Maličký Fiat 126P přezdívaný Maluch známe velmi dobře i z našich silnic. Poláci jej měli za rodinné auto

Příběh tohoto auta se začal psát v roce 1972, kdy Fiat uvedl na trh malý model 126 s designem Sergia Sartorelliho. Vozidlo mělo nahradit původní sexy model 500, i když chvíli se oba prcci vyráběli souběžně. Ovšem nedá se říct, že se to modelu 126 povedlo. Popularity modelu 500 totiž auto nikdy nedosáhlo. Kromě domácí Itálie se vyrábělo hlavně a později už výhradně jen v Polsku. Tam vůz stál jako dva průměrné roční platy.

Zatímco Fiat přestal vyrábět model 126 už v roce 1980 a nahradil jej typem Panda a později Cinquecentem, polská verze vydržela na výrobních linkách až do roku 2000. Do té doby vzniklo necelých 4,7 milionu aut. A to nejen v Polsku a Itálii, ale i v Jugoslávii, kde se vyráběla Zastava 126, v Rakousku, kde vznikal Steyr Puch Fiat 126, a v Austrálii, kde se vyráběl pod názvem FSM Niki. Dokonce v Řecku měli vyrábět miniautomobil DIM, ale produkce se zastavila po pouhých deseti exemplářích.

A polská přezdívka Maluch znamená malé dítě nebo jen něco malého, což je pro fiátek opravdu výstižné.

Miniaturní třímetrové dvoudveřové čtyřmístné auto pomohlo motorizovat naše severní sousedy. Modernější design s větším vnitřním prostorem navrhnul Sergio Sartorelli, jak jsme už napsali. Polská verze ale měla drobné úpravy – vyšší podvozek, jiné otvory v zadním víku a oranžové kryty blikačů místo italských bílých. Postupně navíc Poláci auto stále vylepšovali. V roce 1984 přišel facelift s plastovými nárazníky, plastovými lištami a novou palubní deskou.

Interiér je malý, úzký a stísněný, a i když zvenku už auto vypadá na facelift, tady je ještě starý vnitřek. Pohodlná pozice za volantem je při mé výšce 189 centimetrů čisté sci-fi, a to jsem rád, že mě nikdo nenutí sedat si dozadu. Opěradlo se sice sklopit docela dá a místa na nástup je dost, ale kam bych si dal nohy? Vzadu navíc ani nejsou bezpečnostní pásy. Vpředu sice ano, ale auto nemá ani hlavové opěrky. Ovšem přístrojový štít je mnohem modernější než v soudobých škodovkách. Lemují jej ale až komicky velké spínače.

Maluch je jako porsche (jen vtip), má motor vzadu a pohon zadních kol. Je to malý, vzduchem chlazený dvouválcový boxer. Původní modely měly šestistovku, tady už je větší motor s objemem 652 kubických centimetrů. Poslední maluchy BIS se loučily s vodou chlazenou sedmistovkou Lancia, třídveřovou karoserií a používaly díly z modelu Cinquecento. Po předchozím modelu 500 zdědil model 126 nejen rozvor náprav, ale i původní motory.

Tento motor má 24 koní (17,6 kW) ve 4 500 otáčkách jako předchůdce, ale točivý moment se zvýšil z 39 na 41 Nm ve 4 000 otáčkách. Od roku 1984 má elektronické zapalování a alternátor. Studený start má charakteristický zvuk, kvůli němuž Poláci autu říkali také kašlák. Startuje se totiž bez plynu se sytičem, zatímco při zahřátém motoru je to přesně naopak. Klíček je pod volantem, ale startuje se páčkou mezi sedadly. Za chodu je pak zvuk motoru vlastně docela příjemný, ale je slyšet docela dost, což vám na delších trasách bude vadit.

K motoru je připojená čtyřstupňová manuální převodovka se synchrony na všech stupních mimo prvního. Akcelerace je celkem svižná a v městském provozu je malý fiat docela hbitý. A líně nepůsobí ani na okreskách mimo město, ovšem jen do předepsané devadesátikilometrové rychlosti. Nad ní je už dýchavičný a ztrácí dech na moderní auta, protože jeho maximálka je jen 105 km/h. Alespoň má celkem nízkou spotřebu kolem pěti litrů. Řízení jde krásně zlehka, nemá žádnou prodlevu a auto má i příjemnou trakci. Na kluzkém povrchu ale může být zábavnější, než by vám bylo milé.

Hmotnost vozu je kolem 600 kilogramů, takže těžký opravdu není. I tak dostal dvouokruhový brzdový systém. Přesto ale auto bylo schopné tahat i malý polský obytný přívěs Niewiadow N126. Podvozek tvoří příčná ramena a půleliptické listové pero vpředu a vlečená ramena a vinuté pružiny vzadu. Polská varianta má vyšší světlou výšku než italský originál, aby lépe zvládala tehdejší špatné cesty. Brzdy jsou ale nepřesvědčivé a majitelé také kritizují nedostatečný výkon světlometů.

Celkem v Polsku v Bielsko-Biale a Tychách vzniklo přes 3 miliony maluchů, takže opravdu většina ze všech vyrobených typů 126. Ten úplně poslední, žlutý ze série Happy End, si Fiat odvezl do Turína do svého muzea. Pro naše severní sousedy je Maluch součást popkultury, Italové dávají přednost předchůdci. Polsko ovšem toto auto motorizovalo, protože bylo nejdostupnější a lidé si jej mohli dovolit poté, co bylo zrušeno absurdní pravidlo o zákazu vlastnictví osobních automobilů. A využívali jej naplno ať už ohledně posádky nebo nákladu. Donedávna to také bylo nejpočetněji zastoupené vozidlo na polských silnicích. Slovo Maluch se od roku 1997 dostalo i do oficiálního názvu.

Populární byl malý fiat i v Maďarsku a na Kubě. A několik desítek tisíc exemplářů se dovezlo i do Číny, kde některé překvapivě sloužily jako taxíky. To mi na dvoudveřové miniauto nepřijde jako vhodné, ovšem Poláci zkusili postavit i užitkový pick-up Bombel. No, auto už má tak motor vzadu, takže ani s nástavbou toho moc neodvezlo a do výroby se tato verze ani kombík nedostaly.

Moc úspěšné nebyly ani starty v rallye, byť za volantem sedával velmi dobrý Sobieslaw Zasada. Tragicky dopadl i nárazový test. Ten prokázal, že pasivní bezpečnost je nulová, přední zavazadlový prostor nic nepohltí a i menší náraz bude mít pro posádku fatální následky. Ale abych nekončil negativně, malý polský fiátek si zamiloval Tom Hanks, který jeden exemplář vlastnil.

Pokud se vám vyhnou nehody, potrápí vás pověstná nespolehlivost. Doporučuje se mazat čepy řízení (aby nezatuhlo) a pravidelně kontrolovat manžety řízení a svíčky. Po každých deseti tisících kilometrech se doporučuje seřídit vůle ventilů a předstih motoru. Všechny komponenty trpí na netěsnosti a úniky oleje a zlobit může i to málo elektroinstalace, co v autě je (včetně například kontaktů na startéru). A pochopitelně na většině aut úřaduje koroze. Rezne prakticky jakýkoliv díl, a to prakticky kdekoliv, včetně nádrže zevnitř. Opravy auta jsou ale většinou velmi snadné a díly se dají sehnat v Polsku i Itálii.

Dnes vás slušný exemplář stále vyjde jen na několik desítek tisíc korun. Za ty dostanete auto, kde se špatně sedí, možná v něm budete mít strach a všechno mu trvá dlouho, ale stejně za volantem nemůžete mít špatnou náladu. Možná je to vhodný první youngtimer, protože je levný s levným provozem, a navíc skladný.

Tento konkrétní kousek z roku 1986 ale na prodej nebude, jde totiž o exponát Retroautomuzea Strnadice, kam si jej můžete vyrazit prohlédnout. Otevírat se bude opět už zanedlouho, 19. dubna, a u této příležitosti bude v muzeu velký sraz. Auto se jako nové prodalo přes Mototechnu a stále je v původním stavu. Má i originální zástěrky. A fiátek jsme nevyvezli jen my, ale absolvoval před časem i cestu po ose do Vatikánu.