Článek
Pětimetrová britská limuzína z devadesátých let přiměje překvapivě dost lidí na ulici otočit za ní hlavu. Většina si ale kvůli jejímu vzhledu myslí, že je mnohem starší než ve skutečnosti. Jak se s takovým autem žije a jezdí?
Jméno XJ je staré a má svůj původ v roce 1968, kdy se objevila první generace velkého luxusního čtyřdveřového sedanu. Já vám dnes představuji vlastně druhou generaci modelu, která se nabízela ve dvou variantách rozvoru, vždy má ale auto přes 5 metrů na délku. Přesněji jde o první facelift této generace, protože tvarově vychází z předchozí XJ40 (ta pochází z roku 1986) a stojí i na stejné platformě.
Také sbíráte rádi zmenšeniny svých aut? A když vám ji vyrobí i se stejnou motorizací a stejnými koly, tak se nedá odolat.
Modernizace dostala interní označení X300 a představila se v říjnu 1994 v Paříži (výroba v Coventry běžela už od července). Hranám předchůdce odzvonilo a obliny připomínaly ve velkém první modely, zůstala ale úžasně dlouhá a nízká silueta. Stejný dojem zanechávají i čtyři kulatá světla. Retro design byl prý požadavkem Fordu, kterému tehdy luxusní britská automobilka patřila, a tohle bylo první XJ vyvinuté pod vedením modrého oválu. I díky tomu se výrazně zlepšilo dílenské zpracování. Ocenila to i britská královna Alžběta II., která navštívila výrobní závod v Coventry při slavnostním zahájení výroby a objednala si Daimler Double-Six v tradičním odstínu British Racing Green.
Retro, nebo moderní?
Moderně vypadaly zejména nové integrované lakované nárazníky, tradičně naopak působila chromovaná maska a lišty kolem oken. Tvary stvořil Geoff Lawson už v roce 1991. A z Fordu pocházelo i spousta dílů, i když nejvíc je to asi vidět na klíčku od auta, který je stejný jako u Mondea (nebo i něčeho ještě plebejštějšího, třeba u dělnického Transitu). Soška na kapotě byla často vidět na mimoevropských trzích, někteří evropští dealeři ji ale dávali na auta jako příplatkový prvek. Linka táhnoucí se přes celý bok naštěstí byla u této verze standardem a rozbíjí trochu velkou černou plochu.
U základních modelů byla za příplatek hliníková kola, klimatizace i kožené čalounění, ale naštěstí se těchto ošizených verzí až tolik neprodalo. Vy na fotkách vidíte model Executive, který se prodával od roku 1997. Mezi prvky jeho výbavy patřilo kožené čalounění, volant s částečně koženým a částečně dřevěným věncem a klimatizace. Další verze pak představují Sovereign, luxusnější verze Daimler, svižnější XJ Sport a ostré XJR s kompresorem.
Jaguar použil v interiéru kvalitní kůži a pravé dřevo.
U velké britské limuzíny se samozřejmě automobilka snažila o perfektní výrobní kvalitu, nebo alespoň perfektní na britské poměry. Jelikož byl interiér (v tomto případě černý) částečně převzatý z předchozí XJ40, mohli se Britové soustředit na jeho prvotřídní zpracování, jen plasty nejsou svou kvalitou nic moc. Poznat je to třeba na kapličce budíků s řadou spínačů. Sedadla mají ale kulatější tvar a v tomto případě i plné elektrické nastavení včetně hlavové opěrky, navíc jsou ukotvena příjemně nízko. Uvítal bych jen jejich vyhřívání. Nový je i volant a dřevěný dekor interiéru.
Vnitřek je vpředu dost prostorný, i když vyšší postavy dosahují až ke stropu auta, vzadu to ale není žádná sláva. Navíc si dost lidí při nastupování stěžuje na vysoké prahy a moc je neuchlácholí ani jejich ozdobné nerezové kryty. Sedadla jsou totiž hodně nízko, a tak může prosté nastupování někomu dělat problém. Za jízdy se ani po letech neozývá vrzání plastů, ovšem někteří majitelé si na to u svých kousků stěžují, tady máme zkrátka štěstí. A nakonec i kufr je dost velký, ale docela nízký.
Klasická koncepce s modernizovanou technikou
Jaguary tradičně spoléhaly na klasickou koncepci motoru vpředu a pohonu zadních kol. Není tomu jinak ani v případě modelu X300, který navíc značnou část techniky podědil od předchůdce. Nebylo tomu tak ale v případě motorů. Řadové šestiválce pocházejí z nové řady AJ16 s elektronickým zapalováním, zatímco předchůdce měl starší AJ6. Existovala i sportovní přeplňovaná verze XJR s kompresorem a také vrcholný model s vidlicovým dvanáctiválcem.
U šestiválců jste měli na výběr mezi objemy 4,0 a 3,2 litru. A víte co, vždycky někoho překvapí, když mu řeknu, že motor s objemem přes 3 litry je vlastně základní motorizace. Vedle něj je pak na pravém podběhu nádherný detail v podobě sady základního nářadí uložené v zeleném semiši a v tomto případě dosud neporušená sada pojistek. Doufám, že nikdy nebude potřeba ji použít, ale je to neuvěřitelně krásný doplněk.
Sada nářadí je vedle motoru. Pokud ve vašem autě není, připravte se na poměrně vysokou cenu za její dokoupení. Na víčku je praktické schéma pojistek a jejich rozmístění v pěti pojistkových skříních.
Výhodou při dlouhých cestách je rozhodně dobré odhlučnění. Motor totiž zaznamenáte, jen když chcete a točíte jej do vyšších otáček, to pak krásně mechanicky drnčí zpředu a bublá přes dva výfuky vzadu. A i když model X300 nepůsobí zrovna aerodynamicky, v rámci českých rychlostních limitů neuslyšíte ani žádný svist nebo hukot. Ke komfortu přispívá i perfektně fungující čtyřstupňový automat ZF 4HP-22, který cuká snad jen při prudké akceleraci, ale existují i exempláře s pětistupňovým manuálem Getrag. I v automatu ale můžete použít manuální volbu stupňů v kulise.
A i pohodlí na výmolech je velmi dobré, byť vzhledem k věku se neubráníte repasi uložení přední nápravy. Jistě, pořád je to jaguar, který si kupovali ti, kteří chtěli řídit (jako majitelé BMW), a tak je o něco tvrdší než třeba mercedes. Ale třeba kola jsou jen šestnáctky s vyšším profilem pneumatik a podvozek není úplně prkenný, takže pohodlné toto XJ určitě je.
Jízda prostě řidiče baví
Auto váží skoro 1,8 tuny a to by nemělo znamenat, že s ním bude na vedlejších silnicích zábava. Jenže to by to nesměl být jaguar s nezávislým zavěšením všech kol. Pokud budete počítat s velkou hmotností a těžkým motorem na přední nápravě, tak si můžete zatáčky užívat. I velká limuzína v nich totiž hezky sedí na silnici ve zvolené stopě. Systém kontroly trakce je dalším dodatkem od Fordu, pocházel z tehdejšího Mondea. Auto uhlídá takřka vždy, ale nebojte, když chcete a jsou podmínky (třeba mokro nebo kluzko), můžete se i sklouznout. Chce to trochu cviku, ale je to strašná sranda utrhnout zadní kola v dlouhé limuzíně. Už jen proto, jak zdánlivě pomalu se všechno děje. Většina lidí ale tohle od jaguaru nechtěla, takže jim jeho stabilita vyhovovala.
Zavazadlový prostor je zdánlivě nekonečný, k celé ploše je dobrý přístup a ve víku je umístěný výstražný trojúhelník.
Spolehlivost XJ se u generace X300 výrazně zlepšila, což je dobrá zpráva pro zájemce o ojetiny. Ne, není neprůstřelný, pořád je to anglické auto, a pokud takové chcete, musíte být na nějaké ty mouchy občas připravení. Častým problémem jsou odlepené stropnice nebo rozbité mřížky výdechů topení pro zadní sedadla. Zlobit může i vysouvací anténa nebo CD měnič v kufru. Typické jsou i nefunkční displeje, třeba v tomto se nezobrazují hodiny. Naštěstí šestiválce mají ještě celkem levné díly ve srovnání s pozdějšími verzemi.
A co provozní náklady? Nesežere vás to?
Reálná spotřeba je zatím kolem jedenácti litrů, ale já nikdy neměl lehkou nohu na plynu u svých aut a předchozí Golf vytrvale ukazoval průměr 8,5 litru. Když jsme jeli do Švédska, dokázali jsme se na německých a skandinávských dálnicích dostat dokonce i pod 8 litrů. První týden za volantem ale jaguar chtěl přes sedmnáct litrů, prostě jsem zkoušel, co všechno umí, takže je to o jízdním stylu. Potkal jsem i majitele, který je schopný jezdit dlouhodobě pod devět litrů. Prý se s menším motorem dá jezdit zhruba o litr méně než u verze 4,0. Ještě víc si pochopitelně řekne dvanáctiválec a nejméně náročný na palivo je ostrý XJR s kompresorem. Ale kdo chce mít koně, musí mít i na seno a s vyšší spotřebou se při pořizování i počítalo. Ten jízdní komfort a to, jak po několika stovkách kilometrů vystoupíte odpočatí, za nějaké ty litry paliva stojí.
Opravdu se mi po něm bude stýskat. Takové auto už si asi nekoupím.
Benzinový Jaguar XJ generace X351 se odporoučel v roce 2019 a dnes víme, že budoucnost značky je pouze čistě elektrická. A visí nad ní otazník, protože momentálně nevyrábí nic, jen ukázala jeden koncept. Rozloučení s generací X300 ale proběhlo mnohem dříve. V roce 1997 se představila modernizovaná verze XJ8 X308 s jiným interiérem, nárazníky, ale hlavně s motory V8 namísto řadových šestiválců, ke kterým se nabízela pouze automatická převodovka. V červnu téhož roku tedy sjelo z linky poslední XJ6 této generace. V roce 2003 pak přišla na trh nová generace X350.
Starší verze s šestiválcem je momentálně nejdostupnější cestou k velkému jaguaru nebo daimleru a naštěstí se těší i slušné pověsti o spolehlivosti a výrobní kvalitě. Jak to vypadá, pod vedením Fordu se sice vrátily klasické tvary, ale ne už problematická pověst plná hororových historek o poruchách.
Vyrobeno bylo přes 92 tisíc exemplářů generace X300 ve všech verzích, takže je z čeho vybírat a ceny začínají už pod sto tisíci korunami. Jen pozor na to, že se možná už nebudete chtít posunout k jiné značce, a pokud ano, začnete v inzerci prohlížet bentley, maserati a jiné exkluzivní automobily.
Jaguar totiž není běžným sedanem pro manažery, ale je autem pro gentlemany. Jaguar vás uchvátí svým charisma, materiály v interiéru a dlouholetou tradicí. Pokud tohle chcete, odpustíte mu i trochu toho hluku a absenci plavné jízdy a další nedostatky, které budou najednou malicherné.