Článek
Sympatický čtyřicátník škodovky miluje od mládí, první vlastnil už v 18 letech. „Mým úplně prvním autem byla Škoda 120 GLS, kterou jsem zdědil po dědovi. A ten si ji kdysi koupil jako novou,“ prozrazuje Lasse. Od té doby vlastnil škodovek zhruba padesát!
„Jsou to jednoduchá auta, takže není těžké je udržovat a opravovat,“ vysvětluje hlavní důvod, proč si vozy s okřídleným šípem oblíbil.
A přestože většinu svých škodovek zase prodal, stále si drží solidní vozový park zahrnující více než 10 automobilů mladoboleslavské značky. Kromě klasických modelů vlastní také například Octavii RS první generace.
Aktuálně Lasse tráví nejvíc času za volantem Škody 1200 z roku 1953. Sedmdesát let starý sedan totiž používá jako svoje hlavní auto. A řídí ho skoro každý den!
Škoda 1200: Poprvé s celokovovou karoserií
Škoda 1200/1201
Škoda 1200 má v historii mladoboleslavské automobilky důležité místo, jde totiž o první model značky s celokovovou karoserií. První sériová Škoda 1200 sjela z výrobní linky 11. července roku 1952.
Než dorazila „dvanáctistovka“, škodovky využívaly nosnou dřevěnou kostru, ke které se pomocí hřebíčků upevňovaly ručně vyklepané plechové díly.
Tuhá a zároveň poměrně lehká karoserie Škody 1200 přispěla ke zvýšení úrovně pasivní bezpečnosti, navíc poskytovala velkorysejší prostor pro posádku i zavazadla. Pontonová karoserie byla také u nás jednou z prvních optimalizovaných v aerodynamickém tunelu.
Škoda 1200 byla průběžně modernizována, úpravy přispěly k dalšímu zvýšení odolnosti karoserie či snížení hladiny hluku v interiéru, ale k novinkám patřily i světelné ukazatele směru. Blikače nahradily původní šipky vyklápěné z předních blatníků.
Počátkem roku 1956 naběhla produkce modernizovaných vozů Škoda 1201 s výkonnějším motorem. V roce 1961 pak modelová řada Š 1200/1201 odjela na odpočinek, a to s celkovou bilancí 67 071 vozů - z toho bylo asi 27 tisíc sedanů a kolem 15 tisíc kombi, zbytek tvořily užitkové verze.
Úctyhodné stáří je přitom na voze vidět na první pohled, zelená karoserie se chlubí opravdu výraznou patinou. Po technické stránce je ovšem sedan v naprostém pořádku.
Lasse Škodu 1200 objevil v roce 2018 na Facebooku a řekl si, že se pokusí ji získat. Roli v tom hrál opět dědeček, který v 50. letech s jednou 1200 taxikařil. Lasse dokonce v archivu rodinných fotografií objevil snímek dědovy škodovky.
„Táta nám vyprávěl, jak děda ve Škodě 1200 vozil zákazníky na nákupy do nejbližších měst a na večírky nebo tancovačky. Kolikrát prý najednou uvezl až 9 lidí v nejlepší formě. A to tehdy ve Finsku byly jen klikaté šotolinové cesty,“ říká finský nadšenec. Sedan tak musel zvládat skutečně náročnou službu. „Jednoho dne ale vyběhla ojnice skrz blok, a to byl pro auto konec,“ dodává.
Právě rodinné vzpomínky a nostalgie byly hlavními důvody, proč se Lasse a jeho bratr Tommi jeli na exemplář z Facebooku podívat, přestože neměli k dispozici žádné fotky nebo bližší informace. Na místě pak zjistili, že k mání jsou vozy rovnou dva - jeden z roku 1952, druhý o rok mladší. Lasse oba kousky po několika týdnech přemýšlení koupil.
Obě auta evidentně několik let nejezdila a byla částečně rozebrána a odstrojena. Zelený vůz z roku 1953 na tom byl celkově o dost lépe, nový majitel se tedy rozhodl, že postupně oživí právě ten.
Zprovoznit se mu ho povedlo rychle a snadno, ale v roce 2022 se přece jen pustil do větší renovace, aby škodovku mohl přihlásit a jezdit s ní. Složité bylo hlavně shánění chybějících dílů, zvlášť směrovky mu daly zabrat. Sedan z roku 1953 má totiž ještě šipky vyklápěné z předních blatníků, světelné blikače Š 1200 dostala až později.
Některé části samozřejmě Lasse našel ve druhém autě, jiné sháněl, kde se dalo. Ramena stěračů například pocházejí z člunu. Finský nadšenec dal dohromady brzdy, elektriku a vnitřek. V něm se uplatnila sedadla a další díly z druhé Škody 1200. Původní interiér byl až příliš poškozen.
Lahna, limppu a sammakko
Škoda 1200 bývala ve Finsku poměrně oblíbená, díky prostornému interiéru často bývala využívána jako taxi. A dokonce si v zemi tisíců jezer vysloužila několik přezdívek, které odrážely její vzhled. Mezi nejznámější patří lahna, limppu a sammakko - tedy v češtině „cejn“, „bochník“ (limppu je finský druh chlebu) a „žába“.
Menší pozornost Lasse věnoval karoserii. Opravil jen několik drobností, jinak chtěl zachovat patinu. „Lak ale není původní, škodovku někdo v minulosti přelakoval. Udělal to dost mizerně, proto se barva odlupuje. Odstín je ale téměř stejný, jaký auto mělo, když bylo nové,“ říká Fin.
Ten si také pochvaluje, jak spolehlivě funguje pohonné ústrojí. Zážehový čtyřválec s ventilovým rozvodem OHV o objemu 1 221 kubických centimetrů jen dostal nový olej, stejně jako čtyřstupňová převodovka a diferenciál. „A šlape krásně,“ usmívá se.
V červnu, takřka přesně 70 let od první registrace ve Finsku (došlo k ní 2. 6. 1953), Lasse s opravenou škodovkou zvládl tamní obdobu STK a dostal registrační značky. Dokonce s originální kombinací písmen a čísel! „Od té doby vůz řídím téměř každý den,“ říká radostně. „Provedení z roku 1953 je ve Finsku velice vzácné. Jsem si skoro jistý, že můj kus je tady jediný pojízdný,“ uzavírá.