Moderní hatchback ze starých časů: Simca 1100 je šikovné auto plné chytrých nápadů

Projekt 928 spustila francouzská Simca v roce 1962. Od začátku ho měli na starost Philippe Grundeler a Charles Scales. Jednalo se o přípravu výroby menšího, moderního hatchbacku s trojicí nebo pěticí dveří. Později nabídku obohatily vozy s karoserií kombi, dodávka, pick-up a ještě základ posloužil Talbotu Matra Rancho, dnes některými označován jako první vozidlo kategorie SUV.

V roce 1967 naběhla sériová výroba a malá Simca si rychle získala velkou popularitu. Umístila se i na třetím místě v anketě Evropské auto roku. Nedlouho poté francouzskou automobilku převzala evropská divize koncernu Chrysler, který ihned udělal audit výrobního programu, ale pokračování projektu posvětil. Výsledkem bylo auto, které skvěle zapadlo do nabídky mezi malý sedan Simca 1000 a větší Simcu 1301 a brzy se stalo jedním z nejoblíbenějších aut ve Francii.

Simca 1100 nevybočuje z tehdejšího trendu používání mnoha chromovaných dílů, jako jsou nárazníky, poklice a prahové lišty. Revoluční použití plastových nárazníků se dočkala až její mladší a větší sestra, Simca 1307, o několik let později. Zajímavostí je, že vozy z výroby neměly venkovní zpětná zrcátka. Ta byla přidávána jako nadstandardní výbava, přestože v té době už byla ve většině států povinná.

Pod kapotou byly umístěny řadové čtyřválce typu Poissy OHV v objemech od „devětsetpadesátky“ po „patnáctistovku“ (nabízenou ovšem jen ve Španělsku a Švédsku). Tento motor byl používaný i v Simce 1000 a 1200S. V těchto vozidlech je ale umístěný vzadu podél a zajímavostí je, že v této konfiguraci se točí doleva, v Simce 1100 se točí již standardně doprava. Agregát je zde vždy ale skloněný o 40 stupňů vzad, což výrazně posouvá těžiště doprostřed vozu. Tuto koncepci zdědily později i vozy Peugeot.

Nejtypičtější je zde jedenáctistovka 315 Poissy se spádovým karburátorem Solex 32 BISA, jejímž konstruktérem byl Georges Martin. Koncepce „vše vpředu napříč“ byla tehdy velice moderní a Simca v této oblasti udávala směr. Při vývoji se uvažovalo i o umístění podélně jako u ostatních modelů, ale příčné uložení dostalo přednost, a šlo tak o jedno z prvních využití, hned po automobilce Fiat. Ovšem znalci vědí, že Simca byla dřív úzce spjatá právě s Fiatem. Výkon motoru je slušných 54 koní (40 kW) a točivý moment 80 Nm. Motor nakonec přežil i zánik automobilky Simca a dostal se i pod kapotu Peugeotu 205.

Za motorem je umístěná čtyřstupňová, plně synchronizovaná manuální převodovka, ovšem Simca nabízela i třístupňový poloautomat (manuální řazení ale automatická spojka). Maximální rychlost je 146 km/h, na stovku zrychluje 17 sekund. Jen se nesmíte bát motor vytáčet, on to podle zvuku přímo miluje a pak se konečně francouzská koketa hýbe tak, jak chcete. Možná dokonce rychleji, než v tu chvíli chcete. A přitom se pořád spokojí s rozumnou spotřebou, která nejspíš nepřekročí 8 litrů.

Simca váží pouze 918 kilogramů a má nezávislé zavěšení všech kol (vpředu jsou lichoběžníkové polonápravy a dvojitá příčná ramena) a odpružení podélnými torzními tyčemi. Nechybí ani stabilizátor a teleskopické tlumiče. Simca se chová krásně předvídatelně, ale současně je pořád velmi komfortní, a v zatáčkách se tak dost „po francouzsku“ naklání. Přesto i v ostřejším tempu drží pořád ve zvolené stopě a chová se krásně citlivě a čitelně. Stinnou stránkou z dnešního pohledu je vyšší hladina hluku v kabině.

Z auta je díky velké prosklené ploše skvělý výhled. Pětimístný interiér je prostorný a praktický a přední sedadla jsou dokonce vybavena hlavovou opěrkou. Byl to i základní cíl vývojového týmu, vyřešit vnitřní prostor tak, aby byl využitý každý centimetr. Černé látkovo-koženkové čalounění sedadel ladí s potahem na dveřích. Kombinace koženky a látky Aeralon byla za příplatek, stejně tak lůžková úprava předních sedadel. Do výbavy se postupně dostala stropní madla, uzamykatelný kastlík, elektrické hodiny, stropní clony a dvourychlostní stěrače. Od roku 1969 měla Simca kruhové přístroje z větších sedanů 1301 a 1501.

Volant je dost velký, ale drží se velmi příjemně. Do zavazadlového prostoru je dobrý přístup přes páté dveře. Ty ještě nejsou vybaveny plyno-kapalinovými vzpěrami, ale pákovým mechanismem zajišťujícím jejich setrvání v otevřené pozici. Při zavření není třeba mechanismus mechanicky odblokovat, funguje automaticky v obou směrech. Pod jeho podlahou je rezervní kolo přístupné zvenku.

Další z důmyslných řešení je i sklápění zadního opěradla. Celý systém zadních sedadel má nůžkový mechanismus a po odjištění se celý sedák sklopí tak, že vytvoří naprostou rovinu. K zadní části opěradla je navíc připevněna ještě sklopná deska, která zakryje zbývající prostor mezi sedákem a podlahou kufru. Zadní plato je výklopné, a díky mechanismu má dvě polohy. Odpadají tak šňůrky. Nebo ho samozřejmě není problém zcela vyndat.

Na přední nápravě jsou kotoučové brzdy s posilovačem, vzadu najdete bubny. Hřebenové řízení vyniká přesností a odezvou a vůbec mi neschází posilovač. V zatáčkách je Simca jako doma a dokáže mi vykouzlit větší úsměv na tváři než většina moderních hatchbacků. A zábavu u starších aut ocením vždy ze všeho nejvíc. Dovedu si představit, že by Simca měla pár koní navíc. Podvozek by je zvládl hravě a v zatáčkách by se o moc víc nezapotil. Už tak svižně působící auto by mohlo být opravdu rychlé. Tuto potřebu se snažili uspokojit vývojáři, když v roce 1984 představili ostřejší verzi 1100 TI s motorem o objemu 1,3l vybaveným dvěma spádovými karburátory Solex z modelu Matra Bagheera. Jednalo se tak o první sériově vyráběné vozidlo kategorie, které dnes říkáme „hot hatch“. Nádrž pojme 42 litrů paliva, což je adekvátní ke spotřebě. Jak jsme již říkali, přes deset se asi nedostanete.

Výroba byla ukončena až v roce 1985 (ve Francii už o tři roky dříve) a do té doby Simca stihla vystřídat i několik dalších jmen, například Simca 1200 (to ve Španělsku, kde se také vyráběla), Talbot 1100 nebo také Dodge 1100. Od roku 1980 se ale prodávaly už jen užitkové verze. Nástupcem se stal už v roce 1977 Talbot Horizon, který už z našich stránek znáte.

Ve Francii se Simca 1100 prodávala skvěle, v jiných státech výsledky trochu zaostávaly za očekáváním. K nám se Simca 1100 nedostala, ačkoliv jiné modely této značky Tuzex v nabídce měl. Přesto si ji jistě vybavíte hned, jak ji uvidíte. Nechybí totiž v prakticky žádném francouzském filmu 70. a 80. let. Na ulicích jich tehdy stávaly opravdu spousty. Přesto se celkem vyrobilo kolem 2,2 milionu aut a šlo o prodejně nejúspěšnější model automobilky Chrysler-France. Dalo by se říct, že Simca je jedním ze základních kamenů donedávna nejoblíbenějšího segmentu. Dnes Simcu trápí hlavně koroze. Moc jich na prodej nebývá, a pokud ano, ceny přesahují 200 tisíc korun.