Hlavní obsah

Nádherný sedan Alfa Romeo 2000 Berlina nebudí tolik pozornosti, kolik by si zasloužil

Foto: MOnix Media

Ranní slunce se jen neochotně prokusuje oparem a lezavý chlad ode mě nedostatečně odděluje tenká bunda. Ale přesto se usmívám od ucha k uchu a v žilách mi koluje adrenalin, protože proháním po okresce skvělý italský sedan.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Itálie v sedmdesátých letech měla své problémy, ale pokud jste neměli hluboko do kapsy, mohli jste si koupit senzační automobily. Jedním z nich byl sedan střední třídy řady 105 Alfa Romeo Berlina s designem od studia Bertone, který byl na trh uveden v roce 1968. Dnes je sice populárnější její příbuzná Giulia, ale i Berlina vám má co nabídnout. Silnější dvoulitrový model přišel na trh až v roce 1971.

I když se u Bertoneho jejich tehdejší zaměstnanec Giorgetto Giugiaro hodně snažil, tak některé díly svůj původ nezapřou. Například čelní sklo pocházelo i z Giulie, zadní světla později použila automobilka DeTomaso pro svůj model Longchamp. Od slabšího modelu se dvoulitr lišil jinou maskou a menšími předními světlomety. Naopak zadní lampy jsou větší a celkově mi tvary přijdou uhlazenější. Jistě, je to vlastně jednoduchý hranatý sedan, ale neříkejte mi, že vám nepřijde alespoň trochu rafinovaný.

Foto: MOnix Media

Jednoduché a přitom líbivé tvary.

Interiér je přiměřeně střídmý, ale pořád má ten italský šmrnc. V konkrétním exempláři je navíc nádherně zachovalý. Ergonomie je zvládnutá na jedničku a díky přepracování při modernizaci se do palubky vešel i popelník a zapalovač. Volant padne přesně do ruky a řadička je jen kousek od pravé ruky. Na ukazatele perfektně vidím, a tak se užuž nemůžu dočkat, až konečně vyrazím.

Skvělá technika a parametry

Berlina má samozřejmě motor podélně vpředu a pohon zadních kol. Tím motorem je vždy řadový čtyřválec Twin Cam, a to buď o objemu 1,8 litru ve verzi 1750, nebo tento dvoulitr v modelu 2000 Berlina. Motor DOHC má dva karburátory Weber a nabízí 132 koní (98 kW) v 5 500 otáčkách a 182 Nm na stejné hodnotě. Pro americký trh se ovšem objevilo mechanické vstřikování a později i katalyzátor. Ale já mám raději ty karburátorové verze, motor má v takovém případě ryzejší projev a nádherný zvuk, který se neoposlouchá. Okamžitě lační po otáčkách a přímo řidiče prosí, aby se nebál šlápnout mu pořádně na krk. Za odměnu v 5 000 otáčkách vyloudí tak nádherný zvuk, že byste si jej hned dali do playlistu místo poloviny vašich písniček.

Foto: MOnix Media

Italské motory z té doby mají úžasné charisma, a navíc i krásně vypadají.

Ve střední třídě musela automobilka nabídnout i automat (třístupňový od ZF), ale já mám štěstí na pětistupňový manuál. Vezměte si, že tehdy automobilky běžně montovaly o jeden až dva stupně méně. S manuálem má Alfa zrychlit na stovku za 9 sekund a jet až 190 km/h. Na svou dobu to jsou pro sedan fantastické parametry. Ovšem Berlina už má svá léta, tak ji nechci tlačit až na limit jejích možností. Kotoučové brzdy mi sice dávají potřebnou jistotu svojí razancí, ale stará auta trápit prostě nechcete. Navíc spotřebu nejspíš nedostanete pod deset litrů.

Fantastické jízdní vlastnosti!

Auto váží 1 175 kilogramů. Na obou nápravách jsou vinuté pružiny a jízdní vlastnosti mě nenutí sedanu cokoliv vytknout. Spíš naopak, nechová se o nic hůř než kdysi testované kupé 2000 GTV Veloce. Na sedan jsou jízdní vlastnosti přímo výborné. Autu neschází italský temperament ani krásný zvukový doprovod. Spolehnout se dá na kotoučové brzdy a smekám před citlivým řízením. Jistě, není tu posilovač, ale i bez něj jde volant zlehka, a přesto máte úžasnou zpětnou vazbu. Jízda mě zkrátka baví a mít alfičku doma, asi bych ničeho nelitoval. Když se dá se sedanem jezdit sportovně, jsem vždycky v sedmém nebi.

Konec výroby přišel v roce 1977 a nástupcem se stal model Alfetta. S jinými alfami sdílí spoustu dílů, někdy i karosářských, takže i když ji nepotkáte tak často, nejspíš potřebnou součástku nakonec seženete. Celkem bylo vyrobeno 89 840 exemplářů, ale praví alfisté dávají přednost menším a sportovnějším modelům.

Tento konkrétní z roku 1972 je nyní na prodej za 280 tisíc korun u Veteránů na Truc a za mě je to velice dostupná zábava. Před lety prošla renovací, a tak je ve velmi dobrém stavu a téměř bez koroze. To je fajn, protože jinak berliny hodně trpěly na zrzavý mor, více než giulie, a proto jich do dnešních dnů přežilo mnohem méně.

Výrobní kvalitu má Alfa lepší, než byste možná čekali a spolehlivost je u ní méně kritizována než u menších aut. Zlobit může elektroinstalace a stárnou samozřejmě všechny gumové komponenty. Mechanicky jde o velmi spolehlivé auto, ale do plné krásy by asi potřebovalo nový lak. Na ten původní pozor při tlakovém mytí.

Související témata:
Alfa Romeo Berlina
Načítám