Land Rover se v původní verzi ještě nejmenoval Defender, i starý kousek však projede všude. A má snad ještě větší kouzlo!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První land rovery se objevily v roce 1948 a jsou označované jako Series I a šlo o jedny z prvních sériově vyráběných čtyřkolek pro civilní použití. U Roveru si mysleli, že podobné auto se bude vyrábět přechodně jen dva až tři roky, ale to se spletli. Vymyslel je Maurice Wilks, který si první skicu maloval do písku na pláži. Prototyp měl ještě řízení uprostřed, ale později už jej měla auta klasicky na straně. Výroba tradičně běžela v původně letecké továrně v Solihullu (továrna v Coventry byla silně poničená bombardováním), což vám řekne i ozdobná, ale přitom velmi masivní kovová plaketka na zádi. V roce 1954 se do nabídky dostala verze 109 s delším rozvorem (číslo je délka v palcích, po našem 2 800 milimetrů, klasický land rover měl rozvor 88 palců, tedy 2 200 milimetrů) a o dva roky později i verze Station Wagon. V roce 1958 se pak objevila Series II.

Ta se odlišovala širšími nápravami a také menším poloměrem otáčení. Blinkry byly stále za příplatek, a pokud jste je chtěli, měly vlastní samostatný elektrický obvod. Typické prvky, jako jsou venkovní přiznané panty dveří, zapuštěné kliky v prolisu nebo klapky pod předním oknem, si ale land rover držel dál. Přední sklo má i přípravu na sklápění, které ale Station Wagon standardně neměl. Mimochodem ta dvojitá střecha se jmenuje Tropical a slouží k tomu, aby stínila tu skutečnou, navíc za jízdy v prostoru mezi nimi proudí vzduch a normální střechu ochlazuje. K té krásné světle zelené barvě se krémový svršek parádně hodí.

Hliníková karoserie lépe vzdorovala korozi, navíc byla levnější než ocelová, ovšem dnes je to naopak. Ploché panely se snadno opravovaly, montovaly i vyráběly, navíc řidiči usnadnily i jízdu v terénu. Možná to není na první pohled patrné, ale o vzhled auta už se tentokrát staral stylista David Bache z designového oddělení automobilky Rover. Právě u druhé série se tak objevilo zaoblení mezi horní a boční částí blatníků, které se následně táhne přes boky po celé délce auta. Stěrače jsou opravdu miniaturní. A dveřmi se nesmíte bát pořádně třísknout, jinak se nezavřou. Skla se otevírají posunováním, a tak nemají žádný mechanismus, který by se mohl rozbít.

Výhodou „lanďáka“ - jak starým land roverům říkají všichni - je i to, že se vpředu na lavici posadí docela v pohodě i tři pasažéři. Před sebou mají velice jednoduchou palubku (tedy spíš by se hodilo říct: „Palubka, jaká palubka?“) a sedí se dost vysoko. V tomto exempláři je vzadu prostor pro spaní, ale jinak mohl land rover uvézt až dvanáct lidí. Takový minibus vznikl z důvodů daňových úlev v Británii. Za předními sedadly je ale pevná přepážka.

Pod kapotou byly řadové čtyřválce, nejprve o objemu dva, později dva a čtvrt litru. Ještě později se do nabídky dostal i dvoulitrový diesel, ale starý land rover je lepší s benzinovým motorem. Právě větší benzinový motor s karburátorem Solex a výkonem 72 koní (54 kW) je pod kapotou tohoto exempláře. Delší modely dostávaly automaticky tento, kratší land rovery si musely do roku 1958 vystačit s dvoulitrem. Motor se díky stejné konstrukci mohl vyrábět na stejné výrobní lince jako ten vznětový, což výrobu samozřejmě usnadňovalo a zrychlovalo.

K motoru je připojená čtyřstupňová manuální převodovka. Volant je velký a má velmi tenký věnec. V terénu tak není problém se o něj zapřít, ale pozor na prsty na vnitřní straně, aby vám je v kolejích nepřerazil. Klasický off-road samozřejmě musí mít pohon všech kol a velkou světlou výšku. Docela chytře je vymyšlené umístění diferenciálu u strany a ne uprostřed. Díky tomu s ním nechytnete o zem v hlubokých vyjetých kolejích. Odpružení zajistí listová pera, ale necelé dvě tuny těžký land rover je dost tvrdý. V terénu se jen tak nezastaví a překonává hravě většinu překážek - bláto, kameny, rigoly i výmoly. Dokonce ani brod mu nedělá žádný problém a jednoduchý interiér se díky tomu alespoň trochu vypláchne.

Land Rover se od roku 1968 stal na deset let součástí British Leyland, což na rozdíl od jiných značek přežil. Výroba Series II byla ukončena v roce 1961 a do té doby vzniklo 110 067 kusů. Přímým nástupcem byly modely Series IIA a později Series III. Poslední modely Series III byly vyrobeny v roce 1985, pak štafetu převzal typ 90/110, který se později dočkal přejmenování na Defender. Několik klasických land roverů ale vyrobila i španělská automobilka Santana. Dodnes je prý až 70 % aut stále v provozu, tak jsou odolná a nepostradatelná. Řada lidí by bez nich nedokázala nic v Africe, Austrálii nebo armádě. Díky nízké kompresi 7 : 1 motor zvládá palivo i mazivo horší kvality a stačí mu i nepravidelná údržba (ale úplně se na to vykašlat nemůžete, samozřejmě). Heslo „Go Beyond“ nemá problém splnit, překoná totiž vše.

A i pro mě byla jízda se starým lanďákem zážitkem, i když po mnohých zkušenostech s mnoha novými sourozenci jsem vlastně neměl nijak vysoká očekávání. A pokud to láká i vás, určitě nebude problém sehnat nějaký kousek k prodeji. Ostatně prodává se nyní i tento vůz z roku 1960 za půl milionu. Současný majitel pro něj nemá využití a než aby auto stálo a chřadlo, raději mu hledá nový domov.