Článek
V listopadu 1968 zahájil Ford v Evropě výrobu pohledného kupé Capri. Autorem povedeného designu byl Philip T. Clark, který se podílel i na americkém Mustangu - protože automobilka chtěla, aby tento vůz byl takovým evropským Mustangem. A velmi se povedl i reklamní slogan „Auto, které jste sami sobě vždy slibovali“.
První generace ve výrobě vydržela do roku 1974 a pak se objevila druhá, která se vyvážela snad do celého světa. I v USA ji znají jako Mercury Capri.
V případě auta z nabídky „Veteránů na Truc“, které je na fotkách, jde už o druhou generaci se třemi dveřmi. Tu Ford představil 25. února 1974 a reagoval s ní na ropnou krizi. Tedy reagoval v rámci možností, na spořivé řidiče tehdy cílila už první generace Fiesty.
Capri mělo být ještě použitelnější pro každodenní jízdu, aby nalákalo více zákazníků. Proto má kratší (ale stále velmi dlouhou) kapotu, větší a prostornější kabinu a lepší přístup do zavazadelníků díky výklopným třetím dveřím s vyhřívaným oknem. Vlastně i sám Ford tvrdí, že to byl jeho první hatchback. Pohledná jsou samozřejmě i originální kola a potěší střešní šíbr.
Výklopná záď je mnohem praktičtější.
Změny proběhly i uvnitř, kde je výrazně modernější palubní deska a menší dvouramenný volant. Máme štěstí na zachovalý kousek s prostřední výbavou GL, který by ani nepotřeboval moc další péče. Interiér je díky stupni výbavy s polokoženým čalouněním.
Řidič sedí snad uprostřed délky auta, což je ideální umístění. Stačí otevřít dlouhé dveře a uvelebit se správně za volantem v pohodlném sedadle. Jelikož se sedí nízko s nohama nataženýma před sebe, jde to překvapivě snadno. Zavazadlový prostor má objem 630 litrů, ale je poměrně mělký. Díky třetím dveřím je ovšem výrazně lépe přístupný a díky sklopné zadní lavici zase lépe využitelný.
Osvědčená technika dobře poslouží
Techniku Capri sdílelo se sedany Cortina (na platformě její druhé generace bylo první Capri postaveno) a Taunus (byť rozvor náprav odpovídal spíš velkému Corsairu) a dost věcí podědila jeho druhá generace po té první. Znamená to klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Základní motory byly čtyřválce Crossflow a Pinto, nad nimi byly v nabídce šestiválce Cologne a Essex. Tady je dvoulitrový šestiválec a hladce fungující třístupňový automat, takže nelze čekat, že by konkrétní Capri bylo nějakým trhačem asfaltu, ale svižně jet umí.
Zase díky tomu nezabírá pohonná jednotka tolik místa, takže na servis je tu téměř ke všemu dobrý přístup. A spotřeba se pohybuje kolem rozumných devíti litrů.
Kolem dvoulitru je spousta místa.
Capri váží kolem tuny, což není zase tak moc na dlouhé kupé, ale bylo to víc než první generace. Přední kotoučové brzdy byly větší než u předchůdce, takže kupé zpomaluje poslušněji. Přesto by mohly být ještě ostřejší.
Právě brzdy většinou kritizoval i dobový tisk. Tlumiče jsou měkčí než u první generace. Celkově působí dvojkové Capri mnohem pohodlněji na delších cestách a pokud neprahnete konkrétně po ostatních verzích, může být druhá generace ideální volbou. Je totiž nejméně populární a dvoulitr je tak poměrně levnou koupí. Řízení s posilovačem jde hladce, lehce ale přitom čistě.
Poměrně krátká výroba
Definitivně byla výroba ukončena v prosinci 1986 a nástupnické žezlo po modelu Capri později převzal model Probe jako nepřímý nástupce. Tak ikonického postavení ale samozřejmě nedosáhl. Pohledných Capri všech tří generací vznikly necelé dva miliony.
Druhé Capri ale na linkách v Halewoodu a Kolíně vydrželo jen do roku 1978, než ho vystřídala hranatější třetí verze na stejné základu. Pokud odoláte a nekoupíte limitku John Player Special, tak vás pořízení Capri nezruinuje.
Nejlevnější sotva pojízdné exempláře ze 402 612 vyrobených stojí už sto tisíc korun, tento konkrétní z roku 1977 se prodává u Veteránů na Truc za 200 tisíc korun. Už byl tedy vyroben v Kolíně a ne v Británii, kde byla produkce ukončena o rok dříve. A stále je kolem auta ta aura seriálu Profesionálové, kteří měli rychlé Fordy rádi. Mnozí ale právě druhou generaci považují za nejošklivější.
Výhodou je i dostupnost dílů, která pramení z jejich sdílení napříč modelovou řadou. Udržet Capri v provozu není díky tomu tak těžké. Rozhodně vás ale bude čekat boj s korozí, hlavně na předních blatnících, hranách kapoty a kolem světel.
Pozor také na auta vybavená spojlerem na víku kufru, rez se ráda objevuje pod ním. V převodovce i diferenciálu to chce občas vyměnit olej, jinak začne auto škubat. Ford doporučoval interval 70 tisíc mil, tedy 112 tisíc kilometrů.