Měl být nejmodernějším autem své doby, Jaguar XJ40 však německou konkurenci nedohnal

Někdy mám pocit, že Jaguar z vás udělá o něco lepšího člověka. Možná je to tím, že mám jeden doma, ale žena mi vždy říká, že za jeho volantem jedu nejklidněji a nejplynuleji. A vždy mám z každého ujetého kilometru radost. Jen za rok 2022 bylo takových radostných kilometrů téměř 20 tisíc. A tak, když jsem konečně poprvé vyzkoušel i starší model XJ40, přišlo mi i na něm vše známé.

Je to vlastně druhá generace modelu XJ, přičemž ta první se vyráběla ve třetí sérii souběžně. Osmého října 1986 se ale objevil zcela nový model luxusního sedanu s hranatějším designem a interním označením XJ40. Vývoj běžel už od začátku sedmdesátých let, protáhl se na dlouhých 14 let a podepsala se na něm ropná krize a později i problémy koncernu British Leyland. Byl to do té doby nejdražší vyvinutý model britské značky.

Jaguar oslovil i studio Pininfarina a požádal jej o návrh designu, nakonec ale stejně byl vybrán vlastní návrh, který pokračoval v klasickém pojetí nízkého sedanu. Dokonce i ta čtyři kulatá světla částečně zůstala, ovšem některé modely měly velké obdélníkové (a hůře svítící) paraboly. Nad maskou je nezbytná soška divoké šelmy ve skoku.

Prostorný interiér je plný pravého ořechového dřeva a velmi kvalitní kůže. Přístrojový panel navíc řidiči signalizoval mnoho upozornění, například rozsvícená světla, nedovřené dveře, prasklé žárovky a podobné informace. Typicky britskou ironií je, že právě tento displej se sám s oblibou rozbíjel. Dvouramenný volant byl základním typem, ale když jste si připlatili za airbag řidiče, dostali jste čtyřramenný. Za ním jsou sice klasické analogové hlavní budíky, ale doplňují je digitální ukazatele. Právě ty byly nejdražší položkou celého vývoje XJ40.

Jako velká frajeřinka mi přijdou čtecí lampičky pro zadní sedadla, které jsou umístěné v hlavových opěrkách předních sedadel. Vzadu najdete také dostatek místa, aby si tu pohověl i mafiánský kápo, v kufru má pak dost místa na golfový bag nebo nepohodlného obchodního partnera. Vím, že už vám ty řeči, že Jaguary XJ jsou auta záporáků, asi lezou krkem, ale k tomu autu to zkrátka tak nějak patří.

Elegantní Brit spoléhá na klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Vrcholem byl až později uvedený model XJ12 s vidlicovým dvanáctiválcem, ale já vám v testu představím model s druhým největším řadovým šestiválcem AJ6 DOHC o objemu 3,6 litru a 24 ventily. Větší byl až po modernizaci čtyřlitrový motor. Mimochodem se do auta již tehdy málem dostal vidlicový osmiválec Rover, ale nakonec bylo od tohoto nápadu upuštěno. Samotný koncern British Leyland označil jeho využití za nevhodné, i když technicky by se motor do auta vešel. Nakonec to ale přišlo vhod, když se Jaguar krátce po uvedení modelu na čas osamostatnil. Na motory V8 si pak musel Jaguar počkat až do druhé poloviny devadesátých let.

Hliníkový motor nabízí výkon 210 koní (156 kW) v 5250 otáčkách, točivý moment 336 Nm ve 4000 otáčkách a ještě se tehdy obešel bez katalyzátoru. Spotřeba se pohybuje kolem třinácti litrů. V nižších otáčkách je motor příjemně kultivovaný, ale jak se blížíte k omezovači, tak zní krásně dravě. Sportovnější charakter motoru dokáže každou jízdu proměnit v příjemný zážitek. Navíc jde o nejspolehlivější pohonnou jednotku této generace.

K motoru je připojen pětistupňový manuál Getrag 265. Ten má poněkud tužší chod, než by člověk u luxusního sedanu čekal, ale já to tak mám naopak radši. V této konfiguraci je Jaguar XJ6 schopný zrychlit na stovku za 7,5 sekundy a vyvinout maximální rychlost 220 km/h.

Auto váží kolem 1,72 tuny a má nezávislé zavěšení všech kol. Ostatně to přední lichoběžníkové přežilo až do následujícího tisíciletí v modelu S-Type. Působí plavně, jak se na luxusní sedan sluší, ale přitom neztrácí jistotu v ostřeji projetých zatáčkách. Tohle ale Jaguar uměl vždy - nabídnout komfortní limuzínu, která si nechá líbit ostřejší jízdu.

Jako tradičně v Jaguaru máte pocit, že řídíte mnohem menší auto, než jakým XJ ve skutečnosti je. Britská kočka je zkrátka pro ty, kteří rádi točí volantem a nespoléhají na vlastního šoféra v rukavičkách a placaté čepici. Nechybí ani systém ABS, takže máte větší jistotu i v nepříznivých podmínkách, které na silnici panují právě při naší projížďce. Na mokru není sklouznutí zadku vůbec složité a vy si hned připadáte jak v nějaké akční filmové honičce.

Říjen 1994 znamenal pro model XJ40 konec a na výrobních linkách v Coventry jej vystřídal o trochu kulatější modernizovaný model X300 na stejné platformě, který jste viděli ve fotce na začátku článku. Platforma nakonec pokračovala ještě s osmiválcovými modely X308 a vydržela dlouhých 17 let. Přitom jen rok před koncem výroby získal díky výsledkům vládního výzkumu XJ6 generace XJ40 titul nejbezpečnějšího auta v Británii pro rok 1993. Prodeje ale zůstávaly za očekáváním a drahý vývoj plus dvoutřetinový podíl ruční práce ani tak do pokladny koncernu nepřinášely dost peněz.

Navíc má Jaguar i své stinné stránky. Hlavně první exempláře nemají pověst nejspolehlivějších aut a trápí je stávkující elektronika se svými 14 kilometry kabelů. Když se tyto problémy částečně vyřešily modernizací, tak se zase zhoršila odolnost vůči korozi (kontrolujte rohy dveří a konce lišty víka kufru). Často bývá nefunkční i systém autonivelace zadní nápravy.

Když si uvědomíte, kolik peněz nacpal British Leyland do vývoje, je podobný výsledek smutným překvapením. V té době bylo lepší koupit si Mercedes-Benz třídy S nebo BMW řady 7, případně neprůstřelně spolehlivý Lexus LS400. Spousta lidí to také udělala (Margaret Thatcher nebo princezna Diana ale samozřejmě ne), a tak prodejní čísla neplnila očekávání. Vše se zlepšilo až u jeho nástupců po převzetí britské šelmy Fordem, který výrazně zlepšil kvalitu, dost také ušetřil na komponentech a Jaguar se na čas oklepal z nejhoršího.

Dnes vám může XJ40 udělat radost jako ojetina a v případě exempláře z nabídky Veteránů na Truc zaplatíte 230 tisíc korun. Získáte velký pohodlný sedan se skvělými jízdními vlastnostmi, který je mnohem zajímavější volbou než BMW – i když také lehce riskantnější.