Článek
Kanárkově žlutá „devětsetjedenáctka“ uhání vysokou rychlostí zrádnými zatáčkami Severní smyčky Nürburgringu a s divoce řvoucím boxerem a nepřetržitě klouzajícím zadkem se pro celou generaci nadšenců stává nezapomenutelnou ikonou. Hlavní hvězdou legendárního videa „Faszination on the Nürburgring“ z éry videokazet ale není tovární Porsche 911, nýbrž neobyčejný Ruf CTR „Yellowbird“. Nejrychlejší auto osmdesátek a jedno z nejbláznivějších aut všech dob.
S náročnou ovladatelností na limitu, lehkou karoserií a na svou dobu extrémním výkonem šestiválcového boxeru se dvěma turbodmychadly o 469 koních je „Žlutý pták“, jakou přezdívku si získal pro svou rychlost a výraznou barvu, nejslavnějším počinem Aloise Rufa. Je jednou z těch nekompromisních bestií vyžadujících, aby je řidič doslova krotil. Umění „letět“ s ním naplno vyžaduje talent a jen jízda po normálních silnicích potřebuje zkušenosti se sportovními auty.
Na legendární Ruf SCR „Yellowbird“, svého času rychlejší Porsche, než bylo supersportovní Ferrari F40, vzpomínám při pohledu na Ruf, se kterým mám tu čest. Je prezentačním vozem automobilové slavnosti Legendy, ale není autentickým Yellowbirdem, i když se mu blíží. Je jeho starším a slabším sourozencem – jmenuje se Ruf SCR a jeho nejdůležitější odlišností od slavnějšího bráchy je atmosférické srdce.
Fascinace na Nürburgringu
„Faszination on the Nürburgring“ je dodnes jedním z nejslavnějších automobilových videí ze slavné Severní smyčky okruhu Nürburgring v německém pohoří Eifel. Testovací jezdec Stefan Roser v něm jede závratnou rychlostí v legendárním Rufu CTR „Yellowbird“ a většinou zatáček náročné závodní trati projíždí dokonale ovládaným driftem, aniž by narušil celkovou plynulost své jízdy. Podívejte se na video, jakým Ruf ještě více podpořil kult svého nejikoničtějšího vozu.
Co je Ruf SCR? Historicky první Porsche 911 z dílen Rufu
O Rufu SCR se dnes mluví zejména ve spojení s novodobým restomodem, ale originální předchůdce je zapomenutou vůbec první kompletní úpravou Porsche 911 společností Ruf. Je z dob, kdy se automobilky poprvé setkaly se zpřísňováním emisí a snižováním výkonů motorů i spotřeby paliva. Spolu s tím Porsche v sedmdesátých letech omezilo své šestiválcové boxery na maximálně 180 koní, a vytvořilo tak propastný rozdíl mezi nejsilnějšími tradičními 911 a přeplňovaným modelem 930 Turbo.
S blížícím se koncem sedmdesátých let si v Porsche mysleli, že modelovou řadu 911 vyvinuli k dokonalosti, a očekávali, že ji nahradí luxusnějším osmiválcovým kupé 928. V Rufu naopak v plochých šestiválcích viděli další potenciál a rozhodli se zahájit nový projekt. Pro svou vůbec první úpravu „devětsetjedenáctky“ si vybrali verzi 911 SC, aby zákazníkům nabídli schopnosti 930 Turbo při zachování nižší spotřeby paliva atmosféry.
Hlavní úpravou přitom bylo zvýšení zdvihového objemu z továrních tří litrů na 3 185 cm3, čehož v Rufu dosáhli zvětšením vrtání válců o 3 milimetry a použitím nových pístů, zvyšujících kompresi z 8,5 na 9,8:1. V kombinaci se vstřikováním paliva K-Jetronic a speciální pětistupňovou převodovkou Ruf s delším pátým rychlostním stupněm tak zachovali slibovanou spotřebu paliva, přičemž zvýšili nejvyšší výkon na 215 koní při šesti tisících otáček za minutu.
Kanárkový Ruf významnou část své minulosti strávil na japonských silnicích, následně byl dovezen zpět do Evropy a původní šedou barvu zakrývá a chrání sytě žlutá fólie od pražských specialistů z Authentiq, která má za úkol ještě více přiblížit podobnost s legendárním Yellowbirdem. Upravené Porsche 911 z roku 1984, technickou specifikací odpovídající Rufu SCR, navíc postupem desetiletí prošlo dalším posílením a v současnosti nejvyšší výkon jeho šestiválce dosahuje přibližně 230 koní.
Oficiální potvrzení originality žlutého Rufu je oříškem i pro úpravce. V osmdesátých letech si totiž většina tuningových firem ještě nevedla detailní evidence přestaveb, a tak lze úvahy o autenticitě vozu zakládat pouze na specifických dílech. Důležitým faktem je, že má autentické doplňky Ruf, jako je kompletní bodykit, kola, řídicí jednotku motoru, výfuk, podvozek a upravený interiér se skořepinovými sedadly, řadicí pákou nebo koženým volantem. Ten se majitel rozhodl zachránit před dalším „ohmatáním“, uschoval jej a nahradil obyčejnějším sportovním volantem Sabelt.
„Vzducháče“ jsou životními sny petrolheadů
Konec úvahám, pojďme se projet. Řídit klasické Porsche 911 je životním snem snad všech milovníků vysokooktanového benzinu, automobilové historie i sportovních vozů, a mně se ten můj plní zrovna teď. Slavnou „devětsetjedenáctku“ jsem v minulosti řídil hned dvakrát, ale už při usedání za volant Rufu si všímám, jak obrovskou evolucí prošly ony moderní generace 997 a 992. Nejvýraznější zlepšení je v ergonomii, která je ve starém „Gčku“, jak se generace z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jmenuje, z dnešního pohledu naprosto děsivá.
Překonávám vysokou bočnici skořepiny a na sedadle řidiče zjišťuji, že v Porsche je to jako v jiných dobových nebo ještě starších sportovních autech. Za volantem sedíte docela přirozeně, ale pedály jsou opravdu hodně vpravo. To, že skoro čtyřicet let staré auto je po stránce ovladatelnosti výrazně tužší a vyžaduje více citu, je samozřejmé. Vedle dnešních Porsche 911, zvládnutelných jednou rukou, tohle potřebuje mnohem víc opravdového řízení.
Vyjíždím vstříc okresce na jižním okraji Prahy a již na prvních metrech mne překvapuje lehké řízení bez posilovače. Ovlivňuje jej přirozená lehkost předku kvůli motoru až za zadní nápravou, a dokonce ani při zatáčení v nízkých rychlostech neklade vůz odpor. Po přesednutí z moderních aut si naopak musíte zvyknout na pomalejší převod řízení, vyžadující více práce s volantem.
To nejlepší z klasické 911 ale poznávám až ve chvíli, kdy na dvojku šlapu na plyn a začínám točit vzduchem chlazený boxer. Atmosférický „vzducháč“ s rostoucími otáčkami zesiluje, zatímco se v interiéru zintenzivňuje ničím nefalšovaný řev mechanické strojovny. Čtyřválcové boxery někdy znějí až nepříjemně, ale projev šestiválcového Porsche 911 můžete pouze zbožňovat. O to víc si to užívám při podřazení s meziplynem.
Stará „devětsetjedenáctka“ navíc pomáhá zavzpomínat na časy, kdy nekompromisní sportovní podvozky a obrovská kola s nízkoprofilovými pneumatikami byly teprve hudbou budoucnosti. Je relativně komfortní, a dokonce i s malými koly je na okreskách příjemně poddajná a pohodlná. Šťastný majitel navíc uznává, že i klasická auta musí hlavně jezdit, a tak se svým Rufem v létě jezdí i po obchodních schůzkách.
Když následně po svém svezení „Rufíka“ vracím, shodujeme se, že když máte štěstí mít klasické Porsche 911, nepotřebujete jiné sportovní auto. Nadšence do historie zaujme svým příběhem a řidičské nadšence potěší jízdními vlastnostmi, protože se zrychlením z nuly na stovku pod šest sekund je rychlé i dnes. A pokud máte dost peněz a líbí se vám autentický tuning, úprava jako Ruf je pro vás povinností.
Líbí se vám show car automobilové slavnosti Legendy? Přijďte se na něj a spoustu dalších klasických i moderních aut podívat na letošní výstavu, která se koná na výstavišti v pražských Holešovicích ve dnech 28. až 29. května 2022.