Někoho napadlo udělat volnočasové plážové auto z hranaté Lady. Narodil se Bohse Eurostar, přezdívá se mu zrůdička

Plážové auto je diskutabilní, ale přesto docela populární segment. Vezměte si Škodu Felicii Fun, která se původně měla prodávat jen na jihu Evropy, ale nakonec byla úspěšná i u nás. Na poměry segmentu se za úspěšný dá považovat i Austin Mini Moke a pak je tu ještě klasická dunovka, plážová buggy (ideálně červená, se žlutou střechou), která má kultovní postavení. Podobné volnočasové auto vzniklo i v Německu, a to na poněkud překvapivém základu ruské Lady.

Německý výrobce Bohse Automobilbau z města Dörpen se na sklonku osmdesátých let skutečně pustil do výroby volnočasového auta a v roce 1987 uvedl na trh model Eurostar. Nejprve s technikou Volkswagenu Golf první generace, kterých vyrobil 30 kusů. Poté z cenových důvodů přešel na techniku Lady 2105 a vyrobil se stejnou karoserií dalších 200 aut. Odlišují se jen světlomety. Laminátová karoserie Eurostaru je navíc o 70 milimetrů delší než sedanu 2105.

Otevřené auto dostalo jednoduše tvarovanou laminátovou karoserii bez dveří (zase se díky tomu do auta dobře nastupuje, ale také je kvůli tomu v autě průvan a ještě se moje spolujezdkyně bojí, že za jízdy vypadne, i když je připoutaná), pouze s čelním sklem a s odnímatelnými střešními panely. Ty drží něco jako gumicuk, což nebudí moc důvěru. Navíc jde o surový nelakovaný laminát, který je jen doplněný polepy. Upřímné vám tady můžu říct, i když se možná najde někdo, kdo se mnou nebude souhlasit, že se mi vážně nelíbí a odrazuje mne i tragické dílenské zpracování. Ostatně i majitel strnadického Retroautomuzea, který nám Eurostar na chvilku půjčil, o něm mluví s trochou něhy v hlase jako o zrůdičce.

Dopředu jsou poněkud nahrubo nainstalována původní světla, vzadu zase najdete něco, co na první pohled má připomínat velmi mělkou korbu pickupu. Karoserie je namontovaná dokonce ještě přes originální blatníky Lada (jsou totiž nosné), takže je Eurostar širší než výchozí sedan a kola jsou v podbězích utopená. Pořád se nemohu zbavit dojmu, že auto designoval pětiletý kluk. Možná syn zakladatele Johanna Bohseho, protože proč by jinak majitel takovou „nádheru“ schválil do výroby?

Přístup do čtyřmístného interiéru je poměrně jednoduchý, protože Eurostar nemá žádné dveře. Mohl mít za příplatek látkové, ale lepší je stejně bez nich. Prý přes ně stejně zatékalo, což tvrdí dobové recenze. Eurostar má ale překvapivě víko kufru. Vzadu za zadními sedadly sice je něco, co vypadá jako korba pick-upu, ale není dostatečně hluboká, abyste na ní převážely věci bez uchycení. Ovšem když odemknete zámek, můžete jí vyklopit a pod ní se nachází klasický zavazadlový prostor, jako kdyby Eurostar chtěl také trochu být sedanem. Interiér je samozřejmě převzatý také kompletně z Lady 2105, je tu pouze sportovní volant. Jen u obou předních sedadel je hasicí přístroj, což nevzbuzuje zrovna důvěru.

Výchozí Lada 2105 znamená, že Eurostar podědil i koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Jde o řadovou čtyřválcovou dvanáctistovku OHC s karburátorem a výkonem 44 kW v 5 600 otáčkách a točivým momentem 89 Nm ve 3 400 otáčkách. Zatímco normální Lada nepůsobí úplně líně, Eurostar mi přijde pocitově těžší a pomalejší. Možná je to tím, že jsem očekával absolutně opačné pocity.

K motoru je připojená čtyřstupňová převodovka. Možná byste doufali, že laminátová stavba pojede rychleji než výchozí Lada, ale to, co auto ušetřilo na karoserii, zase nabralo na výztuhách. Bohse váží 980 kilogramů, tedy jen o 15 kilo méně než sedan Lada 2105. Maximální rychlost Eurostaru je 136 km/h a na stovku zrychluje za 20 sekund. A pocity? No, Libor Kucharski z muzea to popsal jako rychlý traktor a ono to je vážně výstižné. Vpředu jsou dvojité příčné závěsy, vinuté pružiny a kotoučové brzdy, vzadu je tuhá náprava s bubny. Ani tady není od Lady žádná změna, takže jízdní vlastnosti jsou prakticky totožné. Díky tomu je auto alespoň velmi pohodlné a měkké.

Výroba byla ukončena začátkem devadesátých let (některé zdroje uvádějí dokonce rok 1989, ale toto auto by mělo být z roku 1992) a celkem stihlo Bohse vyrobit 230 těchto vozů. Možná jste o něm dodnes neslyšeli a v tom případě se vám nedivím. Nejde o příliš známou přestavbu a svým způsobem mi to trochu celé přijde jako pojízdný nesmysl.

To se spíš povedlo následující Bohse Safari, otevřená verze Lady Samara, jež se prodávala i pod jmény Lada Samara Fun přes oficiální německé dealery ruské značky. Těchto aut vzniklo dva tisíce exemplářů a prodávala se tehdy za 7 000 marek.

Ale nevadí, i tak jsem rád za možnost svézt se s takovým unikátem po českých cestách. A ty udivené pohledy kohokoliv, kdo jel zrovna kolem, ty za to stály. A tedy, když už jsem u toho, tak poslední prodaný Eurostar na našem území stál 200 tisíc korun. A levnější už vzhledem ke své výjimečnosti asi nebude.