Článek
Devadesátky jsou v plném proudu, z kazeťáku hraje hit Smells Like Teen Spirit od Nirvany, na poličce parkuje autíčko od Bburaga, v televizi dávají seriál Zmije a vy ve vedlejším koutě svého pokojíčku hrajete nejnovější Need For Speed. Všechno tohle má jedno společné, ve všem je americký sporťák Dodge Viper. Ten sice existuje už od počátku dekády, ale až kupé s ikonickými pruhy je vaším prvním opravdovým životním snem.
Jestli jste poznali svou lásku k autům v devadesátých letech, na tohle všechno si vzpomenete při setkání s americkou ikonou. Čtvrtstoletí je pryč a vy se se zájmem malého chlapce procházíte okolo a s obdivem sledujete nezaměnitelné rysy. Vzpomínáte, co všechno jste s ním zažili. Ve virtuálním světě jste ujížděli poldům, pak driftovali mezi příbory při čekání na maminčin oběd a teď stojí vedle vás.
Dodge Viper GTS v devadesátých letech oživil módu „rychlých pruhů“, jež se dříve používaly v motorsportu pro snazší identifikaci závodních aut jednotlivých týmů
Sneaky Pete je pouliční rváč, co ovlivnil celou generaci nadšenců
Dodge Viper ovlivnil celou generaci dospívajících, rychlost milujících nadšenců, přičemž je zaujal svými svalnatými liniemi i slavným znakem. Ten had ve znaku se jmenuje „Sneaky Pete“ a ztělesňuje sílu Viperu i vzbuzuje strach. Je to přezdívka jako pro pouličního rváče a k Viperu se to dokonale hodí. Jakmile mu totiž dáte najevo něco, co se mu nelíbí, nikdy nejde pro ránu daleko. Hulvátskou náturou se koneckonců proslavil.
I když příběh originálního Viperu odstartoval se začátkem devadesátých let roadsterem RT/10, pravou tvář získal až s přitažlivějším kupé GTS v modelovém roce 1996. Hlavní návrhář Pete Brock se tehdy inspiroval legendární Shelby Daytonou a převzal pár designových rysů včetně vyboulené střechy „double bubble“, usnadňující jízdu v helmách. I přes příbuzný vzhled bylo přes 90 procent dílů pro GTS nových ve srovnání s RT/10.
Víte, že každá ze tří hlavních generací Viperů má svého hada? Ten na prvním Viperu se jmenuje „Sneaky Pete“ a má symbolizovat sílu i vzbuzovat strach
Když se vrátíme k počátkům vývoje, základem Viperu je šasi s laminátovými panely karoserie, přičemž Chrysler zlevnil vývoj použitím komponentů z obrovských koncernových skladů. Hřebenové řízení je z pick-upu Dakota, ruční brzda z kabrioletu LeBaron a zadní brzdiče z Lotusu Esprit. Vývoj Viperu skončil po 33 měsících, 3 měsíce před plánovaným termínem, a přesně podle rozpočtu 70 milionů amerických dolarů. Zapojil se i Carroll Shelby a přál si, aby Viper byl osmiválcovým následovníkem slavné Shelby Cobry.
Český „Bio Viper“ je kousavá zmije na steroidech
Dodge Viper GTS je jedovatým sportovním autem už v tovární specifikaci, ale „Bio Viper“ z Česka je ještě ostřejší. Jeho dřívějším majitelem byl prezident britského klubu majitelů Viperů, který s ním jezdil i po závodních okruzích, přičemž svému koníčku podřídil většinu úprav. Osmilitrový desetiválec má hlavy motoru z modernějšího 8,3litrového Viperu, závodní vačkovou hřídel COMPcams s dvojnásobným zdvihem ventilů, vylepšené chlazení, keramickou spojku SPEC Stage 3, odlehčený setrvačník motoru Fidanza, zakázkový nerezový závodní výfuk BTB a spoustu dalších úprav s cílem udělat z Viperu ještě rychlejší a trvanlivější sporťák.
Obrovské křídlo „Bio Viperu“ není originálním doplňkem, ale výrazně zvyšuje přítlak na zadní nápravu
Desetiválec nemá z náklaďáku, ale od Lamborghini
Dodge Viper je hlavně o motoru. První prototyp sice vznikl s osmiválcem, ale Bob Lutz se svými inženýry pokukoval po větším motoru. Srdcem Viperu se nakonec stal vidlicový desetiválec, a přestože existují historky o motoru z náklaďáku, skutečnost je jiná. Italské Lamborghini, tehdy pod vedením Chrysleru, bylo zkušeným výrobcem hliníkových motorů, a tak pro Viper vyvinulo nový desetiválec z hliníku, vycházející z litinové jednotky pro nákladní Dodge RAM.
Historka o desetiválci z náklaďáku je jen lidovou povídačkou. Srdce Viperu sice vychází z litinového agregátu náklaďáku RAM, ale motor kompletně přepracovali v Lamborghini
Lamborghini zcela změnilo konstrukci litinového desetiválce, aby zjednodušilo vyrobitelnost při odlévání z hliníku, a nový motor nesdílel s tím původním prakticky nic vyjma vrtání a zdvihu. První tři motory byly dokonce smontovány v Itálii, než se celá výroba přesunula do továrny Highland Park v americkém Michiganu. Lee Iacocca, šéf Chrysleru, se mezitím svezl prototypem s desetiválcem Roush a dal projektu zelenou.
Dodge Viper GTS přijel o pár let později na svět se srdcem vycházejícím z původního osmilitrového desetiválce roadsteru RT/10, avšak s 456 koňmi (336 kW) a 664 Nm. „Bio Viper“ z českých luhů a hájů je však ještě silnější, protože s ostrou vačkou a modernějšími hlavami válců má „odbrzděných“ 593 koní (436 kW) a 820 Nm! Historicky jeden z nejobjemnějších motorů v sériových autech se přitom po požití steroidů projevuje tak, jak byste od Viperu očekávali.
Hlad osmilitrového desetiválce po benzinu začíná u 20 litrů na 100 kilometrů, ale už při svižnějším tempu se razantně zvyšuje
Otevřete dveře, překonejte široký práh, nasoukejte se na sedadlo řidiče, zkontrolujte neutrál, otočte klíčkem ve spínačce a sledujte, co se bude dít. Startér se plnou silou opře do obrovských setrvačných hmot desetiválce s váhou okolo 300 kilogramů, a jakmile svíčky úspěšně zapálí nasávanou bohatou směs, monumentální srdce zmije naskočí s vystřelením do výfuků. A jak se motor usadí na hrubějším volnoběhu, všimněte dalších vlastností vozu.
Viper je sportovním autem mnoha paradoxů se strašlivou ergonomií. V relativně prostorném interiéru kvůli širokému tunelu převodovky sedíte nalepení na dveřích, pedály jsou kvůli širokému „bellhousingu“ převodovky vlevo, mezitímco volant máte vpravo. A když se podíváte do pravého zpětného zrcátka, zhruba čtvrtinu vám zakrývá sloupek. To všechno ale vytváří status legendy. Chcete se projet? Sáhněte po bezpečnostním pásu ukotveném na vnitřní straně sedadla, připoutejte se a pojďte se svézt.
Jaké ceny zaplatíte za servisování Viperu?
Splněním dětského snu výdaje za Viper teprve začínají. V dnešních dnech na evropském trhu za Dodge Viper GTS zaplatíte přibližně dva miliony korun, ale musíte se připravit na velmi drahý servis. Hlavním důvodem je i skutečnost, že normálním způsobem v Evropě koupíte jen absolutní minimum dílů, většinu jich musíte dovážet z domácí Ameriky a i tam jsou drahé.
Jednotlivé díly karoserie jsou téměř nesehnatelné, a dokonce i malá bouračka stojí spoustu peněz. Za 1,7 metru dlouhou kapotu zaplatíte astronomických 450 tisíc korun, přední nárazník stojí 22 tisíc korun a za přední světlomety zaplatíte 170 tisíc korun, pokud jsou zrovna k sehnání. Čelní sklo je nesehnatelné, ale v Česku jej lze nechat vyrobit na zakázku za přibližně 60 tisíc korun.
A kolik stojí provozní díly? Kompletní sadu tlumičů seženete jen od tuningových výrobců za 100 tisíc korun, spojka stojí až 20 tisíc korun a stejnou částku zaplatíte i za brzdové kotouče. Naopak ale existují i díly za stokoruny, jakými jsou třeba čepy podvozku. Normální českou cenu zaplatíte i za lambda sondy emisního systému.
Nákupem Viperu utrácení teprve začíná, protože servis stojí spoustu peněz
Nedrážděte zmiji bosou nohou, uštkne vás
Jen chvilka stačí, abyste zjistili, že flákáte posilování. Jízda s Viperem totiž vyžaduje poctivé řízení, zkušenosti a respekt. Jízda s minimálními posilovači je chlapáckým zážitkem, přičemž všechny ovládací prvky jsou trochu jiné – plyn má jen kraťoučkou dráhu, brzda bez ABS je tvrdá jako kámen a spojka je těžká a s dlouhým chodem. S volantem se pracuje překvapivě lehce, ale s hrubou převodovkou se do řazení občas musíte zapřít celým tělem.
Když už se ale rozjedete, pověst Viperu začne dávat smysl. Atmosférické srdce mechanicky ševelí, a jakmile přidáte plyn, z centrálních výfuků se ozve charakteristický nefalšovaný řev desetiválce. Zatímco ale tovární motor vyvine nejsilnější zátah ve středních otáčkách, upravený „Bio Viper“ s ostrou vačkou s dvojnásobným zdvihem vrcholí v nejvyšším spektru. V otáčkách, kdy normální Viper přestává táhnout, má tenhle elánu na rozdávání.
Viper GTS vás usadí do pohodlných kožených sedadel, ale celková ergonomie má daleko k moderním standardům
S blížícím se červeným polem otáčkoměru odlevíte z plynu, levou nohou se zapřete do těžké spojky, desetiválec si odfrkne, skrze výfuky vyplivne zrzavou kouli, silou, ale s citem přeřadíte, zase šlapete na plyn a Viper zrychluje dál s brutální dynamikou. Krouťák motoru je navíc tak masivní, že nezáleží na tom, na jaký kvalt zrovna jedete. Na všechny táhne skoro stejně. V rychlém tempu pak potřebuje opravdu pevné ruce, ale jakmile se zklidníte vy, zklidní se i on. Při normální jízdě je totiž překvapivě přátelský. Upravenému motoru sice nesvědčí nízké otáčky a cuká při nich, ale při přidání plynu ochotně a nenuceně zrychluje svým mamutím zátahem.
Dodge Viper GTS je puristickým řidičským nástrojem, i když pochopitelně není řidičským skalpelem s chirurgicky přesnou ovladatelností. Zapomeňte na asistenci elektronických pomocníků, protože ve Viperu se musíte spolehnout jen sami na sebe. Jakmile to přeženete, zmije vás rychle kousne a připomene vám, kdo je pánem. Na rychlou jízdu na českých okreskách je vyhovující asi jako Thorovo kladivo na zatloukání malých hřebíčků pro obrázky nad postelí. Viper je strhující ve všech ohledech a fakt, že je leckde humpolácký, ještě umocňuje jeho kouzlo.
O to vulgárněji působí vedle moderních aut, protože dnešní svět je pro něj až moc vyměklý, kultivovaný a nudný. Kdyby Sneaky Pete byl člověkem, přišel by do michelinské restaurace, poručil si pořádnou krvavou flákotu hovězího a vychlazené pivo. Při netrpělivém čekání by si pak hodil nohy na stůl a listoval si časopisem pro dospělé. Zhruba tak působí, když s ním trávíte čas a přemýšlíte, co se v něm skrývá. Lidé z Chrysleru si tehdy slíbili, že vyrobí ohromující sportovní auto a šli do toho naplno. Viper je důvodem, proč máme sny, a proč bychom si je měli plnit.
Obdivujete charismatický Dodge Viper GTS? Přijďte se podívat na „Bio Viper“ na letošní motoristickou slavnost Legendy na výstavišti v pražských Holešovicích ve dnech 28. až 29. května 2022.