Loučíme se s Fordem Fiestou. Povedená druhá generace za 30 tisíc udělá radost i dnes

Ford svůj malý model vyvíjel čistě v Evropě a jen pro tento trh, globálním modelem byla až šestá generace. Fiesta se do světa těsně po ropné krizi hodila skvěle a v porovnání s konkurenty jako například Fiat 127 nebo Renault 5 si vedla dobře. Jméno pak ve španělštině znamená párty a původně patřilo koncernu General Motors, který s ním označoval stupeň výbavy u kombíků Oldsmobile. Koncern GM jej pak Fordu věnoval zadarmo, ovšem kdyby to neklaplo, jmenovalo by se auto nejspíš Ford Bravo.

Druhá generace ze srpna 1983 se vyráběla pouze jako třídveřový hatchback, případně v užitkové verzi, a to v Německu, Británii a také ve Španělsku. Společnost Bieber nabízela kabriolet, který už jsme vám v rubrice také představili. A dnes tu mám obyčejnou bílou variantu se základním motorem, který mi k testu půjčili kamarádi z Retro-Auta.

U druhé generace šlo spíš o rozsáhlou modernizaci předchozí verze než o zcela nové auto. Omládla designem a útulnější byl i její interiér. Tam mne zaujala nejvíc vykousnutá palubka, která umožnila lepší využití vnitřního prostoru. Ford také používal kvalitnější materiály než u první generace.

Zvenčí vypadají moderněji hlavně užší světlomety a blinkry umístěné v rozích aerodynamičtější karoserie. Nejhezčí by samozřejmě bylo mít tu sportovní model XR2, ale to třeba někdy příště. I obyčejná Fiesta ale vypadá dost sympaticky a potěšilo mne, že má na kolech originální poklice. To je dnes skoro zapomenutý prvek, každý na svůj youngtimer shání dobová litá kola, ale pěkné původní poklice, aby člověk na autech pohledal.

Malá Fiesta stojí na platformě B, takže má motor vpředu napříč a pohon předních kol. Jde o řadovou čtyřválcovou jedenáctistovku Kent OHV (narazíte i na jméno Valencia) s karburátorem, která pochází už z předchozího modelu. Je to velmi tichá pohonná jednotka, což je příjemné. Díky tomu působí Fiesta krásně komfortním dojmem a vlastně by někomu mohla sloužit i dnes jako normální a velmi příjemné auto (pokud by neřešil jeho věk). Navíc ani spotřeba pod šest litrů nikoho nezruinuje.

K motoru je připojen čtyřstupňový manuál, ale u silnějších motorů byla převodovka pětistupňová (za příplatek případně automatická), takže je přední náprava o něco širší než u první generace. Později byl pětikvalt za příplatek i u této motorizace. Změnilo se i řízení, které má upravené nastavení podle většího Escortu a působí ještě přesnějším dojmem. Z Escortu pocházely i kotoučové brzdy. Zadní náprava byla převzatá beze změn. Fiesta je docela příjemně naladěná na dostatečný jízdní komfort, ale přitom je taková jistější v zatáčkách a příliš se nenaklání. Zkrátka ideální kompromis, jak to Ford vždy uměl.

Výroba druhé Fiesty byla ukončena v únoru 1989 a nahradila jí ještě uhlazenější třetí verze. S prodejem na tom vždy byla dobře a celkem snadno porážela v Británii Vauxhall Nova nebo Austin Metro, v Německu několikrát porazila Volkswagen Polo a pravidelně za sebou nechávala Opel Corsa. I dnes může být docela příjemným youngtimerem, který se snadno servisuje, a přitom potěší i nadstandardními jízdními vlastnostmi. Ovšem potrápí vás nejspíš koroze. A zkontrolovat musíte i přední kapotu, ráda praská u pantů. Když ale najdete kousek ve slušném stavu, bude vám dělat radost.

Dnes se prodává už sedmá generace populárního Fordího prcka, která je ale poslední. Její místo na trhu obsadí crossovery. Druhá generace se dá najít v nabídce ojetin i veteránů docela snadno, vyrobili jich totiž milion a půl, a tak se dá sehnat i za málo peněz. Nejlevnější jsem našel v Německu za pouhých třicet tisíc Kč (v přepočtu), nejzachovalejší kousky v perfektním stavu mohou vyjít i na pětinásobek. Zbytečně bych ale drahou Fiestu nekupoval, naopak její výhoda spočívá spíš v té lacinosti. A co si budeme povídat, s levnějším autem si jízdu víc užijete, protože se o něj nebudete bát.