Maserati Spyder je sice nádherné, ale náročného řidiče může zklamat

Italskou značku Maserati mám docela rád a pořád doufám, že si jednou nějaký její model pořídím. Sice mlsně pokukuji po Quatroporte, ale vždy se mi líbily i křivky modelů Coupé a Spyder, prvních vyvinutých pod Ferrari, které někteří znají jako Maserati 4200 a jež italská automobilka uvedla v roce 2001. 

Tedy ve Frankfurtu v roce 2001 byl uveden Spyder, Coupé se objevilo o rok později v Detroitu. A já mám štěstí, jedním krásným žlutým exemplářem jsem se díky Veteránům na Truc mohl před časem svézt. Ano, s designem odvedl Giorgetto Giugiaro opravdu fantastickou práci. Nástupce modelu 3200 GT vypadá pořád senzačně a je svému předchůdci podobný. Hlavně zezadu se mi moc líbí, i když starší modely se světlomety ve tvaru bumerangu byly ještě hezčí. Možná ale moje nadšení ze vzhledu pramení i z nádherné žluté barvy.

Spyder a spřízněné Coupé nejsou ryzí sporťáky, ale spíše pohodlná GT na delší trasy. Jejich dvoudveřové karoserie poskytnou dostatečné pohodlí posádce. V případě kupé se do auta vejdou čtyři osoby, u Spyderu jen dvě. Interiér vychází také z předchozího modelu 3200, ale kdybyste měli obě auta vedle sebe, tak rozdíly uvidíte. Poklonu mu vyseknu za to, jak nádherně to uvnitř vypadá a jak černé kůži sluší decentní žluté linky. Takhle prošívat snad umí jen Italové. Před spolujezdcem je nápis Cambiocorsa, kdybyste náhodou netradiční ovládání převodovky přehlédli. Střecha se ovládá elektricky a skládá se zhruba půl minuty za dvojicí sedadel, tedy pokud funguje. My zrovna nemáme den, dnes stávkuje. Je v ní ale už skleněné okno.

Maserati nabídlo airbag řidiče i spolujezdce, předpínače bezpečnostních pásů a systém kontroly stability. Rádio a klimatizaci mají samozřejmě všechny exempláře, navigace a handsfree byly za příplatek. Stejně tak se připlácelo i za měnič CD, elektrická zrcátka, xenony, parkovací senzory, tempomat a vyhřívání sedadel. Testem EuroNCAP Maserati neprošlo, ale zájem o bezpečnost automobilka potvrdila například ochrannými oblouky za sedadly. Zavazadlový prostor nabízí objem 300 litrů, což by dvěma lidem mohlo na delší výlet nebo dovolenou stačit, vejde se i golfový bag. Konkurenční Mercedes-Benz SL měl sice o deset litrů více, ale jen s nataženou střechou. Po jejím složení měl naopak o 94 litrů méně. Dost odkládacích prostor je i v interiéru auta.

Motor vpředu pohání zadní kola. Je to nádherně znějící atmosférický dvaatřicetiventilový vidlicový osmiválec Ferrari F136 R DOHC s vícebodovým vstřikováním paliva o objemu 4,2 litru a s úhlem 90 stupňů mezi válci. Chybět nemůže ani variabilní časování ventilů. Výkon je 390 koní (287 kW) v 7 000 otáčkách a maximálních 451 Nm točivého momentu najdete na 4 500 otáčkách. Auto jede 283 km/h a na stovku zrychluje za 5 sekund, přesto bych u italského auta čekal ještě větší pocitový zátah. Deceleraci zajistí chlazené kotoučové brzdy na všech kolech. Díky Transaxle (motor vpředu, převodovka vzadu) si pochvaluji vyvážení vozu, kdy na předku je jen 53 % hmotnosti.

K motoru je v tomto případě připojený šestistupňový automatizovaný manuál Cambiocorsa. Jméno znamená v italštině závodní řazení. Nejde o nic jiného než o převodovku s pádly pod volantem, již znají majitelé ferrari pod názvem F1 a kterou jsem kritizoval už v testu F355 Spider. Automatizovaný manuál je prostě pomalý a jeho reakce trochu utlumí jízdní zážitek, který by jinak mohl být krásně italsky ostrý. Jistě, na rozdíl od klasického automatu máte možnost volby, ale ty reakce jsou tristní. Pod plynem prostě hladce řadit neumí. Ani v režimu Sport mě převodovka nepřesvědčí, že by se mi s manuálem nejelo lépe. Než ale požadujete nějakou její práci, tak se motor v otáčkách krásně rozezvučí a má nádherně charismatický ryk. Uvnitř auta navíc zní ještě lépe než zvenku.

Za nejlepší režim tak považuji Normal, který auto i zpohodlní a udělá jej příjemnějším na kochací vyjížďky, kdy si můžu užívat nádherný zvuk motoru. Osmnáctipalcová kola s pneumatikami 235/40 ale žádné projeté díry řidiči neodpustí. Ovšem pozor na průměrnou spotřebu, kterou samo Maserati uvádí s hodnotou 18,6 litru na každých 100 kilometrů jízdy. Ale co, je to Ital se vším všudy a leccos mu odpustíte. Přesto bylo auto navrženo tak, aby jej jeho majitelé používali denně a bylo pro takové účely dostatečně pohodlné a praktické. Proto je výhodou, že málokterý majitel si stěžuje na nějakou fatální nespolehlivost.

Maserati váží nemalých 1 630 kilogramů, a proto někteří preferují raději kupé. Protože je lehčí, má mít i lepší dynamiku. To vám ale nepotvrdím, nemám možnost srovnání a Maserati oficiálně uvádělo prakticky stejné parametry. Osmnáctipalcová kola také dynamice zrovna nepřidají. Ovšem díky Transaxle je auto alespoň solidně vyvážené a na přední nápravu připadá jen 48 % hmotnosti. Nezávislé zavěšení všech kol s dvojitými lichoběžníky nefunguje špatně, navíc jsou na obou nápravách stabilizátory, ale tlumiče mi přijdou nějak moc měkce nastavené na sportovní auto. V zatáčkách tedy působí docela lehce a obratně, jen asi bude lepší jeho sourozenecké kupé, které, předpokládám, odstraní pocit kroucení karoserie. V tomto je Spyder takový měkký. Brzdy Brembo spoléhají na čtyřpístkové brzdiče a chlazené kotouče a k jejich funkčnosti nelze mít výhrady.

Po konci výroby v roce 2007 se nástupcem staly modely GranTurismo a GranCabrio, které podědily také motor Ferrari F136. Do té doby vzniklo v Modeně 13 423 aut, z toho 3 134 Spyderů s touto převodovkou Cambiocorsa. Dost aut bylo v rámci speciálních edic, které jsou dnes dražší.

Celkově ještě není tak drahé a nedostupné. Nejlevnější exempláře najdete za 300 tisíc, nejdražší verze Anniversary klidně za 2 miliony. Hezké exempláře ale můžete mít už za půl milionu korun. A vlastně tím získáte tak trochu „levné ferrari“, protože s ním sdílí motor, a právě pod Ferrari už tou dobou Maserati patřilo. Ostatně právě tak je zařazeno v rámci koncernu jako levnější ekvivalent ferrari. To už nezní tak špatně, co říkáte?

Ten náctiletý puberťák ve vás, co má nad postelí plakáty italských sporťáků, se tetelí blahem a odpustí i tu převodovku, jen si to přiznejte. Ano, čekal jsem víc, ale špatné tohle maserati není. Pozor ale na ceny v originálním servisu, ty samozřejmě odpovídají značce a jejímu postavení.