Článek
Mercedes-Benz zahájil výrobu nové dodávky v roce 1977 v Brémách. Kvůli tomu se také tomuto nástupci starých kulatých dodávek Mercedes L206 nebo Hanomag říkalo neoficiálního jménem Bremer Transporter. Interně jej pak Mercedes označoval jako TN (Transporter Neu – nový) a později T1. V roce 1983 se ovšem výroba přestěhovala do Düsseldorfu.
Hlavním hrdinou (ale ne jediným) dnešního článku je verze 307D z roku 1982. Původně dodávka se zvýšenou střechou (na mne je auto i tak docela nízké) byla přestavěna na obytnou verzi. Takže proto ty záclonky na oknech nebo schůdek usnadňující nastupování, jinak je uvnitř spousta skříněk, postel a kuchyňka. Snad jen toaleta chybí k úplné soběstačnosti.
Uvnitř je i pár psychedelických tapet, maleb a látek čalounění, proto má lednice levhartí vzor, takže se nemohu zbavit jakéhosi hippie dojmu. Ale popravdě, k té době a tomu autu to tak nějak patří a nevadí mi to. Ostatně obytné Mercedesy ještě nedávno rádi používali i majitelé pouťových atrakcí, cirkusáci a také technaři pro cesty na své masové (a někdy i neohlášené) akce. A pokud vám podobná výzdoba vadí, možná by stálo za zvážení, zda byste se nepotřebovali také trochu „vyklidnit“. Ale to za volant nepatří, takže pojďme raději dál.
Ve slušně prostorném interiéru je radost bydlet.
Jako obytný automobil byl Mercedes mnohem větší než velmi populární Volkswagen Transporter. V tom byla jeho výhoda, protože případná dovolená byla pak mnohem pohodlnější. Navíc vám na něj, jako na většinu podobných, stačí řidičský průkaz skupiny B, ale existují i verze vyžadující řidičské oprávnění skupiny C na nákladní automobil.
Ostatně náklaďák připomíná i velký volant, kolmý posez v kabině a dobrý výhled do všech směrů. Kraťoučkou kapotu z místa řidiče skoro vůbec nevidím, ale určitě budím respekt s tím trubkovým rámem s přídavnými světlomety, který zdobí příď. Vzadu je rezerva ozdobená poklicí ze sedanu W123 (ty ale nepasují na kola kvůli středům, takže má obytka originální chromové poklice) a také žebřík, po kterém lze vylézt na zahrádku. Nad pravým bokem je i vytahovací markýza, aby se dalo posedět před autem i v nepříznivém počasí.
Pro každou práci
Mercedes nový model nabízel jako minibus, dodávku nebo variantu pro montáž různých nástaveb s klasickou krátkou kabinou, později i s dvojkabinou. Mezi další možnosti patří tři délky rozvoru náprav, pohon zadních nebo všech kol, jednoduchá zadní kola nebo dvoumontáž. Široký výběr usnadnil souboj s hlavními konkurenty – Fordem Transit a Volkswagenem LT. Na některých věcech je poznat spřízněnost s osobními modely, například žebrování na blinkrech.
Obytné verzi to s několika doplňky docela sluší.
Pod kraťoučkou kapotou klape chraplavým zvukem čtyřválcový diesel OM616 o objemu 2,4 litru s výkonem 65 koní (48 kW) ve 4 200 otáčkách a točivým momentem 137 Nm ve 2 400 otáčkách. Ten poháněl i sedan 240D W123 a terénní 240GD. Právě diesely tvořily až 90 % prodejů, benzinové motory poháněly většinou sanitky a hasiče nebo se prodávaly v severských oblastech. Jinak se vybíraly naftové motory pro svou obrovskou spolehlivost, velkou hlučnost a nízkou spotřebu kolem 9 litrů, ovšem Mercedes není samozřejmě žádný rychlík. Díky malé kapotě byl k motoru lepší přístup než u starších modelů. Startuje se otočením klíčku do druhé polohy a vytažením táhla, zhasíná pak jeho zatlačením zpět.
Závodní prvek v dodávce?
Mercedes k motorům často připojoval pětistupňovou převodovku, mnohdy s kulisou dog leg. Ta bývá většinou u závodních aut, ale hodila se i u dodávky, kde jste první stupeň prakticky nepotřebovali, pokud nebylo auto plně naložené anebo jste se nerozjížděli do kopce. Kulisa se rozhodně nedá označit za přesnou a občas správnou polohu stupně tak nějak hledáte. U obytné verze je řadička jakoby za vámi, což je v první chvíli trochu nezvyk.
Kromě obytné verze jsme dostali možnost projet si ještě tři různé odtahovky.
Trochu ztuha jde ale v těchto dodávkách řízení. Motory pohánějí zadní kola, ale Mercedes nabízel i čtyřkolky s komponenty z třídy G. Ty jsou prý ještě pohodlnější, ale ani v těchto zadokolkách si na hrbolatých cestách nemám nač stěžovat a užívám si jízdní komfort. Mercedes se chová tím lépe, čím více naložený je, což je poznat zejména na odtahovkách, pokud na sobě mají, nebo nemají naložené auto.
Různé verze
Co se týká motorizací odtahovek, jež vidíte také na některých fotkách a které nám všechny půjčila Retro-Auta, tak menší žlutá je typ 209D, větší žlutá je typ 310 a modrá je typ 307D, tedy se stejným motorem jako v případě obytné dodávky. Typ 209D používá třílitrový pětiválec OM617 s výkonem 88 koní (65 kW) ve 4 400 otáčkách a točivý moment 160 Nm ve 2 400 otáčkách, který si řekne i o dvanáct litrů.
Typ 310, jak už název bez písmene D napovídá, pohání benzin průměrně po třinácti litrech, v tomto případě dohromady s plynem. Jde o čtyřválec M102 o objemu 2,3 litru s výkonem 95 koní (70 kW) v 5 200 otáčkách a maximálním točivým momentem 170 Nm ve 2 500 otáčkách. Pokud si můžete vybírat, tak hledejte pětiválce, jezdí o něco svižněji.
Nakonec se kariéra za nosáčem uzavřela po dlouhých osmnácti letech v roce 1995 a nástupcem byl typ Sprinter s šikmým čumákem. Kromě Německa auto pod názvem Togo Atlas znají Filipínci, Force Traveller Indové a jako Angkor Transporter zase Kambodžané. Celkem bylo vyrobeno kolem 970 tisíc těchto dodávek a jejich oblíbenost vypovídá o tom, že prostě nemůžou být špatné. Kromě domácího Německa a Španělska byly dost populární i ve východní Evropě, koneckonců u nás je měla už za socialismu mimo jiné i pražská záchranná služba.
Oblíbenost auta mezi fanoušky je způsobena jeho odolností a spolehlivostí, trápit vás ale bude koroze a ceny a dostupnost náhradních dílů. Po těch letech tvrdé práce mercedesky mnohdy trápí i úniky oleje. Přesto ale najezdí stovky tisíc kilometrů, podle některých i milion. A cena? V rozmezí 100 až 350 tisíc Kč, ale na trhu s ojetinami je velmi omezený výběr a ve slušném stavu jich tolik na prodej nenajdete.