Osmiválcová amerika žere 15 litrů, za oceánem ale sklízel Ford Thunderbird úspěch díky malé spotřebě

V říjnu 1954 se zrodila jedna americká legenda automobilky Ford. Dostala jméno Thunderbird po mytologickém ptáku z indiánských mýtů a šlo o velký luxusní kabriolet. Poměrně brzy se pro něj vžila přezdívka T-Bird. Velký luxusní model postupně rostl, byl stále hranatější a hranatější, místo otevřené verze se prodával jako kupé až do roku 1977, pak se poprvé zmenšil a propadl o segment níž, což bylo zásluhou předvídavosti Lee Iacoccy. A poprvé také dostal široký B-sloupek a malé opera okénko (tehdy populární u velkých amerických kupé), dveře ale zůstaly bezrámové.

Vzadu jsou pěkná velká a spojená světla, vpředu zase mrkačky a mezi nimi maska se znáčkem na pružince na vrcholku. I drátěný design kol a bezrámová přední okna byly pro prestižní ameriky z té doby nezbytností, naopak šest bočních oken nebo žebra za předními koly byla spíš frajeřinka. Po celém autě jsou pak symboly ptáka Thunderbird, který dal autu jméno. Podle mého vypadá Thunderbird prostě dobře a ani tato generace není výjimkou.

Právě s touto sedmou, poprvé zmenšenou generací, mám dnes schůzku díky vstřícnosti Veteránů na Truc a Aut z Kanady. Auto se vyrábělo V Chicagu a v Kalifornii. Stojí na platformě z Fordu Torino a LTD (tomu je Thunderbird i rozměrově blízký) a na naše poměry vypadá auto pořád obrovské. Ovšem Američané to uvítali, ropná krize ještě řádila, a tak se za oceánem začala skloňovat slova jako spotřeba a efektivita, navíc T-Bird příliš konkuroval luxusnímu kupé Lincoln Continental Mark od další značky v koncernu. Thunderbird ztratil nejen do rozměrů, ale také o 408 kilogramů zhubl, a právě hmotnost má na spotřebu velký vliv. Nakonec z toho byl úspěch, a právě tento Thunderbird se prodával ze všech generací nejlépe.

Konkrétní auto je laděné do zelena, což je vlastně krásný důkaz individualizace, kterou Ford nabízel už tehdy. Možná jste si toho všimli už zvenčí, například na vinylové střeše, lištách nebo některých ozdobných linkách. Mnohem nápadnější je to ale v interiéru, který je výrazně zelený, a to kompletně. Je fuk, zda se bavíme o kobercích, kožených sedadlech, palubce, volantu nebo velurovém čalounění, všechno je zelené. Doplňuje to ale samozřejmě dost chromovaných dílů a také pár plastů, které občas mohou na našich hrbolech zavrzat. To pohodlí za to ale stojí, protože v Thunderbirdu si hodně odpočinete a krásně se rozvalíte na rovných sedadlech. Přes dlouhé dveře se krásně nastupuje i do druhé řady sedadel. Tedy nastupovalo by se, nebýt jedné věci. Překvapily mne bezpečnostní pásy ukotvené ze stropu, které v přístupu trochu překážejí.

Thunderbird má motor vpředu podélně a pohon zadních kol. Jde o vidlicový osmiválcový small-block, který mohl být v objemech 4,9, 5,8 a 6,6 litru. A právě ten největší, který Američané označují jako 400 cui, pohání i tento kousek. Výkon je 166 koní ve 3 800 otáčkách a točivý moment 376 Nm v 1 800 otáčkách. Krásně si ševelí a bublá, jak se na velký americký osmiválec sluší. Samozřejmě je spojený s třístupňovou automatickou převodovkou s voličem pod volantem.

Motor se samozřejmě přímo vyžívá v konzumaci paliva, ale nemůžete se mu divit. Musí hýbat 1 876 kilogramů těžkým autem, takže potřebuje průměrně kolem patnácti litrů. Vzhledem k tomu, že Thunderbird má být hlavně pohodlný, tak majitelům tyhle věci tolik nevadily. A on pohodlný opravdu je a také krásně konejšivě houpavý.

Thunderbird je správná Amerika, která se houpe po cestě, kolébá na každém hrbolu a kormidluje se jako parník, i když lehce. Posilovač funguje opravdu výrazně a zájemci o lepší zpětnou vazbu to prý řeší výměnou za řízení z policejních LTD. Svými rozměry budí na silnici v Evropě respekt, i když Američanům se zmenšování tolik nelíbilo. U nás je to ale pořád velký kus auta, ale když se suneme sluncem zalitou krajinou, staženými okénky se dovnitř dere chladný podzimní vánek a osmiválec si jen tak bublá, nic mi ke štěstí nechybí. Tohle auto je ještě z dob, kdy Američané dělali svá auta správně a jízda v Thunderbirdu mne nádherně ukolébá.

Nepřetržitá výroba modelu Thunderbird skončila v září 1997 kvůli nezájmu o velká kupé, pak se ale mezi roky 2001 až 2005 vyráběl ještě retro model s pořádnou porcí stylu. Celkem vzniklo 4,4 milionu Thunderbirdů. Tato generace zmizela v roce 1979 s necelým milionem vyrobených exemplářů (prodávala se vůbec nejlépe a měla i povedený marketing) a o rok později ji nahradil ještě menší model, který už jsme vám v našem článku ukázali a který prodejně zaostával. Majitelé této generace si ji zamilovali a jen neradi se těchto Thunderbirdů zbavují. Jméno Thunderbird v době této generace používal Ford pro označení speciálů NASCAR, ale samozřejmě ty neměly s normálním autem moc společného.

Majitele spíš zajímá sdílení technického základu a hromady dílů se sourozenci – Fordem Elite, LTD, Ranchero a Torino a s Mercury Cougar a Montego. Díky tomu je shánění mechanických dílů zase o něco snazší, ale ty karosářské mohou být problémem. Servis také není náročný a k většině dílů je snadný přístup. Samozřejmě se vyplatí u kupovaného exempláře prozkoumat, jak je na tom s korozí. Rychleji prý odchází zadní bubny. A ani ceny nejsou nijak drastické, tento Thunderbird v původním zachovalém stavu je k mání za necelých dvě stě sedmdesát tisíc Kč. A rozhodně mi přijde zábavnější než jiné velké kupé od oválu – Lincoln Continental Mark.