Článek
O Brouku už jsem vlastně psal, a to hned dvakrát. Ale není Brouk jako Brouk, v obou případech to byl Superbrouk. Tentokrát je to ale doopravdy ten správný Volkswagen 1200 Type 1 z roku 1965, pro znalce „dědek šikmosvětlo velkookno“. Je posazený na patnáctipalcová dobová kola BRM a má ještě malou kliku na víku motoru, takzvaně malé umyvadélko. A vypadá tak skvěle, protože je po částečné renovaci. My mu říkáme Brouk, Slováci Chrobák, Němci Käfer, Britové Beetle a Američané Bug. Ta silueta připomínající hmyz je prostě nezaměnitelná.
Brouk vychází z projektu Auto für Jedermann, tedy auto pro každého, z třicátých let. Výsledkem mělo být dvoudveřové vozidlo pro dva dospělé a dvě děti, které bude mít vzduchem chlazený motor se spotřebou do sedmi litrů, zvládne jet stovkou, bude se snadno servisovat a cena nepřekročí 990 marek. Projekt byl zadaný přímo tehdejší německou vládou a podílel se na něm od roku 1934 i Ferdinand Porsche. Na nový Volks-wagen (lidový vůz) si tehdy měli sami Němci spořit pět marek týdně, přičemž průměrná týdenní mzda byla 32 marek.
Právě kvůli siluetě se mu říká Brouk.
Porsche byl pro mnohé génius, ale tehdy opisoval od Hanse Ledwinky, což sám později přiznal a chtěl automobilce Tatra zaplatit. Ale to bylo zamítnuto samotným kancléřem Hitlerem a tato křivda se napravila až v roce 1965. V červenci 1935 byly představeny první prototypy se sedmistovkou o výkonu 22,5 koně (16,5 kW). Až do roku 1939 vznikaly stále jen prototypy, kromě Porsche i ty od Daimler-Benz. Název byl změněn na KdF Wagen podle zkratky Kraft durch Freude – radostí k síle.
Před válkou to nedopadlo, zbrojení dostalo přednost
Auto mělo blok motoru, hlavy válců i skříň čtyřstupňové převodovky z lehké slitiny. Chladič oleje prodloužil životnost motoru. Podvozek s rozvorem 2,4 metru umožnil navrhnout dostatečně prostorný interiér a tehdy nové řešení s torzními tyčemi zařídilo velmi slušný jízdní komfort. Na autě byly bubnové brzdy, což na 750 kilogramů stačilo. Tvar karoserie navrhli Erwin Komenda a Karl Rabe. Jenže vzniklo jen 210 aut a pak vypukla válka. Civilní vozy dostali důstojníci a na technickém základu vznikal vojenský typ 82 Kübelwagen, 87 Kommandeurswagen a typy 128 a 166 Schwimmwagen.
Jednoduchý interiér konkrétního auta je nádherně zachovalý.
Po válce připadla továrna Britům, ale jejich automobilky neměly o vyvinuté auto a výrobní linky zájem. Prý by takový automobil nikdy nikdo nekupoval a nemá žádnou budoucnost. Jasně! Ale britský major Ivan Hirst vrazil vlastní zemi kudlu do zad a továrnu Volkswagen rozjel, aby v oblasti klesla nezaměstnanost a začala se obnovovat. Výroba Volkswagenu 1200 tak Wolfsburg a jeho okolí zachránila. Auto vydrželo v prodeji velmi dlouho a průběžně se modernizovalo. V šedesátých letech se objevil silnější motor a větší okna. A právě z roku 1965 je i tento Brouk, původně prodaný a provozovaný ve Švédsku.
Typický zvuk a nádherně komfortní jízda
Původní interiér je v nádherném stavu a moc krásně to v něm voní tehdejším odérem. Je tu krásný velký volant s tenkým věncem, palubka lakovaná do barvy auta a krásná stropnice a sedadla. Elektroinstalace je ještě 6V, takže s nějakým tuningem výbavy nepočítejte. Jistě, mnoho majitelů to předělává, ale pak už není auto v původním stavu a jsem rád, že tady ještě stará elektroinstalace zůstala.
Motor má skromný výkon, ale lehkému autu bohatě stačí.
Když otočíte klíčkem, rozezní se vzadu typické bublání vzduchem chlazeného čtyřválce přes dvě nerezové koncovky výfuku. Auto dokonce ani nepotřebuje sytič. Motor je krásně pružný, ale na volnoběh trochu hlučnější. Jenže Brouk to kompenzuje nízkými provozními náklady a skvělou ovladatelností. Motor s karburátorem Solex nabízí 45 koní (34 kW) v 3 900 otáčkách a 88 Nm ve 2 400 otáčkách. Nezní to jako dramaticky vysoké hodnoty, ale Brouk nás uvezl tři dospělé chlapy a ani se při tom nezapotil. Otáčky koriguji čtyřstupňovou a plně synchronizovanou převodovkou. Nádrž je pod přední kapotou, kterou musíte při tankování otevřít.
Dost možná se mi líbí víc než pozdější superbrouky
Auto mi na svezení přijde mnohem pohodlnější než modernizované verze 1302 a 1303. Krásně se houpe přes nervnosti a výmoly a odtlumí je. Stará koncepce podvozku původního Brouka možná nedává řidiči takovou jistotu, ale na našich rozbitých okreskách je rozhodně komfortnější než moderní řešení s McPhersonem. Řízení jde krásně zlehka i bez posilovače, protože přední náprava není až tak zatížená a velkým volantem se otáčí snadno. Čtyřstupňová převodovka má také jednoznačné dráhy a není problém měnit rychlostní stupně. Cestou nás doprovází nádherný zvuk motoru, ale jen velmi decentně, protože Brouk je vlastně velmi tichý.
Za tenkým věncem volantu nám budík ukazoval osmdesátku a vůbec nebylo znát, že v autě sedí tři hromotluci.
V šedesátých letech se objevila pod kapotou třináctistovka a později i patnáctistovka. Brouky také dostaly kotoučové brzdy a 12V elektroinstalaci. Zvenčí auto zdobila kolmá světla a nádrž se dočkala vlastního hrdla na boku, aby se nemusela otevírat kapota. O dekádu později se objevily Superbrouky 1302 a 1303, ale v Evropě jen na chvíli, než je v roce 1974 vystřídal první Golf. V roce 1980 byl pak u Karmanna vyroben poslední kabriolet. Jen v Mexiku se pokračovalo až do roku 2003, a to už byl na trhu pět let ideový nástupce New Beetle. O tom ale někdy jindy.
Pokud se vám Brouk, stejně jako mně, hodně líbí a chtěli byste jej okouknout naživo, máte jedinečnou šanci. Už za týden od druhého do čtvrtého srpna se ve Vodokrtech kousek od Přeštic koná tradiční sraz vzduchem chlazených krasavců. Tedy nejen brouků, ale i dodávek T1, T2 a T3 a případně i sedanů Type 3. Určitě ale dorazí i staré Porsche 912 a další vzduchem chlazené legendy. Ani tento kousek na akci nebude chybět a jeho majitel Josef vám ho určitě rád ukáže.