Fantasticky zábavný prcek a sebejistý chuligán Peugeot 106 Rallye dělá čest svému jménu

Obyčejný Peugeot 106 je stále ještě levným autem, které vám může prokázat ještě velkou službu. Nástupce hranatého modelu 104 se objevil v roce 1991, ale prodával se velmi dobře a obyčejné verze seženete za pár tisíc korun. Ale můžete za něj utratit i několik stovek tisíc, pokud se rozhodnete koupit ostrou sportovní variantu 106 Rallye. Už jsem někde psal, že nemám rád, pokud se rodinné MPV jmenuje Sportsvan. Ještě víc by se mne asi dotklo, kdyby někdo takto použil jméno Rallye na autě, které žádnou rally nikdy nejelo. Peugeot to jméno použil, ale dopadlo to tak dobře a vytvořil tak dobré auto, že má to jméno právem. I na té rally s ním startoval.

Sportovní verzi 106 Rallye uvedl hned u první verze s hranatými světlomety v roce 1994. Nabízel ji pouze v bílé, černé a červené barvě a pod kapotu namontoval třináctistovku s výkonem 98 koní. V roce 1996 proběhl facelift, design byl líbivější a aerodynamičtější, do nabídky barev přibyla modrá a pod kapotou se objevily nové motory se vstřikováním – pružnější a ekonomičtější.

Sportovní model působí dojmem, jako kdyby do testu přijel z nějakého závodu. Je v bílé barvě a na originálních plechových kolech, které byly také vždy v bílé barvě. Peugeot 106 Rallye je snad jediné auto, které bych chtěl mít za každých okolností na plecháčích (ale jen na těch originálních) a nikdy bych na něj nemontoval litá kola. Je to jedno z těch aut, které už z výroby vypadá dokonale.

Modernizovaná verze už spoléhá na šestnáctistovku s výkonem 100 koní (75 kW). Najdete ji pod přední kapotou, která se otevírá ve velkém úhlu a zajišťuje k pohonné jednotce skvělý přístup. Motor je sranda vytáčet, protože v 5 000 jako kdyby se přepnul do jiného režimu a zrychloval ještě lépe. Takže je to jasné, musíte pořád točit a řadit a točit a řadit a tak pořád dokola. Při tom všem se ale dlouhodobá spotřeba pohybuje kolem šesti litrů. A navíc se 106 Rallye může pochlubit nefrancouzsky přesným řazením, které vás bude bavit.

Majitel Kuba navíc ještě z interiéru vyndal pár věcí, které považoval za nepodstatné, takže malý Peugeot je ještě lehčí a svižnější. Konkrétně autu chyběl zadní koberec a sedadla, takže se zvuk motoru a hlavně sportovního výfuku uvnitř a něco více rozléhal. Trochu mě to mrzelo, protože modrý koberec opravdu nemá každé auto a malému Peugeotu moc slušel. Modré budíky ale v autě zůstaly. Před nimi je neoriginální sportovní volant, hlavice řadičky a čtyřbodové pásy Sparco. Kuba ale v autě nechal originální sportovní sedadla s fantastickým bočním vedením a také výplně dveří s hezkou látkou. Snadno se díky tomu všemu vžiju do pocitu, že opravdu jedu erzetu na nějaké rally.

K tomu dojmu samozřejmě pomohly i úpravy spočívající v semislickách a podvozku TA Technix. Lehké auto, příjemně tuhé a s tak nadšeným jízdním projevem prostě musí dostat každého. Vždy, když mi přišlo, že jsem se konečně dostal k limitu auta, ukázal mi malý Peugeot, že bych mohl ještě přidat. Za celou testovací jízdu se mi nepovedlo utrhnout ho ze stopy, na to si byl tento chuligán moc sebejistý.

To auto mne nadchlo a dodnes Jakubovi vyčítám, že se s Peugeotem rozloučil, a já tak přišel o možnost se s ním ještě svézt. Tehdy se prodal za 40 tisíc korun, také byste je dnes vysázeli hned? Já ano, protože nejdražší kusy v Německu stojí i desetinásobek, slušné auto ale najdete už za 160 tisíc korun. Malý Peugeot může jedině překvapit tím, jak dobrý hot-hatch to je. No vážně, sice je to prcek, ale charisma a potenciál má obrovské. A navíc má ještě podobně senzační dvojče – Citroën Saxo VTS, ale o tom zase někdy příště. Peugeot výrobu ukončil v ruce 2004 a nahradil jej u nás vyráběným typem 107, který sice neměl žádnou sportovní verzi, ale dostal hned dva sourozence – Citroën C1 a Toyotu Aygo. Do té doby ale Francouzi vyrobili necelé tři miliony stošestek. Nákup sportovní verze mohu jen doporučit, je senzačně drzá a rošťácká. A přesně tak se máte chovat i vy k němu, pak si s ním užijete nejvíc.