Článek
Šedesátá léta byla jedno velké dobrodružství. Květinové hnutí propagující všechny radosti života a válka ve Vietnamu na jedné straně, stavba Berlínské zdi a u nás nečekaná návštěva ruských okupantů na straně druhé, stavba famózního Concordu, který přepsal pravidla cestování, a neskutečné úspěchy v rámci dobývání Vesmíru. Všechno bylo možné. Třeba i to, aby Ford Mustang překonal rychlost zvuku…
Ehm, to vlastně není tak docela pravda. Ale rychlostně si rozhodně polepšil. Ford se totiž rozhodl zbavit Mustang nálepky auta pro sekretářky a po hlavě se vrhl do právě startující bitvy amerických muscle cars. V roce 1969 tak měl v nabídce hned šest výkonných verzí Mustangu – GT, Boss 302, Boss 429, Shelby GT350 a GT500 a nově také Mach 1, jehož cool jméno bylo poctou supersonickým stíhačkám a hrdinství jejich pilotů.
Mach 1 jste poznali podle stylových žaluzií na zadním okně
| Rychlejší než zvuk |
|---|
| Machovo číslo udává rychlost pomocí poměrného násobku rychlosti zvuku – rychlost jeho šíření se liší podle nadmořské výšky, pohybuje se mezi 1 225 km/h u zemského povrchu po 1 060 km/h ve stratosféře. Jeho hodnota je důležitá hlavně v letectví a její překonání provází hlasitý sonický třesk. Poprvé tuto hranici pokořili piloti na konci druhé světové války a těsně po ní, světové prvenství však bylo uznáno Chucku Yeagerovi v roce 1947 na experimentálním raketovém letadle Bell X-1, který ji poprvé oficiálně pokořil ve vodorovném letu, zatímco jeho předchůdci jí přesáhli pouze při letu střemhlav a na krátkou chvíli. |
Chuck Yeager jako první člověk oficiálně překročil rychlost zvuku v přímém letu s experimentálním raketovým letounem Bell X-1 „Glamorous Glennis“. Pár dní před rekordním letem si přitom po pádu z koně polámal dvě žebra, ale ani to mu nezabránilo vmáčknout se do těsného kokpitu a odstartovat k letu, který vstoupil do dějin. Prostě frajer!
Silniční Mach 1 byl o něco pomalejší – ale zase ne o moc. Inženýři Fordu šli na věc v tradičním americkém stylu a pod kapotu výkonnějšího Mach 1 prostě vrazili větší motor. Základem byl osmiválec Windsor 5,8 l (351 cui), ale připlatit jste si mohli za ještě větší 6,4 l (390 cui) nebo rovnou sedmilitr Super Cobra Jet (428 cui) určený především pro závodění na drag stripu. Výkon se tak pohyboval v rozmezí 253 až 340 koní, což byla na konec šedesátých let velmi solidní čísla. Zajišťovala stovku za osm sekund a maximálku přesahující 200 km/h i v té nejslabší verzi.
Oba mají pod kapotou mocný V8, ale novodobý Mach 1 má početnější stádo
Na pomyslném žebříčku rychlých Mustangů byl však Mach 1 jen těsně nad verzí GT a hluboko pod Bossy a Shelbynami, takže seznam mechanických úprav nebyl právě dlouhý. Měl zpevněné pohonné ústrojí, aby ustál zvýšený výkon, tužší podvozek (pružiny a tlumiče, tužší stabilizátory a rozpěru vpředu) a kvalitnější pneumatiky, taky silnější brzdy a specifickou převodovku (tří- nebo čtyřrychlostní manuál, případně třístupňový automat) pro rychlejší akceleraci.
Oba Mustangy jsou oproti běžné verzi GT o poznání ostřejší
K tomu jste samozřejmě dostali jedinečné designové úpravy, které zahrnovaly přední lízátko a kapotu s velkým nádechem vzduchu (říkalo se mu „Shaker“ podle toho, jak s ním vibrace vytočeného motoru třásly; mimochodem na straně otočené k řidiči na něm byly umístěné další indikátory blinkrů), zadní spojler a typické žaluzie na zadním okně, chromované víčko nádrže a koncovky výfuků, a k tomu deluxe interiér s kůží a dřevem.
Ale nebudeme si nic nalhávat, v hlavní roli tu byl motor – obrovský kus železa, který bublal a burácel a plival plameny. Musím se pousmát, když otočím klíčkem, osmiválec sebou zatřese a se zavrčením se probudí k životu plnému vibrací, procházejících celou konstrukcí až do mé páteře. Chloupky na zátylku mám hned v pozoru a ruce se mi chvějí. Už teď je jasné, že tohle auto je monstrum.
| S pravdou ven |
|---|
| Ok, ti nejpozornější a nejznalejší už možná tuší, že tohle není originální Mach 1. Je to klasický Mustang z téhož roku původně se šestiválcem (kterých se vyrobilo ten rok mnohem méně než Machů) důkladně přestavěný do podoby Mach 1, takže vypadá velmi autenticky. Motor má ve skutečnosti ještě silnější, pochází totiž z verze Boss. I tak jde ale o velmi intenzivní a ničím neředěný zážitek z klasického Mustangu. |
V8 pod kapotou tohoto konkrétního vozu je v silnější specifikaci Boss
A první otočení volantem napojeným na řízení bez posilovače mi to potvrdí – chce to pořádnou chlapskou sílu. Tu ostatně vyžaduje i spojka a brzda, za to řadička umístěná příhodně hned u volantu jde překvapivě hladce (i když chod páky vyžaduje pohyb celou paží, nejen zápěstím). Jestli umí být řízení nového Mach 1 poněkud únavné, tak tohle je vyloženě dřina. Všechno je to ale o zvyku a po pár kilometrech nacházím úsporný styl precizních pohybů, který řízení zjednoduší.
Řízení klasického Mach 1 je skutečná dřina, ale s trochou šikovnosti si to můžete ulehčit
I tak musím obdivovat řidiče z dávných dob, co tahle monstra proháněli na plný plyn. Není to jen o svalech, s volantem v klíně a pedály nalepenými jeden na druhý je řidičská pozice kompromisem, který si v dnešní době už ani neumíme představit. Reakce řízení taky nejsou kdovíjak bryskní, brzdy po letech moc nebrzdí (a mám podezření, že jim to moc nešlo, ani když byly nové), z auta cítíte jeho velikost a hmotu. Ale jakmile se V8 pod kapotou dostane do otáček, bude vám to jedno…
Jde krásně za plynem a bouří u toho jako uragán, který nabírá sílu s rostoucími otáčkami. Z dnešního pohledu působí už trochu zpomaleně, na což má při svém věku přes pět dekád už tak trochu nárok, ale chuti do života a hrubé síly má pořád dost, aby si zjednal respekt u svých mladších kolegů. I při klidné jízdě si hlasitě pobublává, což se skvěle hodí k jeho nabroušenému vzhledu.
Škoda, že fotky nedokážou zachytit burácení vytočeného motoru
| Podobnost není náhodná |
|---|
| Je zajímavé, jak si klasický Mustang je s tím novodobým podobný. Nejen designem, ale především duchem. Zážitku stále dominuje mocný motor, se kterým se šasi pořád jen snaží držet krok. Řízení je stále velmi fyzický zážitek a vyžaduje um a pevnou ruku. Za volantem ale díky tomu cítíte pravé řidičské blaho, ať zrychlujete na plný plyn, nebo se jen líně ploužíte s bublavým soundtrackem v uších. Tak chutná pravá americká svoboda. |
Klasický Mustang je prostě stále velmi charismatická a silná osobnost, takže není divu, že pořád dokáže hypnotizovat davy fanoušků a otáčet hlavy lidí, kteří o autech nic moc neví. Je to poctivé mechanické auto z dob, kdy světu vládlo železo a ropa, nadšení ze života a touha po dobrodružství (tedy všude kromě východního bloku a válečných oblastí). A tohle auto vám znovu dopřeje ducha těch dob pokaždé, když usednete za volant.
Za ochotu a obětavost při přípravě tohoto článku děkujeme Dannymu a Finčovi z Mustang Riders Clubu.