Článek
Lancia patřila svého času k nejlepším a nejpokrokovějším automobilkám v Evropě a pyšnila se opravdu úžasnými modely a mnoha vítězstvími v rallye. Mezi první vavříny ověnčené modely patřilo senzačně vypadající kupé Fulvia, které válelo na začátku sedmdesátých let.
Italská automobilka tento model uvedla na trh v roce 1963 jako nástupce typu Appia a držela jej v nabídce 13 let. Auto bylo technicky příbuzné s modelem Flavia. O dva roky později přišlo na trh ještě krásnější a na dnešní poměry velmi malé kupé. Jeho velmi jednoduchý, přesto nádherný design z hlavy Piera Castagnera nezestárl za tu dobu ani o den. Slavný Jeremy Clarkson prohlásil, že je na ní pohled, jako když nad Charlize Theron zapadá slunce. Jméno Fulvia odkazuje na silnici Via Fulvia, která vede z Tortony do Turína.
V tomto konkrétním případě jde o model druhé série, jež byla uvedena v roce 1970, a toto kupé 1.3 S pak automobilka vyrobila o dva roky později. Auto dostalo elegantně řešený interiér se zapuštěnými budíky. Kabina čtyři metry dlouhého kupé je i v normálním exempláři spíš jen pro dvoučlennou posádku, ale v této konkrétní s vestavěným bezpečnostním rámem se opravdu víc lidí do auta ani nevejde.
Sem mám chuť si sednout v helmě a kombinéze.
Předchozí majitel vozidlo postavil jako repliku soutěžního auta, které pilotoval právě Sandro Munari. Proto jsou ve voze sportovní sedadla a volant a k autu je i sada rozšiřujících lemů blatníků. Nebojte, nejde o projekt nějakého kutila z garáže, vůz stavěl Petr Vojáček, pětinásobný mistr Evropy.
Netradiční předokolka
Když jsem byl malý, pokládal jsem Fulvii vzhledem k době vzniku za zadokolku. Ale chyba lávky, Fulvia má koncepci „vše vpředu“ stejně jako starší model Flavia. Pod kapotou té naší je podélně umístěný atmosférický vidlicový (možná spíš vidlicově řadový, úhel rozevření válců je pouhých 13 stupňů) čtyřválec DOHC se dvěma karburátory Solex o objemu 1,3 litru (druhém největším v rámci nabídky motorizací) a je spojený s tehdy zcela novou pětistupňovou manuální převodovkou s kulisou dog leg (jednička k sobě a dozadu).
Zadní partie považuji za ještě krásnější.
Za skvělé jízdní vlastnosti Fulvia vděčí nejen platformě s o 150 mm kratším rozvorem než u sedanu, ale také na tu dobu moderní technice. Konkrétně nezávislému zavěšení předních kol s trojúhelníkovými rameny a vzadu vlečené nápravě s panhardskou tyčí, odpružení zajišťují listová pera – vpředu jedno příčné a vzadu dvě podélná.
Příjemným překvapením jsou také kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech (u nejstarších aut byste našli brzdy Dunlop, novější sázejí na značku Girling). U veteránů bývám zvyklý na slabší účinek, ale Fulvia brzdí fantasticky ostře. Lancia standardně používala pneumatiky Michelin X, které prý držely skvěle. Řízení je velmi strmé a přesné a auto je stejně fantastické jako klasické Mini.
I na svou dobu měla solidní výkon
Výkon této verze Coupé 1.3 S je 93 koní (68 kW) v 6 000 otáčkách, točivý moment pak dosahuje hodnoty 115 Nm v 6 000 otáčkách. Právě tam je k nalezení i ten nádherný italský ryk, který ke sportovním modelům z této jižní země patří. Podle papírů činí maximální rychlost 171 km/h a na stovku zrychlí Lancia za 12,7 sekundy a to nejsou nijak oslnivé hodnoty, ale jako u každého veteránu jde spíš o ten prožitek.
Pořád si musím opakovat, že je to jen třináctistovka.
Za studena je agregát protivný, jako by se mu nechtělo. Ale když se prohřeje, začne ta pravá show. Točivý motor, nízká hmotnost a krátký rozvor, ano, to je ten italský recept, který vykouzlí rohlík od ucha k uchu každého automobilového nadšence. Přímočaré chování Fulvie přímo vybízí k tomu, abyste si za volantem užívali. Tohle auto si nezamilujete rovnou, ale musíte se s ním chvilku sžívat. Ovšem když odhalíte jeho rafinované triky, můžete ho zkusit zkrotit. Pak si budete připadat jako pravý rallye jezdec.
Ušlechtilý rodokmen plný úspěchů
Fulvia poprvé startovala na francouzské Tour de Corse 1965 a skončila na osmém místě. Mnohem úspěšnější pak byly silnější modely Fulvia HF (High Fidelity) 1.3 a později s motorem 1.6. Mezi roky 1965 až 1973 s jedinou výjimkou slavil italský mistrovský titul vždy pilot Fulvie. V roce 1972 vyhrála italská značka šampionát výrobců a získala tři absolutní vítězství – Munari v Monte Carlu porazil Larrousseho s Porsche 911 S, Lampinen se radoval na Marocké rallye a Ballestrieri byl nejrychlejší v Sanremu. Nástupcem modelu Fulvia se stal typ Beta, který byl v nabídce také jako kupé. I ten závodil v rallye, ale na úspěchy Fulvie navázal až speciál Stratos, jenž se objevil v roce 1974 a znovu dominoval tratím světových rallye.
Skutečně mě nadchlo, že i z tohoto vozidla sálá ta rallye aura. Je surové, ale hravé a hbité a vyžaduje pevnou řidičskou ruku. Za vaši snahu vás však plně odmění. Chcete ho? Slabší varianty seženete už od 300 tisíc korun a tohle konkrétní auto z roku 1972 je na prodej u Veteránů na Truc za 550 tisíc korun a je po generálce a servisu. Není to málo, ale Fulvia bývala drahá i ve své době.
A panebože, za takhle dobře jezdící auto mi to vlastně nepřijde až tak strašné. Vždyť i moderní hot hatche by se mohly u Lancie učit, jak se má chovat sportovní předokolka. A takto starou, která by se řídila tak dobře, jsem nikdy předtím nezažil. Když se řekne nejlepší předokolka, vyskakuje nám na mysl Honda Integra Type R, Peugeot 205 GTI, Ford Focus RS, Renault Mégane R.S. nebo Mini Cooper S. Ale věřte tomu, že Lancia Fulvia do téhle party také patří a právem.
Výroba Fulvie ve verzi kupé byla ukončena v roce 1976, do té doby vzniklo 190 tisíc sedanů a 140 tisíc kupé. Dnes je pochopitelně může potrápit koroze, ale jinak jde prý o mechanicky velmi spolehlivé auto.