Pontiac Firebird Trans Am Turbo: Americký osmiválec s turbem není nová záležitost!

Konec šedesátých let byl pro americký automobilový průmysl zaslíbenou dobou plnou skvělých aut v nabídce. Dne 23. února 1967 se například na trh dostala legenda segmentu muscle car – Pontiac Firebird, sourozenec o rok staršího Chevroletu Camaro. Zprvu to byl Pony Car, konkurent legendárního Mustangu, který dostal jméno po konceptech GM z padesátých a šedesátých let. Prodejně se autu dařilo, a tak měli u Pontiacu dost času myslet na mnohá vylepšení. My ale trochu zrychlíme tok času a přeskočíme o pár let dopředu do roku 1970 přímo k druhé generaci, která nás bude zajímat dnes. Konkrétně pak auto už s výrazně omlazeným vzhledem z roku 1979, které se objevilo v nabídce Veteránů na Truc a Aut z Kanady. Právě v tom roce prodal Pontiac Firebirdů nejvíc, konkrétně 116 535 aut.

Design už nevychází z lahve Coca Coly, ale je střídmější a uhlazenější. Verzi z těchto let výroby poznáte podle čtveřice světel v jinak hladké přední masce. Dvoudveřové kupé má sundavací střešní panely, takže vítr ve vlasech není v tomto Firebirdu problém. Byl to trochu ústupek majitelům kabrioletů první generace, ale klasické kabrio se do nabídky vrátilo až na sklonku osmdesátých let. Trans Am má pak více okrasnějších a agresivních doplňků včetně žebrovaných zadních světel, a i když je bílý a ne černý, tak si připadám jako Bandita (Burt Reynolds) z populární komedie. Ostatně ve druhém díle i on jezdil oturbenou verzí a Pontiacy si tak zamiloval, že měl doma celou sbírku.

Přeplňovaná verze Trans Am Turbo měla například bohatší výbavu a také klimatizaci, která jinak bývala za příplatek. Specifická jsou i originální kola, za zadními pak trčí větší dvojité koncovky výfuků. Na klice je nápis 4 wheel disc, abyste nezapomněli, že tahle verze už nemá bubnové brzdy. Chybět nesmí ani samolepky s logem závodního okruhu Indianopolis Motor Speedway. Nejlepší na všem je ale ta boule na kapotě s velkým symbolem ohnivého ptáka, protože v ní jsou tři oranžové diody, které vidí řidič a které mu oznamují, jak je turbo natlakované. Ty tři diody jsou označené jako NORMAL, MEDIUM a HIGH.

Správná americká macho kára musí mít motor vpředu a pohon zadních kol. Má to tak i Firebird na platformě F, kterou sdílí s Chevroletem Camaro. Nabídka motorů byla velká od šestiválce s objemem 3,8 litru po vrcholný osmiválec o objemu 7,5 litru. V tomto autě je osmiválec Pontiac 301 OHV o objemu 4,9 litru (301 cui) s turbodmychadlem Garett TBO-305, který nabízí 210 koní (157 kW) ve 4000 otáčkách a 468 Nm ve 2000 otáčkách. Dnes to nezní dramaticky, a ani ve své době to nebyla rekordní hodnota, ale pořád to je větší porce výkonu než soudobá Corvette nebo Ferrari 308. Na stovku auto vystřelí za 9 sekund a 17 sekund mu trvá projet čtvrt míle, což byl pro Američany důležitý údaj. Maximální rychlost je 224 km/h takže vás dnes předjede i rodinné SUV, ale co naděláte. To k youngtimerům tak trochu patří. Rodinné SUV ale při rozjezdu s kick-downem neumí hrabat zadními koly a doprovodit to mocným burácivým zvukem, takže Firebird je pořád pravý muscle car, jen s turbem, které mu trochu zlepší jeho osmiválcový zátah.

Na vývoji Pontiac spolupracoval s Buickem, který už tehdy přeplňoval svůj vidlicový šestiválec 231 (3,8 litru). Motor měl zesílený blok motoru a silnější stěny válců, aby přeplňování lépe zvládl. Výsledkem byl nejen nižší kompresní poměr, ale i jiné písty, vačka, olejová pumpa, zapalování a výfuk. Snahou bylo nabídnout menší motor, který by ale nepřišel o svůj výkon. Možná byste někde našli i zmínku o rozumnější spotřebě, ale nečekejte, že pojede za méně než 15 litrů. U Firebirdu je prostě zábava na to pořád šlapat, takže spotřeba přes dvacet litrů není problém. Přesto kombinace karburátoru a přeplňování turbodmychadlem je vlastně pro nás Evropany netradiční a když pominu Renault a jeho přeplňované modely, moc dalších automobilek experimentujících u nás s kombinací těchto systémů mne nenapadá.

K motoru patří jedině hladce fungující třístupňový automat. Díky tomu se nemusíte o nic starat, stačí jen šlapat na plyn (a občas na brzdu). Díky přeplňování je to ve Firebirdu o něco větší sranda než v jiných muscle cars. Za oknem máte diodu, která indikuje, že je šnek pod kapotou připravený. Takže zadupnu pedál do země, zadní kola prohrábnou (pomáhá jim trocha štěrku, který kazí povrch zapadlé silničky) a Firebird vystřelí vpřed. Já měl americké osmiválce vždycky rád, ale s turbem je to vážně ještě větší sranda.

Trans Am se mohl pochlubit vylepšeným řízením, na americké poměry velmi přesným, tužšími tlumiči a větší porcí koní, než kolik míval normální Firebird. Alespoň lépe hýbal s tou zátěží 1596 kilogramů. Jako problémy zmiňují majitelé prosakování kolem bočních bezrámových oken a sundavacích dílů střechy. S cenami od tří set tisíc do jednoho a půl milionu se ale drobné nedostatky dají snést. Tento konkrétní z nabídky Veteránů na Truc a Aut z Kanady stojí 435 tisíc korun.

Koncern General Motors se rozhodl ukončit existenci Pontiacu v roce 2002 a tak se poslední Firebird vyrobil 30. srpna téhož roku. Společnost Trans Am Depot pak uměla do designu Pontiacu přestavět vaše Camaro páté generace. Druhá generace Firebirdu to zabalila v roce 1981, tedy dva roky po uvedení této speciální verze, a novinka už oturbené motory neměla. V roce 1980 byl Trans Am oficiálním Pace Carem v závodě 500 mil Indianopolis. Firebirdy Trans Am Turbo se u nás na prodej moc často neobjevují, ale tento nyní hledá majitele.