Ford Escort druhé generace jako kombík je u nás vzácný. Rallye doplňky mu moc sluší

Druhá generace Fordu Escort byla ve skutečnosti výraznou modernizací té první z roku 1968 a stojí na stejné platformě. Ford ji začal vyrábět 2. prosince 1974 a v lednu následujícího roku se první hranaté Escorty objevily u prodejců. Na třídveřovém kombíku (případně dodávce) je stejný základ karoserie asi nejlépe vidět. Stejný tvar zadního okna se nezapře, z druhé generace je tu vlastně jen přední část a interiér. A zatímco první generace byla čistě britská, tady už se do vývoje zapojila i německá pobočka.

Konkrétní auto vypadá vážně skvěle v oranžové s těmi černými pruhy a žlutými přídavnými světlomety. I když to je kombík, dvoubarevná kombinace a tvar pruhů inspirovaný závodními verzemi z něj rázem udělají docela sexy kousek. A hodně pomáhají i sportovní britská kola Minilite, která sluší snad každému autu. Je vidět, že předchozí majitel měl rád rallye a snažil se, aby i jeho kombík trochu tehdejší závodní speciály modrého oválu připomínal. A za mne se mu to tedy povedlo skvěle.

Proti první generaci byl modernizován i interiér. Najdete tu nová sedadla, přehlednější přístroje a lepší ventilační systém. Zavazadlový prostor je obří a sklopením zadních opěradel jej ještě zvětšíte. Jen ty panty třetích dveří jsou snad až komicky velké. Připomíná mi to angličáky s otevíracím kufrem.

Klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol může být zábavná a skutečně je, když máme trochu mokro. Přitom pod kapotou mám jen řadový čtyřválec Kent Crossflow s karburátorem o objemu 1,3 litru a k němu je připojený čtyřstupňový manuál. Ford nabízel i třístupňový automat, ale větší legrace je s manuálem. A také ho pořád uslyšíte, protože v kombíku se jeho zvuk vlastně nakonec docela hezky rozléhá.

Escort váží necelých 900 kilogramů, které máte dobře pod kontrolou díky hřebenovému řízení. Díky nízké hmotnosti má i s menším motorem slušnou dynamiku. Vpředu jsou kotoučové brzdy, vzadu bubnové. I tak se mi ale v zatáčkách zdá, jako kdyby Escort měl trochu sportovní ambice a chtěl se předvádět. Jako kdyby všechny ty rallye doplňky neměl jen na parádu. Když je v oblouku mokro a nikde nikdo, stačí podřadit na dvojku, prohrábnout zadní kola a už kontruji volantem a přidávám, aby se Escort krásným sklouznutím posunul ze zatáčky ven. Sice řídím kombík, ale připadám si jako Ari Vatanen. Když se trochu zklidním, abych nechal staříka vydechnout, spotřeba se ustálí na rozumné hodnotě kolem osmi litrů.

Podvozek tvoří vpředu zavěšení typu MacPherson, ale vzadu je tuhá náprava na listových perech. Například konkurenční Hillman Avenger už přešel na vinuté pružiny, ale Escortu staré řešení nikdo nezazlíval. I tak totiž Ford jezdí fantasticky a jeho sportovní verze RS1800 a RS2000 na závodních tratích dokazovaly, že je to povedené auto. Ovšem já bych stejnými slovy popsal i obyčejnou verzi, se kterou je zábava a neustále vás učí pořádně řídit, protože tu zábavnost vám nedá zadarmo. Pořád si ale zachovává dostatečný jízdní komfort.

Konec pro Escort nastal v roce 2002, kdy i poslední karosářská varianta šesté generace (šlo o dodávku) definitivně vyklidila pole novějším modelům. Zatímco osobní verze Escortu nahradil v roce 1998 první Ford Focus, dodávka mohla do důchodu až po uvedení modelu Transit Connect. Přitom v osmdesátých a devadesátých letech bývaly Escorty nejprodávanějším britským autem a celkem se prodalo přes 4 miliony aut všech generací.

Ta druhá se z výrobních linek vytratila v srpnu 1980, aby udělala místo třetí generaci s předním pohonem. A že těch výrobních linek bylo – nejen v Británii, ale i v Německu, Irsku, Austrálii, Nizozemsku, jižní Africe a na Novém Zélandu. Celkem vzniklo téměř 1,5 milionu aut této druhé série.

Dnes už začínají ceny prvních dvou generací růst, a tak by vás tento kombík z roku 1979 vyšel u Veteránů na Truc na 150 tisíc korun. Pokud pokukujete po nějakém jiném exempláři, vyzkoušejte si, zda z převodovky nevyskakují zařazené rychlostní stupně. Stejně tak si dejte pozor na špatně fungující spojku nebo netěsnosti komponentů přední nápravy. Spíš ale hrozí přílišné opotřebení zadních ložisek nebo uložení odpružení, které se projeví hlukem od zadní nápravy. Větším problémem je ale koroze napadající všechny dveře, okolí čelního skla, podlahu a lemy blatníků.