Článek
Britský Ford zahájil v Dagenhamu výrobu Cortiny v roce 1962 a pokračoval s ní až do osmdesátých let, než přišel model Sierra. Poslední cortiny už byly ve velké míře shodné s německým modelem Taunus. Cortina původně nahradila už archaicky vypadající modely Consul (zpočátku se auto jmenovalo Consul Cortina) a stala se prodejním hitem. Jméno odkazuje na lyžařské středisko Cortina d'Ampezzo, kde se v roce 1956 odehrávaly zimní olympijské hry. V rámci představení pak automobilka Ford nechala sedan řízený Henrym Taylorem sjet tamní bobovou dráhu.
Ford věděl, že mezi malými auty nemá šanci, legendární Mini z piedestalu prostě nesesadí. A tak se vrhnul na větší auto s levnými výrobními náklady a doufal, že se trefí do černého s ním. Roy Brown odvedl na designu první generace senzační práci, ačkoliv byl u Fordu v nemilosti kvůli nepovedenému Edselu a v Dagenhamu byl vlastně za trest. Ale Cortina se povedla a odloudila zákazníky i konkurenci od Morrisu (hlavně od jejich veleúspěšného modelu 1100 a 1300, který se prodával i jako Austin) a Vauxhallu. Kromě sedanu s jedním a dvěma páry dveří navrhnul i praktický kombík. Nejhezčí jsou za mě ta kulatá zadní světla se třemi segmenty a nápis na přední kapotě.
Právě ty zadní partie Cortiny mám nejradši.
Já jsem se ke Cortině z roku 1964 dostal přes renovační dílnu Car Brothers, ale je fér uvést, že konkrétní nádherně modré auto si zákazník zrenovoval velmi dobře sám a od nich chtěl jen doladit motor. Interiér je krásně vzdušný a prostorný a líbí se mi v něm díky velké prosklené ploše. Jeho ergonomie je zvládnutá na jedničku, snad jen provléct pravou nohu pod velkým věncem volantu je trochu problém. Ale jak se jednou usadíte, ihned na takovou drobnost zapomenete. A po celkové renovaci září světlý vnitřek konkrétního auta novotou. Pásy byste ovšem hledali marně, tehdy ještě povinné nebyly.
Jak může obyčejná tradiční technika tak moc bavit?
Tak akorát velký rodinný sedan sází na motor vpředu a pohon zadních kol, čímž se Britové odlišili od Němců a jejich Taunusu. Důvodem byla úspora peněz, když se nemusela vyvíjet nová koncepce. Když pomineme sportovní dvoudveřové modely Lotus se šestnáctistovkou, tak Cortina sázela na řadové čtyřválce Kent. A to buď větší model s patnáctistovkou, kterou znají majitelé starých morganů, nebo tato základní a velmi tichá dvanáctistovka. Tento motor byl upravený litr OHV z modelu Anglia 105E s karburátorem Solex. Výkon je 46 koní (34 kW) ve 4 800 otáčkách a točivý moment 88 Nm v 2 700 otáčkách. K motoru je připojený plně synchronizovaný čtyřstupňový manuál s krásným chodem dlouhé páky v kulise, ale Ford nabízel i třístupňový automat. Spotřeba se pohybuje kolem osmi litrů.
Není to ten největší motor na světě, ale Cortině vlastně bohatě stačí.
Cortina váží necelých 780 kilogramů, cože je skvělá hodnota. Proto si původně vystačila s bubnovými brzdami i vpředu, kotoučové se standardně montovaly až od roku 1964. Vpředu bylo tehdy nové zavěšení MacPherson, vzadu ale ještě listová pera. Řízení nemá posilovač, ale díky velkému volantu se za jízdy zatáčí lehce a máte i příjemnou zpětnou vazbu. Tím evropské fordy vynikaly vždy a ani Cortina není výjimkou. Auto je schopné vyvinout rychlost 125 km/h a zrychlit na stovku mu trvá 25,5 sekundy, což nebylo rychlé ani ve své době. Ale stačilo to. Při ostřejší jízdě se stejně projeví výraznější boční náklony a limitují vás i uzoučké pneumatiky. Ale i tak se s pohodlnou Cortinou strašně příjemně jezdí a nechce se mi z ní vystupovat. Je jako starý známý, kterého jste už pět let neviděli, ale když si konečně sednete na pokec, mluvíte spolu hodiny, jako kdybyste konverzaci přerušili včera.
Kde se tedy vzala ta popularita?
První generace se přestala vyrábět v roce 1966 a nahradila ji hranatější druhá. Od roku 1970 se pak vyráběla třetí generace TC, která už vznikala společně s německým Taunusem. Tu vystřídaly modely TC2 a TC3, který se přestal vyrábět v roce 1982 a předal žezlo aerodynamickému modelu Sierra, jemuž v nabídce původně scházela karosářská varianta sedan. Ještě rok předtím byla Cortina nejlépe prodávaným autem v Británii, pak toto prvenství převzal menší model Escort.
Cortina je prostě takový příjemný dobrácký sedan.
Auto mělo úspěch díky přijatelné ceně, levnému provozu a výrobě. Navíc mělo i dobré jméno mezi nadšenci díky sportovní variantě Lotus Cortina se stokoňovou šestnáctistovkou DOHC a jejím úspěchům v rallye a na okruzích. Nadšenci v Británii cortiny dodnes modernizují a instalují moderní motory Zetec. Údržba je jednoduchá, stejným slovem se dá popsat i celé auto. Degradace ale postihuje například výplně dveří.
Mechanické díly bývají spolehlivé, karoserie ale budou pravděpodobně napadnuté rzí. Ta se prvně objevuje na lemech kol, A-sloupcích a kolem předních světlometů. Pak následují místa na uchycení heveru a úložný prostor pro rezervu. Motory Kent jsou velmi spolehlivé a s pravidelnou údržbou bezproblémové, jen z nich občas tu a tam kápne olej. Na převodovce ale odchází synchronizace druhého stupně. Věkem může degradovat kabeláž elektroinstalace.
Naši řidiči také znají cortiny, protože se jich několik dovezlo i k nám a stály v Mototechně jen o 3 000 korun víc než Škoda 1000 MB. Dnes dáte za Cortinu ve slušném stavu alespoň čtvrt milionu korun, což také není málo.