Když BMW diktovalo: Luxusní 750iL generace E32 bylo dost možná nejlepším německým autem své doby

Vlajkovou lodí automobilky BMW je velký čtyřdveřový sedan řady 7, který se prodává od roku 1977. Tehdy nahradil velký sedan BMW 3.0 generace E3, který se také někdy označuje jako Neue 6. Sedmička tradičně jako první přináší nový designový jazyk a nové technologie, hezky to bylo vidět i na první generaci E23. Já už jsem o starších generacích tohoto modelu psal na Garáži několikrát, ale když se naskytla příležitost a klíčky od vlajkové lodi modelu E32 – verze 750iL, tak nešlo odolat.

Na fotkách je tedy na první pohled nenápadný černý sedan druhé generace E32. Tu začalo BMW vyrábět v Dingolfingu v červnu 1986 a nabídlo u ní řadu novinek – elektronický protokol CAN, palubní počítač Siemens s displejem MID zobrazujícím varovné nápisy (místo dřívějších diod), systém kontroly trakce a duální klimatizaci. V roce 1991 se přidaly xenonové světlomety Hella, parkovací senzory nebo duální skla v oknech, aby bylo v autě větší ticho. Při dálniční rychlosti vyvinul vůz větší tlak na stěrače, aby se neměnila jejich funkčnost. Zámky dveří, místo pod stěrači a ostřikovače byly vyhřívané, aby majitele nezaskočily mrazy. Elektromotory za vás dovírají dveře i víko kufru, další sklápěl spolujezdcovo zrcátko při zařazení zpátečky a další ovládají zadní sluneční roletky. Ve své době šlo o jedno z nejpokrokovějších aut na světě, a i sama automobilka si přála, aby bylo nejlepší. Vzhledem k tomu, že konkurenční Mercedes W126 měl tou dobou na krku už osm let života, tak se to BMW povedlo. Poprvé automobilka také uvedla verzi L s prodlouženým rozvorem náprav o 114 milimetrů.

Design vytvořil Hans Kerschbaum pod vedením Clause Lutheho, autora elegantního NSU Ro80. Tvořit jej začali už v roce 1979. Nechybí Hoffmeisterova křivka, ale poprvé jsou tu zadní světla do tvaru písmene L a širší C-sloupky. Ta přední jsou stále tvořena dvěma páry kulatých parabol, které jsou zasazené do velké plastové masky. Té dominují ledvinky, u dvanáctiválců standardně širší než u šestiválců. Auto je na první pohled dost hranaté, ale přitom součinitel odporu vzduchu je jen 0,32. Jistě, na první pohled má velmi podobný design i pětka E34, která se sedmičkou sdílela část motorové nabídky. Kvůli nízké siluetě a svažující se zádi se autu přezdívalo německý Jaguar. Ten mimochodem v té době uvedl nový model XJ40. Originální kola mají plný design a vypadají vážně dobře.

Luxusní výbavu mohli majitelé doplnit telefonem, faxem, elektricky nastavitelnými zadními sedadly (přední byla u této verze vždy nastavitelná elektricky), ovládáním rádia Bavaria ze zadních sedadel nebo chladničkou na víno. Auto také disponuje automatickým zavíráním oken, když jej opustíte. Díky oněm 114 milimetrům navíc je vzadu opravdu krásný prostor pro nohy. Není divu, že jen se auto ukázalo, už mělo BMW přes tři tisíce závazných objednávek. Za příplatek pak BMW nabídlo více než dva airbagy, vyhřívané čelní sklo, šíbr, tempomat, samosvorný diferenciál nebo vak na lyže v zadní loketní opěrce. I bez něj ale kufr pojme 500 litrů.

Řada E32 se nabízela původně s řadovými šestiválci nebo vidlicovým dvanáctiválcem a jednalo se o první německé osobní auto s motorem V12 od druhé světové války. Konstruktérem motoru byl Adolf Fischer, který k sobě spojil dva řadové šestiválce M20. Celohliníkový motor s Alusilem tak nebyl příliš těžký. Válce svírají úhel šedesát stupňů, v hlavách jsou vačkové hřídele, ta kliková je pro změnu sedmkrát uložená. Systém vstřikování Motronic dodala firma Bosch.

Od roku 1992 se do nabídky dostaly i vidlicové osmiválce DOHC, vůbec poprvé u BMW. Existuje i prototyp Goldfisch s šestnáctiválcem a výkonem 408 koní. Já už jsem dříve řídil model 730i, ale tentokrát jsem neodolal právě proto, že na víku kufru se leskne nápis 750iL. To je totiž právě onen vrcholný vidlicový pětilitrový dvanáctiválec M70B50, který je pod přední kapotou umístěný podélně a pohání zadní kola přes absolutně hladce fungující čtyřstupňový automat ZF 4HP22. Manuální převodovka pro dvanáctiválec v nabídce nebyla. Výkon je 300 koní (220 kW) v 5 200 otáčkách a točivý moment krásných 450 Nm ve 4 100 otáčkách. Ve vysokých otáčkách umí motor nádherně burácet, ale ani tehdy se nepřenášejí do interiéru žádné vibrace. Když pojedete v klidném tempu, můžete v autě snad i šeptat, protože se výrazný zvuk neozývá ani od dvojité koncovky výfuku.

Verze 750iL byla prvním BMW a prvním německým autem vůbec, u něhož byl nastaven elektronický omezovač na 250 km/h. Americké prospekty se ovšem chlubily tím, že auto zvládne i 300 km/h, a tak nemá problém držet krok s tehdejšími supersporty. Na stovku zrychlí za 7,4 sekundy. Poslušně ale umí i zpomalit, protože dvouokruhový brzdový systém je vybavený ABS.

BMW má adaptivní podvozek se dvěma režimy Sport a Comfort i systém kontroly trakce. Vpředu je zavěšení MacPherson a dvoukloubová spodní příčná ramena. Vzadu jsou trojúhelníková ramena se šikmými osami kývání. O odpružení se starají teleskopické tlumiče a vinuté pružiny. Zadní náprava ale spoléhá na hydropneumatické odpružení. Maticové řízení je vybavené variabilním posilovačem. Auto se opravdu řídí senzačně a vlastně si neumím vybrat, zda je lepší sedět vpředu, nebo vzadu na té pohodlné lavici. Za mě nakonec přece jen vyhrávají přední sedačky, protože já zkrátka řídím rád. Z režimů je mi rozhodně příjemnější nastavení Sport. Stále je dost pohodlné, ale auto se tolik nenaklání v zatáčkách. V režimu Comfort, pokud jedu ostřeji (a to já jedu, protože dvanáctiválec k tomu přímo vybízí), jsou náklony už dost nepříjemné.

Auto váží 1 860 kilogramů a má o polovinu tužší karoserii než předchůdce. Na výbornou zvládlo nejen evropský nárazový test v 48 km/h, ale i americký bariérový v 56 km/h. Do nádrže se vejde 102 litrů paliva (verze s menšími motory měly na 90 litrů). Přitom průměrná spotřeba se pohybuje kolem jedenácti litrů. Auto je samozřejmě naladěné tak, aby drželo ve stopě a bylo naprosto bezpečné. Když se tedy chcete trochu sklouznout, musíte mu pomoci, rozhodit jej a mít ideálně trochu kluzko.

Dnes už se prodává sedmá generace sedmičky a zájemci o výkonnou variantu pravidelně kupují modely Alpina. Ta se činila i v případě této generace modely B11 (šestiválec 35i nebo osmiválec 40i) či B12 (tento dvanáctiválec naladěný ovšem na 350 koní). Tato druhá generace E32 se přestala vyrábět v dubnu 1994 a místo ní se objevil můj oblíbený kulatější model třetí generace E38. Dnes se prodává sedmá generace G70. Modelů generace E32 vzniklo celkem 211 068 exemplářů a tři z nich stály v prezidentské garáži za dob Václava Havla. Nejluxusnější variantou v nabídce BMW byla čtyřmístná verze 750iL Highline s nezávislým topením, opěrkami nohou pro zadní sedadla, dřevěnými stolečky a elektrickými zadními roletkami. Balíček byl za příplatek 20 tisíc marek. Zakázkově BMW stavělo i pancéřovanou variantu Security.

Sedmička skončila na třetím místě v anketě Auto roku 1987, když v tom roce vyhrál první Opel Omega a druhé bylo Audi 80 generace B3. Malíř César Manrique pomaloval jedno auto do kolekce Art Cars, další exemplář vyšperkoval Karl Lagerfeld. Na prodej je stále dost aut, a tak se dalším majitelem některého můžete stát i vy. Třeba tento kousek z roku 1988 prodávají Veteráni na Truc za 310 tisíc.