Článek
Už asi tuším, jak se jezdí americkým vojenským řidičům ve službě. Řídím spartánský Hummer, v rukách mám docela obyčejný volant a přes vertikální sklo i vysokou kapotu koukám na cestu. Je tu překvapivě málo prostoru, ale i přesto je mezi volantem a mnou dost místa. Víte proč? To protože vojáci musí řídit v plné taktické výstroji a nic jim nesmí překážet ve volném pohybu. A to vše později mohli mít i civilisté.
Ale vezměme to hezky postupně. Taky se vám zdá, že ty nejlepší vojenské technologie vznikají hlavně pro americkou armádu? Válečné konflikty jsou s námi už věky, ale je až fascinující, jak významně se svět i vojenský vývoj změnil během minulého století. Umění vojenských inženýrů i nekompromisní výběrová řízení na nové vybavení pro Američany pomohly vzniknout ohromující technice.
Vládním zadáním začal i příběh neobyčejného Hummeru. Byl rok 1979, když americká vláda definitivně vypsala tendr na nové vozidlo HMMWV (Vysoce mobilní víceúčelové kolové vozidlo) s cílem nahradit zastaralé vojenské džípy. Po neúspěchu Lamborghini a dalších výrobců nakonec zakázku pro vládu vyhráli AM General se speciálem HMMWV-M998 a významně ovlivnili budoucí evoluci vojenských vozidel.
Ikonické „Humvee“ se nikdy nemělo objevit v rukou civilistů. Jenže po úspěšném hlavním armádním debutu při americké vojenské operaci Pouštní bouře v Perském zálivu se cíle výrobce začaly měnit. Civilisté totiž projevili zájem o univerzální speciál pro vojáky, a protože americká ekonomika posilovala i díky relativně levnému benzinu, postrach všech ekologických aktivistů nakonec přijel i na civilní trh.
A tak se zrodila legendární značka Hummer. Historka dokonce říká, že uvedení civilizovaného Humvee pomohl i Arnold Schwarzenegger. Když totiž poprvé uviděl konvoj vojenských hummerů, začal naléhat na výrobce, aby pro něj vyrobil aspoň jeden civilní. Nakonec si jich koupil hned pět. Jenže za slávou Hummeru jsou i důležitější věci než jen válčení, robustnost nebo děsivá spotřeba „sto na sto“. Kvůli obrovské váze navíc na stroj potřebujete řidičský průkaz na náklaďák.
HMMWV
Vojenský speciál High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle (HMMWV, česky Vysoce mobilní víceúčelové kolové vozidlo) začal v americké armádě sloužit v roce 1985. Vývojový program vojenského „Hummeru“ byl zahájen jen krátce poté, co americká vláda v roce 1979 zveřejnila oficiální požadavky na nástupce legendárních zastaralých Jeepů Willys a jejich novějších evolucí. Už při nasazení v bojové operaci Pouštní bouře v Perském zálivu vstoupil do povědomí amerického obyvatelstva, které po něm začalo toužit, a proto výrobce AM General založil obchodní značku Hummer a civilizovaný armádní speciál prodával jako Hummer H1. Slavnou přezdívku „Humvee“ vymysleli američtí vojáci zjednodušením originálního názvu armádní verze.
Hummer H1, jakým začala série civilních Hummeru až po nejnovější elektromobil, normálním civilistům ukazuje začátky moderního vojenského inženýrství. Až pečlivá prohlídka odhaluje, jak účelné vozidlo HMMWV bylo, přičemž výrobce nabídl jeho technologie i obyčejným lidem v Hummeru H1. A tak jsme spolu s nadšencem prozkoumali hned dva Hummery H1, abychom je přiblížili i vám.
Jsou to Hummery H1 modelového roku 2003. První ukazuje „panenskou“ sériovou variantu, dokonce s originálními hliníkovými koly se skrytým dofukováním CTIS. Druhý unikátní úpravu, jakou u Hummeru zrealizujete velkým nadšením, kreativitou i obrovskou spoustou peněz. Jediné, co však na první pohled nevidíte, jsou fakta a zajímavosti o technických základech jedničkových Hummerů.
Vojenský Humvee charakterizuje univerzálnost, robustnost, solidní průchodnost terénem i výrobní, servisní a logistická nenáročnost. Všechny tyto vlastnosti výrobce přenesl i na civilizovanou variantu a tu nejdůležitější prozrazuje už interiér. I když je Hummer H1 obrovským off-roadem, standardně se do něj posadí jen řidič a tři pasažéři a jejich stísněná místa odděluje široký tunel s hnacím ústrojím.
Je to řešení, jak uchránit techniku před vnějším světem. První Hummer se postupně prodával s různými osmiválcovými motorizacemi. Obě „naše“ H1 mají přeplňovaný 6,5litrový vznětový V8 Detroit Diesel s čtyřstupňovým automatem. V nejvyšším místě palubní desky pak je uložena veškerá elektronika nutná k jízdě. I civilním Hummerům to nabízí solidní brodivost, přičemž vodou zaplavený interiér jednoduše vypustíte špunty v podlaze.
Vysoko usazený pohon je současně výsledkem snahy o co nejlepší průchodnost terénem. Hummer H1 si z armády do civilu přinesl i portálové nápravy, přenášející točivý moment z poloos na kola přes nad sebou umístěná ozubená kola. Originální Hummer tak „nezakopne“ o nerovnosti, kameny, pařezy nebo další nástrahy terénu rozvodovkami podobně, jako tradiční civilní nebo archaické vojenské off-roady.
I díky nápravám Hummer H1 zvládá projet nejnáročnějším terénem, kde jej omezuje pouze šířka. Spolu s vysoko uloženým hnacím ústrojím a elektronikou však inženýři ještě nevyčerpali promyšlená technická řešení. Už u vojenského speciálu vsadili na do šroubku stejné zavěšení pro všechna čtyři kola. Zjednodušuje to údržbu ve válečných zónách i na opačném konci světa, kdy s sebou armáda vozí pouze jeden typ hnací poloosy, ramen a dalších dílů podvozku.
A jedním z nejslavnějších chytrých technických řešení je také centrální vzduchová soustava CTIS, nejčastěji přítomná hlavně na civilních Hummerech H1. Ovládá tlak vzduchu v odolných terénních pneumatikách, takže pomocí integrovaného systému snadno snížíte tlak pro jízdu v terénu a následně jej zase zvýšíte pro jízdu na silnici bez závislosti na externím zdroji stlačeného vzduchu.
Legendární Hummer je hlavně pro vojáky i přežití v poušti, jenže jak se s ním žije na našich silnicích? Osmiválcový turbodiesel při jízdě zlověstně burácí, turbodmychadlo mocně syčí a obrovská H1 se ovládá až překvapivě zlehka. Rámový podvozek se projevuje typickým chvěním na nerovnostech a valivý odpor je i u ideálně nahuštěných pneumatik tak silný, že Hummer dokonce samovolně zastavuje i při plachtění z kopce na neutrál.
Námi oslovený nadšenec ale dodává, že i když Hummer H1 působí jako nenáročné auto na ovládání, zejména v Česku jen absolutní minimum lidí, co umí využít jeho potenciál naplno. Hummery H1 se k nám dovážely bez podpory výrobce, a tak majitelé museli hledat postupy, jak správně a efektivně využívat jeho techniku. Týkalo se to i uzávěrek diferenciálů Zexel Torsen, aktivovaných současným šlápnutím na pedály plynu a brzdy.
Nezávisle na řidičských schopnostech však pro všechny majitele civilních Hummerů H1 přichází slibná „zisková“ budoucnost, když tedy zapomeneme na astronomické provozní náklady. Stále častěji se mluví o sběratelském potenciálu prvních Hummerů, a protože v Česku slouží hlavně pro radost a podporu lidského ega, o české většinou málo ojeté vozy už projevují zájem i američtí sběratelé. Občas se tak jeden z k nám dovezeným vozům vrací zpátky do domovské Ameriky. U cen vozů hodně záleží na stavu a výbavě, ale slušný kus se dá sehnat za 1,5 milionu Kč.
A jaká je budoucnost jednoho z nejslavnějších vojenských vozidel všech dob? Americká armáda si je vědoma, že Hummer není věčný a postupně jej vyřazuje ze služby. Jedním z důvodů je i slabá ochrana vojáků proti nastraženým výbušným zařízením přímo pod vozem, a proto vozidla HMMWV postupně stahuje a prodává nemoderním spřáteleným armádám z celého světa i civilním nadšencům. Novým nástupcem proslulého Humvee je výrazně odolnější, větší a modernější lehký obrněnec Oshkosh L-ATV z vládního programu JLTV.