Ford Scorpio 2.0i GL – Koráb do nepohody

Evropský Ford zahájil v roce 1985 v Kolíně výrobu nové vlajkové lodi a pojmenoval ji Scorpio. Auto nahradilo hranatý sedan Granada s podobnými vnějšími rozměry, ovšem na ostrovních trzích se nové Scorpio dočkalo právě tohoto jména. Mimochodem na americký trh dorazilo auto jako Merkur Scorpio, ale byl to absolutní neúspěch.

Design Uwea Bahnsena hodně připomínal menší Sierru a za mne vypadá úžasně. Na tom se ostatně nic moc nezměnilo ani po drobné modernizaci v roce 1989 a faceliftu v roce 1992, ovšem tento model v zelené metalíze je ještě z prvního roku výroby. Navíc je Scorpio aerodynamické, jeho součinitel odporu je jen 0,33 Cx. Velká prosklená plocha nadělila autu povedené proporce, ale také se kvůli ní vozu přezdívalo „skleník“.

Ford se snažil nabídnout skvělou výbavu, třeba vyhřívané čelní sklo, tempomat, příjemně tvarovaná velurová sedadla, centrální zamykání, elektrická okna, elektrický odskok kufru a později i pohon všech kol. Trumfem bylo první nasazení kotoučových brzdy s ABS do standardní výbavy, tím se nemohlo pochlubit žádné jiné auto. Také bez posilovače hřebenového řízení vyjelo pouze pár aut v nejchudší výbavě, ovšem toto Scorpio je právě ten případ a výbavy je v něm spíše poskrovnu. Skvělý vnitřní prostor a u většiny aut dobrou výbavu nad poměry své doby ocenila porota Evropského auta roku a vyhlásila jej vítězem pro rok 1986.

Interiér je velmi prostorný a pohodlný. Vpředu se musí sedět hrozně rozvaleně navzdory bočnímu vedení, jinak to ani nejde. Navíc si můžete dofouknout (manuálně gumovým balonkem) bederní opěrku. Místo pro nohy na zadních sedadlech je famózní a málokdo se mu mohl rovnat. U konkrétního auta ale poznáte, že nejlepší léta má za sebou. Například kvůli ovládání topení táhly, to už dnes působí hodně retro. Jinak ovšem není ergonomii co vytknout, snad jen umístění ovladače výstražných světel na sloupku řízení. Zavazadlový prostor má úchvatných 440 litrů, ale sklopením zadních opěradel získáte až 830 litrů. Navíc je příjemná rovná podlaha.

Liftback (od roku 1989 sedan a od roku 1992 i kombík) dostal pochopitelně klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol, i když Scorpio mělo v nabídce i čtyřkolky (s preferencí zadní nápravy). To umožnila platforma DE-1, která znamenala konstrukční spřízněnost se Sierrou (měla jen prodlouženou podlahovou plošinu). Nabídka motorů pod kapotou byla hodně velká, v případě zážehových motorů od osmnáctistovky Pinto po šestiválce Cologne OHV a Cosworth OHC o objemu 2,9 litru. V tomto autě je modernější řadový čtyřválcový osmiventilový dvoulitr OHC s pětistupňovým manuálem. Příjemné je, jak pružně motor působí, i když má jen 115 koní (85 kW) a 160 Nm ve 4 000 otáčkách. Maximální rychlost je 193 km/h a akcelerace na stovku trvá 10,6 sekundy. A v tomto autě tedy motor dost duní, standardně by Scorpio mělo být tišší.

Auto váží 1 301 kilogramů, což je na dobu vzniku a segment tak akorát. Všechna kola jsou nezávisle zavěšená. Ta přední na vzpěrách MacPherson, zadní na výkyvné nápravě z Granady s trojúhelníkovými rameny. Teleskopické tlumiče a vinuté pružiny jsou naladěné hlavně pro jízdní komfort. Hrboly tomuto korábu vůbec nevadí, krásně se přes ně na šestnáctipalcových kolech Borbet Ford RS přenese, není tak houpavý jako třeba americký Taurus. Nejluxusnější verze měly samočinnou regulaci světlé výšky zadní nápravy, ale tady byly tyto tlumiče již v minulosti vyměněny za obyčejné, a tak se samonivelací pochlubit nemůže.

Navzdory pohonu zadních kol nepůsobí Scorpio nijak zrádně a přetáčivě, naopak mi přijde dost neutrální. Jen řízení je trochu gumové, což je ale možná vlastnost konkrétního exempláře. To se hodí k jeho komfortní povaze, kdy je auto navíc tiché a měkce naladěné. Za příplatek nabízel Ford i samosvorný diferenciál Ferguson, ale Scorpio není na driftování (i když to umí), ale na klidnou plavbu krajinou. Takže i bez něj funguje senzačně jako normální auto. Vážně, kdybych si odmyslel vzhled a soustředil se jen na jízdu, tak bych klidně řekl, že je Scorpio autem, které vyrobili včera.

Problémem Scorpia je koroze. Ochranu před ní Ford u první generace opravdu zanedbal, a tak zrzavý mor pohltil spoustu těchto aut. Je to škoda, protože mechanicky je auto velmi spolehlivé, a kdyby jiný stejně starý vůz potkal osud tohoto, dávno by nebyl na silnicích. Konkrétní auto je totiž na našem území od roku 1992 a nyní jej má celkově třetí majitel. Auto má najeto 600 tisíc kilometrů, a i když má jinou střechu (přes tu původní se v roce 1987 převalilo), stále je schopné provozu.

Poměrně nepovedené je umístění pojistkové skříňky pod čelním sklem, takže při zatékání trpí na oxidaci kontaktů. Kdyby se cokoliv pokazilo, nejsou díly naštěstí moc drahé. Sehnat auto ve skutečně dobrém stavu je ale problém. Servis je dost jednoduchý a šikovnější majitelé jej zvládnou doma sami. Spotřeba se průměrně pohybuje kolem devíti litrů, na delších trasách by ovšem Scorpio mělo zvládnout jet i pod sedm litrů. Kvůli korozním problémům zmíněným v předchozím odstavci není moc Scorpií na prodej. Pokud hledáte nějaké slušné, které může hned jezdit, budete potřebovat čtyřicet až sedmdesát tisíc korun.

První generace se přestala vyrábět v roce 1994 a nahradil ji velmi oblý nástupce. Podnikatelský sen se definitivně rozplynul v roce 1998, kdy druhá generace, přezdívaná klaun, definitivně zmizela z výroby. Nahradit ji částečně mělo menší Mondeo. Přitom původně Ford se Scorpiem pomýšlel na dobití teritoria Mercedesů a BMW. Jenže to se prostě nepovedlo, asi mu chyběla trochu větší prestiž. Ostatně to samé zabilo i jeho největšího rivala, Opel Omega.

První generace Scorpia vznikla v 751 tisíci exemplářů, ale Ford čekal víc. Problémem byla prý právě karoserie, možná kdyby byl sedan v nabídce hned, nalákal by konzervativní klienty dřív. Liftback v tomto segmentu přitáhl zkrátka málo zákazníků (o tom ví své i Renault 25) a sedan přišel asi až moc pozdě. Druhá generace byla ještě větší propadák a nevzniklo ani sto tisíc aut. Proto je dnes Scorpio zajímavým autem a také youngtimerem, který má potenciál na růst hodnoty. A pamatuju si ho i z filmů a seriálů reflektující porevoluční dobu, třeba z druhého dílu Fontány pro Zuzanu nebo ze seriálu Vyprávěj. Je to zkrátka auto porevolučních podnikatelů (a mafiánů).