím náčiním a na kontě má i výhru ze soutěže Mistrovství světa. Na Press-on-Regardless v roce 1974 se radoval Jean-Luc Thérier. Renault výrobu ukončil v srpnu 1979 a začal nabízet model Fuego. U nás se tento model na rozdíl od sesterské patnáctky oficiálně neprodával, jen v Tuzexu uměli zprostředkovat individuální dovoz. Dnes je pohledným youngtimerem, který rozhodně potěší milovníky francouzské značky. Sehnat některé z 300 tisíc vyrobených kupé ještě jde, byť právě teď, když článek píšu, nenacházím na prodej ani jeden. Pokud by se nějaký našel, počítejte s cenovým rozpětím dvě stě až čtyři sta tisíc korun.

A na prodej nebude ani tento, Jirka se auta, kterým jezdil v roce 1983 jeho táta, určitě zbavovat nebude. Ani nevadí, že má auto najeto 980 tisíc kilometrů a za sebou několik oprav karoserie a generálku motoru před 500 kilometry. Renault může potrápit koroze nebo poruchy alternátoru. Díly, zejména ty shodné s Renaultem 12, se dají sehnat, protože jsou pak shodné i s Dacií 1300.