Opel Calibra je sportovní sen, který si můžete lacino splnit. Pokud vůbec nějaký seženete

Na sklonku osmdesátých let už se vědělo, že hranatý design ustoupí aerodynamice. Krásným důkazem toho bylo nové kupé, které v roce 1989 nahradilo legendární Opel Manta. Aby byla rozdílnost ještě více podtržena, Opel pro něj zvolil jméno Calibra a vytáhl s ním do boje proti všudypřítomné japonské konkurenci. Tedy nejen Opel, auto se prodávalo i pod značkami Holden, Chevrolet a Vauxhall. Výroba probíhala původně přímo v Rüsselsheimu, v listopadu 1995 se přesunula do finského Uusikaupunki a od té doby Calibra díky lepšímu pozinkování snáze odolávala korozi. A s tou se lépe bojuje, i pokud máte metalízu, jako v případě krásně tmavě zeleného exempláře na fotkách. Rok předtím proběhl facelift, ten poznáte podle loga v masce, předtím bylo na kapotě.

Elegantní nízká třídveřová karoserie ale svůj věk vůbec neprozrazuje, Erhard Schnell a Wayne Cherry odvedli fantastickou práci. Při svém uvedení 10. června 1989 byla Calibra nejaerodynamičtějším autem na světě (Cx = 0,26). Stěrače jsou kvůli tomu dokonce schované pod kapotou. Až teprve po deseti letech jej o jednu setinu překonala Honda Insight a Audi A2. Čtyřkolka ovšem měla o něco horší výsledek 0,29 kvůli jinému chlazení, podvozku a designu kol. Rafinovaná jednoduchost vzhledu dodnes nestárne. Pavučiny BBS vypadají senzačně a na německé kupé se skvěle hodí. A pochopitelně tu mám mnou oblíbená bezrámová okna.

Dovnitř se dostanete snadno, dveře se otevírají až do úhlu 80 stupňů. Interiér je příjemně postavený a přizpůsobený dvoučlenné posádce, ta jej bude považovat za příjemně vzdušný a prostorný. Ani vzadu však pasažéři vyloženě netrpí, i když s místem na hlavu to není žádná sláva. Skvělá krémová kožená sedadla mají dokonce vyhřívání a jsou velmi pohodlná, na střeše je zase šíbr pro lepší vyvětrání. Kožený je i věnec volantu, moc se mi ale nelíbí tvar jeho středu s airbagem připomínající kraba.

Budíky mají bílé podbarvení, jde přece o sportovní model. Věk tak prozradí vlastně jen klíček poplatný době svého vzniku. Za výbornou musím označit i ergonomii, kdy vše v autě je po ruce. Calibra je opět jedním z těch Opelů, které bolestně ukazují, že to automobilka umí velmi dobře, když chce. Jenže ona bohužel občas nechce a výsledkem jsou pak odbytá a ne tak dotažená auta, jako Mokka první generace. V Calibře je skvělý i posez, který je krásně nízko nad silnicí a dá se označit za ideální. Kufr je přímo obří a snadno přístupný díky velkým třetím dveřím. A bohatá výbava (čtyřkolka měla mít tu nejlepší) obsahuje klimatizaci, rádio se šesti reproduktory, elektrická zrcátka i okna, výškově stavitelný volant a sedadla nebo třeba mlhovky.

Kupé sdílí techniku se sedanem Vectra, motor pohání standardně přední, u některých verzí všechna kola. Ačkoliv byl vrcholnou jednotkou dvouapůllitrový vidlicový šestiválec, nebylo možné jej mít s pohonem všech kol. A jelikož tohle je čtyřkolka (prozradí štítky 4×4 na blatnících), pod kapotou je dvoulitrový čtyřválec C20LET (jde o úpravu motoru C20XE) s turbodmychadlem (to se pro změnu dočtete na víku kufru) spojený se šestistupňovým manuálem Getrag (stejný byl i v modelu Vectra 4×4). Nabízí výkon 204 koní, točivý moment 280 Nm a Opel jej prodával od roku 1992. Calibra v této verzi dosáhne až rychlosti 245 km/h a stovku zvládne pod sedm sekund. Díky tvaru karoserie se ale nemusíte bát žádného aerodynamického hluku a svistu, poslouchat budete pouze motor. Brzdy bych si ovšem dokázal představit jedovatější. Spotřeba se pohybuje kolem devíti litrů, na dálnici v rozmezí sedmi až osmi litrů.

Převodovka Calibry má překvapivě také šestku, což podvědomě u takto starého auta nečekám a dlouho zůstávám na pátém rychlostním stupni. Díky dlouhé šestce však Calibra působí ve vyšších rychlostech velmi samozřejmě a nenuceně. Žádné podřazování není třeba, stačí sešlápnout a kupé vypálí vpřed. Možná se vám to dnes zdá jako absolutně normální věc, ale v polovině devadesátých let tohle opravdu nedokázalo každé auto. A to si vzpomeňte, že Calibra se představila dokonce už v roce 1989.

Zatímco jindy v této rubrice opěvuji řidičskost a syrovost starých aut, Calibra by obstála i v dnešním světě ticha a utlumených jízdních projevů. A nemyslím to ve špatném slova smyslu, naopak jsem byl její moderností uhranut a nachytala mne zcela nepřipraveného na podobný pocit. Přesto však trochu old school pocit zažijete díky její jednoduchosti. Samozřejmě tu nejsou dotykové displeje, asistenty, Bluetooth a další ryze moderní prvky, přesto působí, jako kdyby byla vyrobena o dekádu později, než tomu je ve skutečnosti.

Řízení Calibry se mi dost líbí a musím dát za pravdu dobovým recenzím, které jej hodnotily jako lepší, než má běžná Vectra, ačkoliv spolu sdílejí stejný základ. Calibra má ale mnohem lepší tuhost karoserie, v zatáčkách také skvěle funguje nezávislé zavěšení všech kol. Základ celé zadní nápravy vycházel z první generace modelu Omega. Nejvíc jí svědčí rychlé úseky, i když zatáček se nezalekne. Není to ale takový ten ostrý, hravý sporťák, jako byla předchozí Manta. Calibra má spíše charakter pohodlného, rychlého GT.

Výroba Calibry byla ukončena v roce 1997 (a bohužel bez nástupce, Opel tehdy tvrdil, že zákazníkům stačí Tigra a Astra Coupé), v Británii zákazníkům vydržela ještě o dva roky déle. Kousek na fotkách je z roku 1996, kdy se přeplňovaná verze nabízela naposledy. Celkem vzniklo 239 118 kusů a nejvyhledávanější jsou dvě varianty – šestiválcová (těch bylo vyrobeno 12 015 kusů) a čtyřkolka (těch vzniklo jen 3385). Ještě vzácnější jsou akční modely – britské SE1 až SE9, německá DTM, Keke Rosberg Edition, Cliff, Colour a Last Edition. Na výrobu kabrioletu nikdy nedošlo, skončilo jen u dvou prototypů.

Svého největšího konkurenta Ford Probe v prodejích Calibra přebila, evropské klientele totiž Ford připadal příliš americký. Přesto ve verzi 4×4 Turbo nebyla prodejní čísla zrovna vysoká, vzhledem ke své ceně nebyla dostupná pro každého. Ovšem výměnou za vyšší cenovku dostali zákazníci solidně vybavené a kvalitní auto. A to funguje jako příjemný společník dodnes, jen se zachovalý kousek špatně shání a špatně dostupné jsou i díly na něj. Co neschramstla rez, to většinou skončilo nehodou nebo v garáži nějakého tunera.

Což je hrozná škoda, fanoušci na Calibru nedají dodnes dopustit. Ve své době to bylo opravdu špičkové auto a ani z dnešního pohledu nadšené řidiče nezklame. Akorát u nás jich na prodej moc nenajdete, v sousedním Německu je výběr větší a ceny se v přepočtu pohybují mezi jedním a šesti sty tisíci korunami.