Jaguar S-Type to při uvedení schytával ze všech stran. Postupem času ale vyzrál do zajímavého youngtimeru. A je skoro zadarmo

V roce 1998, když britská luxusní automobilka Jaguar byla v područí Fordu, bylo potřeba trochu rozšířit portfolio. Pod velkou limuzínou XJ se tedy v nabídce objevil model vyšší střední třídy S-Type s odlišným, ale velmi elegantním designem Geoffa Lawsona. Pro něj to byla rozlučka a poslední výtvor, který pro automobilku navrhl. S-Type se nabízel od ledna 1999 pouze jako čtyřdveřový sedan.

Soška na kapotě byla u S-Typu volitelným příplatkem a jak ji miluju na soudobých XJ, tak tady by mi na oblém designu nějak neseděla. Proto jsem rád, že tu není. Jinak ale svým vzhledem S-Type jednoznačně odkazuje na model Mark II z šedesátých let. Název S-Type ale automobilka používala v šedesátých letech pro model střední třídy, takže i v tom šlo o hezkou návaznost. Při faceliftu Iana Calluma v lednu 2004 se lehce měnil vzhled přední části, dozadu se dostala široká lišta a kapota byla nově hliníková, takže auto bylo vyváženější. Kritikům ale vadilo, že je velmi podobný Roveru 75. Kašlete na ně, Jaguar S-Type vypadá senzačně hlavně v zelené barvě, na originálních kolech a se světlým vnitřkem.

Pohodlný interiér je po faceliftu opět o něco kvalitnější a lépe zpracovaný. Přesto se u S-Typu po celou dobu produkce objevovaly stížnosti, že co je Jaguar v područí Fordu, je vnitřek odfláknutý. Schází mu zkrátka německá preciznost, kterou v devadesátých letech prémiovky našich sousedů oplývaly. Já ale sám mám doma Jaguar z té doby a britská šelma tyhle věci zkrátka dokáže kompenzovat něčím jiným. V pohodlných sedadlech na nějaké plasty ani nemyslíte a díky výborné zvukové izolaci je v autě příjemné ticho, takže se můžete rozmazlovat audiosoustavou a vaší hudbou v měniči na šest CD. Pozice za volantem je senzační a nemám k ní žádné výhrady. Jen vzadu pozor na hlavu, svažující se střecha si tu vybírá svou daň. Přesto mi ale celkově přijde prostornější než BMW řady 5 z té doby. Zavazadlový prostor je poměrně mělký, ale pojme slušných 400 litrů. Zadní opěradla jsou sklopná, a tak můžete odvézt i rozměrnější předměty.

S-Type stojí na platformě Ford DEW98 s klasickou koncepcí motoru vpředu podélně a pohonem zadních kol. Stejnou používal Lincoln LS a poslední generace Fordu Thunderbird. Pod kapotou byly jedině vidlicové šestiválce nebo osmiválce včetně vrcholného S-Type R s kompresorem Roots. Poprvé se také u Jaguaru objevil vznětový motor původem od Peugeotu.

Já mám možnost svézt se právě se základní verzí, kterou pohání šestiválec o objemu 2,5 litru z menšího modelu X-Type. Základ motoru navíc pochází od Fordu, respektive od Porsche. Nabízí 197 (150 kW) koní v 6 800 otáčkách a 245 Nm ve 4 000 otáčkách a v autě se objevil až po faceliftu. K motoru je připojená pětistupňová manuální převodovka Getrag 221. S ní je maximální rychlost 228 km/h (o tři více než u automatu) a zrychlení na stovku trvá 8,6 sekundy (proti 9,9 u automatu). Navíc jsou automaty mnohdy nespolehlivé.

Auto váží kolem 1,8 tuny. To se hodí, protože Jaguar S-Type vyniká v tom, co byla pro jaguary povinnost – obratnosti a skvělých jízdních vlastnostech. Podvozek je perfektně naladěný, takže je dostatečně komfortní a přitom stále sebejistý. Sice stojí na americké platformě, ale chová se jako evropský sedan se vším všudy. Jízdními vlastnostmi určitě potěší nadšené řidiče a v jejich očích zadupe Mercedes nebo Audi do země. Tak to ale bylo vždy, protože v těchto německých autech budete klidně sedět vzadu, zatímco Jaguar a BMW budete chtít řídit a užívat si v zatáčkách jejich pohodlné, jemné, ale sebejisté chování. Řízení je krásně vyvážené, přesné a čisté a vůz se dokáže v zatáčkách chovat krásně neutrálně. Navíc je nádherně tichý. V tom je ta jeho prémiovost. Udávaná spotřeba je 9,5 litru, ale spíš počítejte s desíti až dvanácti.

Do roku 2007 bylo v Birminghamu vyrobeno celkem 291 386 sedanů. Pak jej na linkách vystřídala první generace modelu XF s méně originálním designem, ale postavená na stejné platformě. Poslední rok už se však v nabídce neobjevoval s tímto motorem. Jaguar chtěl prodávat 50 tisíc aut ročně a konkurovat BMW řady 5 a Audi A6, ale to se mu nepodařilo. Byl to sice nejprodávanější Jaguar, ale čísla zůstala za optimistickými odhady Fordu, a ten se tak britské šelmy zbavil. Je to škoda, protože dnešním pohledem musím ocenit jeho krásně mechanický projev. Tohle je prostě pravý Jaguar se vším všudy, svému řidiči poskytuje obrovské uspokojení z jízdy a konečně se snad dočká docenění i od nadšenců do britských automobilů.

Majitelé nejstarších exemplářů si stěžovali na horší spasování a pazvuky v interiéru, což jim u prémiového výrobce hodně vadilo. I dlouhodobé nezávislé testy novinářů potvrzovaly horší výrobní kvalitu prvních kusů, kde docházelo i k vytváření rýh ve válcích třílitrového šestiválce (hrozí jeho zadření) nebo pronikání rezavé vody od hřídelí stěračů do motorového prostoru. Gumové uložení stabilizátorů může degradovat, starším verzím se rády vlnily brzdové kotouče. A také starší jaguary trpí na vadné chladiče nebo úniky kapalin z expanzní nádoby. A problémy měly i klimatizace a prvky elektrické výbavy, pokud do auta zatékalo.

Navíc nemůžete spoléhat na bohatou nabídku levných náhradních dílů z druhovýroby nebo zaměnitelnost všech s Mondeem (ale to neměl ani X-Type, který s ním byl mnohem více spřízněn). Pravidelné výměny oleje vyžaduje nejen motor, ale i převodovka. Jaguar z té doby prostě musíte trochu chtít, věnovat mu správnou péči a občas mu něco odpustit. Alespoň majitelé chválí to, že S-Type koroduje mnohem méně než starší modely. Vzhledem k věku už ale i tak zrzavý mor čekat můžete.

Zmíněné neduhy byly během let výroby odstraněny a pozdější exempláře mají mnohem lepší pověst. Hnací komponenty a motory jsou prakticky neprůstřelné a vydrží ohromnou porci kilometrů. Nejlevnější exempláře seženete sice za pár desítek tisíc korun, ale jsou buď na dojetí, nebo schramstnou obrovskou investici. Přitom právě varianta 2.5 V6 s manuálem bude asi nejspolehlivější volbou. Takže si raději připlaťte a kupte kousek za sto tisíc a víc, ten už bude celkem ve slušném stavu. Já vím, že je lákavé koupit levné auto této třídy, ale starý Jaguar s vysokým nájezdem za málo peněz je recept na bankrot.

Jistě, můžete namítnout, že výjimky vždy existují. Ano, mám doma XJ z roku 1997, které stálo tehdy 500 eur a za 6 let a 70 tisíc ujetých kilometrů mě stálo na servisních nákladech za neprovozní věci necelých 30 tisíc korun. Jenže kolik dalších takových výjimek se může ukrývat v bazarech, to si zodpovězte sami. Pokud ovšem narazíte na dobrý kousek a Jaguar chcete, neváhejte. Bude to dobrá koupě a i Tomáš tento model celý život chtěl.