Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Značku MG mám samozřejmě jako mnozí další spojenou zejména s klasickými britskými roadstery, kterými se proslavila. Za celou dlouhou historii jich nebylo zase tak moc, ale spíš šlo o takovou dlouhodobou evoluci jednoho konceptu. Teď mám na mysli samozřejmě známé MGB, jichž v letech 1962 až 1980 vznikaly stovky tisíc kusů (celkem přes 514 852). S pár takovými jsem jezdil a vzpomínky jsou stále živé – na příjemný motor s typickým chrchláním karburátorů SU, na přesné řízení a příjemné jízdní vlastnosti. I dneska je MGB dostupným způsobem, jak si užívat tradiční britskou řidičskou školu, protože hezká auta koupíte za pár set tisíc, díly jsou levné a provoz nenáročný.
Když jdeme dál do minulosti, ještě před zaoblenějším a štíhlejším MGA je pak modelová řada T-type. Ta sice vypadá velmi archaicky, ovšem jezdí nečekaně příjemně – s jedním vozem jsem strávil tři dny a dost mile mě překvapil. Vrcholem jsou ovšem meziválečné kousky, zejména řada K-type Magnette. A navíc, když se dostanete ke kousku v závodním provedení, je to jednoduše mňam.
To už jsme v době, kdy se tradiční britský výrobce zapisoval do historie v závodech Le Mans nebo překonával rychlostní rekordy. Ovšem podobně jako většina značek z Velké Británie, ani MG nemělo snadný osud – směřovalo od bankrotu k bankrotu, často měnilo majitele, občas musel také zasáhnout stát. Zajímavostí je také fakt, že po dlouhých časech s modelem MGB to bylo až MG F, taktéž malý roadster, který se v 90. letech stal prvním novým modelem značky po dekádách.
Hlavně při pohledu na zadní partie tohle MG opravdu nezapře, že jde vlastně o Rover 75.
A dnes? MG patří pod čínský koncern SAIC. V jeho portfoliu se zase tak dobře neorientuji, ale vím, že se hodně prodávají malá SUV útočící na spořivé zákazníky zejména z pozice nízké kupní ceny, ovšem jinak se jedná o zcela normální auta, která nemají za cíl vzbudit žádné emoce. Po počátečních rozpacích si značka uvědomila, že na svůj historický odkaz přece jen musí navázat, pokud chce zaujmout konzervativnější zákazníky. Při Festivalu rychlosti v Goodwoodu, kde jsem byl shodou okolností letos právě s MG, velkolepě oslavila 100 let existence. Před zámkem Goodwood House dokonce zaujala výsostné postavení na hlavní soše, kde kromě zmiňovaného MGB do oblak směřoval i nový roadster – čistě elektrický Cyberster, který jsem měl možnost prohnat po tradičním goodwoodském okruhu, kde jsou víceméně jen pravotočivé zatáčky. Jenže já nejsem fanoušek elektrických aut a mnohem raději si stoleté výročí připomenu něčím trochu neobvyklejším…
Tak to je on! Osmiválec původem z Mustangu!
Mezinárodní spolupráce
A vůbec nevadí, že to je auto, které bylo vyvíjeno ve Velké Británii pod nadvládou BMW, zahájilo svůj život jako Rover a má motor z Fordu. Právě to je na něm totiž zajímavé. Bavíme se o modelu ZT s označením 260. Ano, tušíte správně – kulaté auto v tradiční karoserii sedan nabízí zadním kolům 260 koní z osmiválce 4,6 litru, přičemž výkon je přenášen manuální pětistupňovou převodovkou. Slušná exotika z přelomu tisíciletí, ale kde se tenhle vůz vlastně vzal?
Jak jsem již zmiňoval, v tomto ohledu je podstatný zejména Rover 75 – jeden ze tří návrhů nového Roveru, který na konci 90. let vyhrál a dostal se do sériové produkce. Rover Group tehdy tvořil divizi spadající pod BMW a první auta se začala montovat v Cowley, než se po roce přesunula do nové továrny MG Rover v Longbridge. Důvodem byl fakt, že BMW se tehdy Roveru zbavilo. I tak ale zanechalo svou stopu – nejen při vývoji platformy, která uměla mít motory napříč a poté i podélně (s pohonem předních i zadních kol), ale i tím, že dodávala vznětové motory. Nás ale zajímají spíš benzinové, kterých bylo několik, od čtyřválců po šestiválce. MG ZT bylo prakticky Roverem 75 ve sportovnějším provedení s většími koly, lehce upraveným podvozkem a jinými nárazníky a částmi interiéru. Stejně jako v případě Roveru, i MG vznikalo jako sedan nebo kombi (značené ZT-T). Doplníme, že Rover 75 byl zejména ve Velké Británii celkem úspěšný a dočkal se řady ocenění ze strany odborné veřejnosti.
Tohle je krásná připomínka devadesátkového stylu!
Tohle není obyčejný sedan!
Tak či onak, představené MG ZT 260 není pouze další verzí mainstreamového auta. Naopak, prošlo velmi intenzivní proměnou a je zcela odlišným autem. Už jen tím, že motor V8 byl uložen podélně a poháněl zadní kola. Motor V8 a převodovka Tremec pocházely z Fordu Mustang GT modelového roku 2004. Osmiválec je americkou klasikou s litinovým blokem a hliníkovými hlavami, jednou vačkou na řadu se dvěma velkými ventily na válec. Jde o přímého příbuzného 32ventilového motoru se čtyřmi vačkami, který se objevil v jedinečných MG Xpower SV, ale to je jiný příběh…
V modelu ZT 260 nabízí zmíněných 260 koní a 410 Nm točivého momentu, který je dostupný zejména v nízkých a středních otáčkách, kde motor nabízí sice poněkud vágní, ale stálý přísun síly, kterou na zadní kola posílá robustní převodovka a prověřený samosvorný diferenciál Dana Hydratrak. Nezávislé zavěšení vpředu je prakticky stejné jako u předokolek, vzadu pracuje nezávislá náprava, kvůli které v kufru nezbylo místo pro rezervu. Zajímavé, že vpředu jsou větrané kotouče ze ZT 190 s průměrem 325 mm, vzadu ještě větší větrané kotouče (332 mm) s dvoupístkovými třmeny AP Racing. Sportovnější styl dokreslují ještě tužší pružiny a tlumiče Bilstein, podběhy vyplňují 18palcová kola s pneu 225/45 R18 Continental Sport Contact M3. Doplníme, že úplně nové je hřebenové řízení, které odpovídá odlišnému zatížení a stylu nenápadného sedanu.
Tak toto je prosím něco jako navigace.
Ačkoliv technika byla výrazně proměněna, zvenku bylo změn minimálně – kromě čtyř koncovek výfuku a označení na první pohled speciální auto od běžného modelu rozlišíte jen těžko. Představení ZT 260 bylo odsunuto z roku 2002 na září 2003, takže očekávaná novinka byla rovnou společně s celou modelovou řadou faceliftována (což poznáte třeba podle masky chladiče včleněné do předního nárazníku nebo sdružených světlometů).
Do roztomile devadesátkového interiéru usedám se smíšenými pocity člověka, který neví, co má čekat. Kompaktní sedan (rozvor 2 746 mm, délka 4 744 mm) s motorem V8, to se prostě nevidí. Plastový interiér plný kulatých tvarů nedává potenciál najevo, připomínkou budiž jen označení V8 pod kruhovými hodinami. Sedím na slušně tvarované kožené sedačce a usmívám se při pohledu na tuningově modré podsvícení jednoduchých budíků. Fascinujícím detailem a připomínkou toho, jak rychle šly technologie v krátkém čase dopředu, je oldschool displej, vybavený dokonce jakousi navigací. Ta se bohužel na první dobrou nechytá, ale pobavila nás. Doplníme, že v rámci instalace mohutného pohonného ústrojí došlo na zvětšení středového tunelu, ale na pocit prostornosti to nemá vliv.
Převodovka je pětistupňová manuální.
A jak to celé funguje?
Jdeme se projet! Zvuk motoru V8 je nezaměnitelný a ihned vzbuzuje sebevědomí. První kilometry se zahřívá a já řadím „zemědělským“ pětikvaltem s dlouhými drahami. Motor skutečně táhne z nízkých otáček a pak už pořád stejně. Dynamika? Zrychlení na stovku za nějakých 6,2 s, maximální rychlost omezena na 155 mph, tedy 250 km/h. Při hmotnosti 1 680 kg to není žádná velká dravost, ale spíš důstojná čísla pro svižné svezení. Počasí máme britské, ale MG se k němu prostě hodí.
V zatáčkách se MG ZT 260 líbí!
Silnice se vinou krajinou jižních Čech a já jsem příjemně unesen neobvyklým autem. Podvozek je krásně pevný, brzdy mocné a motor pružný na jakoukoliv zařazenou rychlost. Jistě pomáhá i dobrý stav s nájezdem něco přes 62 000 km. Líbí se mi jasně definované řízení, minimální náklony v zatáčkách a citelná vyváženost sedanu. Tohle auto nezpůsobí přívaly adrenalinu ani wow efekt, ale je tak příjemně poskládané, že je vlastně radost ho jen tak prohánět. Tajemství spočívá zejména v tom, že od „obyčejného“ MG nikdo nečeká 260 koní a 410 Nm, takže lze snadno vyškolit lokální TDI závodníky. Já vím, že to je trochu dětská zábava, ale kdo se k ní někdy neuchýlí? Nejenže dynamicky je ZT 260 na výši, ale umí i hezké věci v zatáčkách. Určitě bych si rád dal delší výlet!
Ještě doplním, že společně s MG vznikal i Rover 75 v provedení V8. Obě auta se montovala na stejné produkční lince, přičemž Rover měl k dispozici automat (taktéž z Mustangu). S ním byl o malinko pomalejší. Podstatnější ale je, nakolik je takový ostrovní exot vlastně vzácný…
No, je to složitější – podle VIN se totiž ví, že v projektu značeném X12 a X13 vzniklo celkem 883 aut, ovšem už nikdo pořádně neví, kolik bylo MG a kolik roverů. Není známá ani informace, kolik bylo sedanů a kolik kombi (počítá se s tím, že kombíků asi desetkrát méně) ani kolik bylo levostranných aut (počítám, že maximálně desítky). Chaos v číslech nic nemění na faktu, že ZT 260 je zatraceně přitažlivé auto.
Na zakázku ho dovezli kluci z Veteráni na Truc a prodalo se zhruba za 500 000 Kč, tedy přibližně 20 000 eur. Upřímně, není to auto, po kterém by toužily davy. Ale chápu, že o to přitažlivější je pro nového majitele, jenž za pár korun získal neokoukaného sleepera, co umí potrápit okolí svou nečekanou houževnatou silou. Díky za možnost připomenout tento youngtimer, který vznikal jen dva roky a nástupce už nikdy mít nebude…