Hravý sporťák do sta tisíc: Prvnímu Mitsubishi Eclipse se naštěstí vyhnuly filmy Rychle a zběsile

Japonské automobilky měly v devadesátých letech vždy v nabídce nějaké stylové kupé. V případě Mitsubishi se jednalo o model Eclipse, který ovšem o pozornost musel později soupeřit se slavnějším sportovním sedanem Lancer Evolution. A to by upřímně neměl jednoduché snad žádný automobil.

O Mitsubishi Eclipse jsem tu už jednou psal, tenkrát to bylo o třetí generaci. A dnes budu vzpomínat na jedno slunné odpoledne, kdy jsem si vyzkoušel to úplně první nejstarší Eclipse, nástupce modelu Cordia. To mi na jednu stranu přijde opomíjené, přitom se mi svezení hrozně moc líbilo. A tak mne mrzí, že se o této japonské placce s mrkačkami moc nemluví, což bych mohl napravit vzpomínkou na hezké chvíle za jeho volantem.

Jako kdybych se propadl o dvacet let nazpět, kdy mladí kluci po ulicích proháněli Hondy Prelude, Toyoty Celicy nebo právě Eclipse – pohledná kupé s mrkačkami a příjemným zvukem motoru. Říkal jsem si, že moje první auto po řidičáku bude také takové, ale nakonec jsem si na první mrkačku (a navíc bez střechy) musel počkat dalších deset let. Když ale z některého z těch aut vystupuji, říkám si, že dnes jej se svými zkušenostmi ocením mnohem víc, než když mi bylo těch osmnáct. S Eclipse to bylo vlastně stejně.

Prvně tu máme jméno. Eclipse byl totiž závodní kůň, který v 18. století vyhrál 26 dostihů. Docela příhodné jméno pro nízké kupé (a krásně se ukazuje, jak nevhodné je pojmenovat aktuální vysoký crossover jako Eclipse Cross). Další výhodou je také fakt, že na rozdíl od dvou následujících generací se první Eclipse neukázalo v tunerské filmové sérii Rychle a zběsile, takže nemá vyšroubovanou cenu a ojetiny nejsou oplácané laminátovými bodykity a hlasitými výfuky. Poslední modely Eclipse byly vyrobeny v roce 2011 v americkém Illinois. Tam se Eclipse vyrábělo celou dobu, tato první generace i pod jmény Plymouth Laser a Eagle Talon.

Spolupráce Mitsubishi s americkým koncernem znamenala použití americké platformy Chrysler D. Část techniky je ale ze sedanu Galant, aby to přeci jen bylo trochu Mitsubishi. Celé je to zabalené do pohledné karoserie s mrkačkami, boulí na kapotě a průhledným plexi panelem na přídi. Neuvěřitelné je, jak kvalitně zpracované a vyrobené Eclipse je. Možná nejlíp ze všech Mitsubishi včetně moderních, které jsem kdy řídil.

Dobře zpracovaný je i interiér, který bych nejraději označil za dvoumístný. Zadní lavice se u kupé často označuje za nouzovou, ale tady bych o ní neřekl ani to. Místo na hlavu nemá žádné a vůbec je dost stísněná. Jenže kupé si nekupujete na pohodlné cestování ve čtyřech, takže to neberte jako negativum. Eclipse je určené pro dva a ti dva vpředu se na úžasně tvarovaných a nízko umístěných sedadlech mají opravdu skvěle. Mitsubishi se docela pochlapilo i s výbavou, takže auto má elektrická zrcátka, tempomat, nestavitelný volant, tónovaná okna, kazetové rádio a hodiny. Jen hlavice řadicí páky je vyměněná za neoriginální.

Základní Eclipse mělo osmnáctistovku, v tomto je dvoulitr 4G63 naladěný na 150 koní. Líbí se mi jeho pružnost a ochota nechat se vytočit rychle až k červenému poli. Ve 4 500 otáčkách si motor přímo libuje a trochu zlověstně hučí. Vyloženě mi dělá radost točit jej právě kolem této hodnoty, jen to nejde moc dohromady s rychlostními limity. Díky skvělé ovladatelnosti a čitelnosti si Eclipse užijete i v ostřejším tempu a pořád perfektně víte, kolik plynu v zatáčce ještě kupé snese, než přední kola proklouznou. Samozřejmě, že mi pomáhají tužší pružiny, takže se auto naklání méně než v sériovém stavu. Je to fajn, takto je auto tak akorát, ani měkké, ani příliš tvrdé a uskákané.

Konkrétní auto má upravený podvozek se sportovními pružinami, který sice na hrbolech víc drncá, ale v zatáčkách nádherně potlačuje náklony a skvěle drží auto v jízdní stopě. Vůz by měl mít přes 1,3 tuny, ale konkrétní Eclipse nemá klimatizaci ani vyvažovací hřídele a má lehčí svody z Galantu místo původních litinových. Posilovač pomáhá při parkování, ale za jízdy mi přijde utlumený, a díky němu je řízení velmi citlivé. Skvělé je i řazení s krátkými drahami v kulise a velmi mne překvapilo, jak rychle jsem se dokázal s autem sžít a dostat se do svižného tempa.

Pokud si Eclipse pořídíte, potěší vás svou spolehlivostí. Sice někdy majitelé zmiňují vadné těsnění nebo synchrony na převodovce, ale jde o opravdu vzácné poruchy. Největším strašákem je nestandardní pohyb klikové hřídele do stran, ovšem nikdy to nebyl tak zásadní problém, aby Mitsubishi udělalo svolávací akci. Spíš vás čeká výměna poloos a ložisek, které budou trpět na našich rozbitých silnicích. Naštěstí nejde o drahé díly, které se dají dobře sehnat. Spotřeba se pohybuje mezi 8 a 9 litry.

Mitsubishi první generaci modernizovalo v roce 1992 a o dva roky později ji nahradilo druhou. To už ale byl model, který se objevil v prvním dílu Rychle a zběsile, takže je populárnější a dražší a většinou na prodej vytuněný. První Eclipse můžete najít i za čtyřicet až padesát tisíc korun za pojízdný kus, sto tisíc za slušný, ovšem v Německu je na prodej i exemplář za 380 tisíc. To už je na můj vkus trochu hodně, i když se mi svezení s Mitsubishi líbilo. Asi za to mohla i nízká očekávání, které Eclipse předčilo docela hravě.