Hlavní obsah

Když nečekáš nic, ale dostaneš mnohem víc: Řídili jsme legendární Chevrolet Camaro SS

Foto: Ondřej Kroutil

I to se v životě občas stává – člověk nemá žádná očekávání, ale realita ho potom v dobrém slova smyslu překvapí. Stejně tak se to stalo i u představovaného auta, starého Camara ze začátku 70. let, o němž jsem neměl žádné iluze.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chevrolet Camaro je samozřejmě pojmem. Je jedním ze základních pony cars, které se objevily v USA v 60. letech a existují do současnosti. Jeho název pochází z francouzsko-anglického slovníku a zjednodušeně znamená kámoš. Chevrolet s ním přišel v roce 1966, tedy o dva roky později než Ford s Mustangem. A to se samozřejmě podepsalo na faktu, že Ford byl zejména zpočátku úspěšnější, protože třídu pony cars prakticky založil. Hodně zjednodušeně se jednalo o sportovnější, sexy modely, postavené na dostupných koncernových platformách a technice.

Kromě zmíněné dvojice mezi první poníky patřil například Pontiac Firebird (technicky trochu dvojče Camara, co přišlo v roce 1967), Dodge Challenger, Plymouth Barracuda, Mercury Cougar nebo AMC Javelin. Každé zmíněné auto nabídlo solidní techniku, stylový, individualistický design kupé (či kabrioletu) a konečně, díky sdílené technice, cenovou dostupnost. Ostatně i první Camaro stálo v době uvedení slušných 2 466 dolarů, samozřejmě se šestiválcem a „v základu“.

Má osobní zkušenost s Camarem? V rámci představení novodobé generace, což bylo, tuším, v roce 2010, jsem řídil všechny tehdejší kousky, a to včetně první generace, navíc jako kabriolet s automatem. Nemusím asi složitě vysvětlovat, že zatímco styling od Henryho Hagy mě bavil velmi, jízdně mě Camaro příliš nenadchlo.

Foto: Ondřej Kroutil

Mustang ho v prodejích převálcoval, ale to neznamená, že by Camaro nemělo co nabídnout.

Výroba prvního Camara začala 29. září 1966 a skončila v listopadu 1969. Chevrolet byl proti Fordu dost pozadu a tím, že nebyl na nový styl automobilů pro radost připraven, prakticky ztratil dva roky. I tak ale na platformě F (většina dílů pocházela z Chevroletu Nova) postavil hezké kupé a kabrio a pustil se do souboje s Fordem. První rok Camara ukázal, jak zásadní čas promarnil, protože zatímco mustangů se prodalo 480 000 kusů, camar pouze 220 000 kusů. Doplníme, že základem byl řadový šestiválec s výkonem 140 koní, vrcholem big-block L78 o objemu 6,5 litru. Camaro si postupně hledalo své místo na trhu a po pár letech bylo jasné, že základní koncept potřebuje vylepšit, a to zejména v oblasti jízdních vlastností.

Nemám v plánu vás zdlouhavě zatahovat do historických podrobností, kterých by se našly mraky. Pokud vás budou zajímat, jistě víte, jak si informace obstarat. Auto, které na vás kouká z úvodní fotky, je Camaro druhé generace z roku 1971. Jen stručně připomenu, že druhá generace se s celou paletou motorů a převodovek (a výbav) vyráběla mnohem déle než první – od roku 1970 až do roku 1981.

Foto: Ondřej Kroutil

Druhá generace Camara přišla s řadou vítaných vylepšení.

I když základ byl technicky stejný – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu, s předními koly uloženými na trojúhelníkových ramenech a tuhou nápravou s listovými pery vzadu – tak jinak šlo o zcela nové auto, ve všech ohledech překonávající svého předchůdce. Zmizel kabriolet, zůstalo jen kupé. A to bylo lépe odhlučněné, mnohem příjemněji se řídilo a lépe drželo na silnici. Zkušenosti ze závodů umožnily inženýrům lépe naladit celkovou vyváženost, ale také řízení a brzdné schopnosti. Tehdejší odborný tisk mluvil o tom, že Chevrolet předvedl úplně nové auto. Dynamika? Záleželo na motoru, zpočátku byly v nabídce i šestiválce, ale všem bylo jasné, že pořádná amerika potřebuje osmiválec V8. Nabídka byla pestrá – od pětilitru až po velký motor s objemem 6,6 litru.

S odstupem času dvojkové Camaro dozrálo do krásy, o tom žádná. A to zejména první modely s chromovanými nárazníky, decentní maskou a hlavně otevřenými motory, ještě nespoutanými nastupující ekologickou šikanou. Jsou vzácnější než všudypřítomné mustangy, které už občas přehlížím, protože jich je prostě až moc. Design je přitažlivý, ale co dál? Naštěstí jsem měl nedávno díky klukům z Veteráni na Truc možnost objevit jedno Camaro, které lze s klidem nazvat jehlou v kupce sena. Než zamířilo k novému majiteli v Česku, mohli jsme ho společně s Ondrou Kroutilem provětrat a díky slovům a obrázkům snad nadchnout další blázny do věcí, které pálí spoustu benzinu a nikdo je nepotřebuje, ale my je už dávno personifikovali a neumíme bez nich žít.

Foto: Ondřej Kroutil

Mezi krásně zachovalým originálem a zfušovanou renovací je obrovský rozdíl.

Jedna věc je sériové auto z roku 1971 (tedy ještě před nástupem ropné krize 70. let), které v nejlepším případě prošlo po třiceti letech života špatnou renovací někde v Mexiku, ovšem úplně jinou hrou je originální Camaro importované jako nové, voňavé auto z továrny v USA přímo do Holandska, kde třicet let těšilo prvního majitele. A pak se dočkalo druhého, který strávil posledních 20 let intenzivním vylepšováním fajnového zeleného základu do podoby, která je vidět na fotkách kolem. Nevěříte? Tak se pozorně dívejte…

Narodilo se už jako Camaro SS, ale původně s automatem. Pod označením SS se skrývá sousloví Super Sport, což byla prakticky lepší, sportovnější verze jinak vcelku normálního pony caru. Základem byl samozřejmě motor – od roku 1970 byl dostupný například V8 L78 o objemu 396 cui (6,5 litru) s výkonem až 375 koní. Verze SS měla také tužší a odolnější podvozek, lepší brzdy, kola a podobně. Uvnitř čekaly lépe tvarované sedačky, nějaká ta výbava, kolem designové prvky včetně označení. K tomu všemu byly k dispozici různé pakety a tovární vylepšení, takže když člověk věděl, co chce, dostal už z továrny Norwood v Ohiu pěknou káru, co se za ní každý otočil.

Foto: Ondřej Kroutil

Síly má Camaro SS 427 na rozdávání.

Hezké Camaro SS nebo RS z nejlepší doby (tedy 70/71) se dá pořídit od nějakých 50 000 dolarů, přičemž nabídka je hlavně v domovině. Do Evropy se dostane prakticky to, co dovezou nadšenci nebo překupníci, a aut, která tu strávila dekády, je málo. Každé vozidlo má samozřejmě svůj příběh, něco zažilo, v dobrém i ve zlém, ostatně podobně to máme my všichni.

Při našem prvním setkání se zeleným kamarádem mě překvapilo, jak sexy naživo vypadá – chromované nárazníky, hezká kola s pneu 245/60 R15, za nimiž vpředu vykukují větrané kotouče velkých brzd. Tmavý zelený lak, co na sluníčku hází odlesky, uvnitř stylový 2+2 interiér obšitý světlejším odstínem zelené kůže doplněný o čistě funkční věci, tedy sportovní volant ideální velikosti, přídavné budíky a hlavně masivní páku zakončenou bílou koulí. Už tyto detaily napovídají, že tohle je jiná hra – žádná machrující macho kára, která umí maximálně spálit pneumatiky, ale skutečné americké sportovní náčiní dotažené do dokonalosti evropským nadšencem.

Nemohu se dočkat a soukám se do interiéru, ačkoliv vůbec netuším, co mě čeká. Tuhá spojka, ostře vymezené dráhy pětistupňové (!) manuální převodovky Hurst. S uspokojením sleduji stoupající teploty kapalin, zatímco se proplétám silničkami. První překvapení: Camaro je přehlednější než Mustang, hezky se mi skládá na silnici a vůbec z něj nemám pocit velké ameriky. Pro info, na délku má 4 775 mm a na šířku 1 890 mm, což jsou podobné rozměry jako tehdejší Ford, ovšem interiér Camara je vzdušnější a výhled poskytuje rozhodně lepší. I řízení slušně reaguje, brzdy dokonce vykazují dost velkou snahu zhruba 1,5 tuny těžké auto zpomalit.

To vše jsou ale detaily ve chvíli, kdy pořádně polechtám bestii pod kapotou… Jak jsem zmiňoval, sériová camara měla pod kapotou max. 6,6litrové motory. Ovšem znáčky na představeném autě odkazují na číslo 427, což znamená, že tady pracuje sedmilitr. Tlustá složka s fakturami naznačuje, jak vážně předchozí majitel úpravy bral – za všechno zmiňme kovanou klikovou hřídel, jiné písty, ojnice, hlavy, ohromný karburátor Holley, zapalování atd. Výpis by byl dlouhý a není teď úplně podstatný. Strokovaný motor vypadá skvěle, ale zní ještě mnohem lépe. Tohle je cesta, jak se to má dělat!

Foto: Ondřej Kroutil

Sedm litrů a osm válců čiré motoristické radosti.

Konečně se otevírá silnice a já vytáčím zařazenou dvojku. Motor bez varování přesouvá vlny točivého momentu na zadní kola, zatímco otáčky uspokojivě rostou. Síla je doslova brutální – dokumenty odhalují výkon zhruba 400 koní, ale přímo na zadních kolech, nikoliv v motoru. Věřím jim… Nezažil jsem silnější starou ameriku, drtivé zrychlení se opakuje po každém přeřazení hrubou skříní a příval točivého momentu je neustávající. V případě zájmu široké balony pneumatik ihned vzdávají souboj s přívalem síly a Camaro mizí v dýmu od zadních kol.

Netřeba dodávat, že podvozek má pevné uložení, pořádné heavy-duty tlumiče a stabilizátory a samozřejmě samosvorný diferenciál. O velmi slušných brzdách (na americké auto) jsem se už zmiňoval. Zase a znovu musím dráždit sedmilitrovou bestii pod kapotou, jejíž ladění zcela jistě dělal někdo, kdo americkému železu fakt rozumí. Takhle čistě fungující V8 s tak brutální silou a odezvou jsem zkrátka nezažil!

Foto: Ondřej Kroutil

Klasických mustangů jsou všude celá hejna, ale narazit na Camaro, to je skutečně výjimečný zážitek.

Geniální auto. Skutečná raritka, jehla v kupce sena a důkaz, že každé staré auto je jiné. A důvod, proč nekoupit vůz, se kterým se nesvezete. Protože fotky umějí realitu ohýbat, ale když konečně spálíte pár desítek litrů 100oktanu, zjistíte, s čím máte vlastně tu čest. Prostě vám to musí sednout.

A to se v tomto případě stalo – zelené Camaro už má navždy místo v mém srdci a já jen doufám, že ho ještě někde potkám. Skvělá hračka pro velké kluky. Staré auto, které dynamicky a stylem strčí do kapsy většinu moderních sporťáků. Samozřejmě, že do zatáčky se neskládá jako Porsche, ale vůbec to nevadí. Se srdcem takových rozměrů a charakteru může světu dát spoustu lásky. Jako Bumblebee, nejmilejší Transformer, který se také mění na Camaro (moderní nebo z roku 1977).

Úplně nejvtipnější na tom celém je, že celá tahle paráda – tedy tuna a půl pořádného železa poháněná poctivým V8, veškerá dokumentace včetně správných značek a štíhlého klíčku do zapalování – stála jen 1,1 milionu Kč… Jak jsem již zmiňoval, camara se v USA prodávají od 50 000 dolarů, což je vlastně srovnatelné. Jenže jsou za oceánem, přeprava je drahá a není jisté, co za své peníze dostanete. A tady, v Křenovicích, u kluků z Veteráni na Truc, se umí objevit takhle skvělá kára, v podstatě za pakatel. Evropské Camaro, zelený Bumblebee v čisté formě, s jehož pořízením měl nový majitel pořádnou porci štěstí.

Mrzí mě snad jen to, že vám nemohu předat pocit ze řvoucího sedmilitrového V8, který rychle stoupá do otáček, zatímco okolí se rozmazává. A hrubé převodovky s uspokojivě pevnou kulisou. Pevně svírám sportovní volant a projíždím další zatáčky, dokud mám benzin a trochu času, abych si přísahal, že příště, až se podobná pecka někde v okolí objeví, zaparkuje u mě v garáži. Tohle je Amerika, jak si ji představuji!

Načítám