Devadesátkový Nissan 300ZX je neprávem opomíjený. Přitom jde o úžasný sporťák, který vás vrátí do doby Need for Speed

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

A právě u počítačů to v mém případě vlastně začalo – v různých kultovních počítačových hrách jsem s nadšením „závodil“ se Suprou, NSX, RX-7 a dalšími superauty. Byl mezi nimi i Nissan 300ZX, kterému se ale bohužel nedostalo takové slávy jako ostatním zmíněným. Je skutečností, že dnes zůstává trochu mimo hlavní proud zájmu, což se ukazuje i na jeho cenách. Ale možná právě proto je přesně tím autem, které si zaslouží pozornost, zejména v souvislosti s tím, že stojí tak trochu ve stínu úspěšného Nissanu Skyline R32. Když už nad tím vším člověk uvažuje, jedno je jisté – 90. léta byla dobou, kdy nám Japonsko dalo celou řadu technologicky pokročilých, rychlých a dobře postavených sportovních aut. Ani nikdy předtím, ani nikdy potom nebyla produkce z ostrovů vycházejícího slunce tak pestrá a řidičsky přitažlivá.

Zmíněná i v nánosu prachu zapomenutá auta nám dávají vhled do rozmachu technologií v 90. letech a japonskou představu o tom, jak postavit sportovní auto, které nezapadne v davu. A právě Nissan 300ZX se tak trochu ztratil, a proto je dobré si ho připomenout. Nejenže patří do dlouhé řady „zetek“, jež dodaly japonským značkám Datsun a později Nissan jejich charakter, ale zároveň je prostě sexy a já upřímně neznám ani jednoho blázna do aut ze své generace, který by po něm alespoň jednou nezatoužil.

Dostávat se až k původnímu modelu 240Z, který ve světových soutěžích uměl „pojezdit“ i legendární Porsche 911, by bylo na dlouho. Celá dlouhá řada těch elegantních sporťáků se šestiválcem stojí za důkladnější prozkoumání a je upřímně trochu škoda, že se stále nepotkává se zájmem většiny sběratelů a nadšenců. Ale možná i proto se jedná o nečekaně dostupná, a navíc dobře poskládaná auta, která mohou přitáhnout pozornost. Nám dnes bude stačit lehká geneze týkající se právě modelu 300ZX, který se narodil v první polovině 80. let jako Z31, tehdy ještě silně připomínající zmíněná klasická „zetka“. Ten mohl mít pod hranatými tvary karoserie různé motory, ve všech případech však šestiválce. I když zde figuroval i jeden řadový motor, postupný odklon od této koncepce byl zřetelný použitím různých vidlicových šestiválců.

Následující model Z32, o kterém je tu dneska řeč, byl výrazně odlišnější. Projevila se na něm doba zakulacování, takže svalnatá karoserie od japonského dua Isaa Sona a Toshia Yamashity mohla perfektně zapadnout do moderních komiksů a anime filmů, přehrávaných ještě na VHS kazetách. Z dnešního pohledu je vůz s délkou 4,3 metru vlastně kompaktní, a i když jeho vyboulené tvary navozují jiný dojem, krásně se vejde na silnici. Za zmínku jistě stojí fakt, že na rozdíl od předchozího Z31, které bylo postavené na upraveném šasi modelu 280ZX ještě ze 70. let, byl model Z31 vytvořen jako zcela nový, vycházející z techno-futuristického konceptu Mid4.

Nissan 300ZX ve své poslední reinkarnaci, tedy do příchodu dobře známého Nissanu 350Z, byl nabízen ve dvou různých délkách rozvoru a s karoserií kupé, kabrio a targa top buď jako „dvousitz“, nebo s vnitřním uspořádáním 2+2. Ovšem podobně jako u zmíněných zetek zde platí, že nejhezčí je ryzí dvoumístná verze jako v případě auta na fotkách. Když se u společnosti Sportovní vozy na Truc objevil jeden z prvních modelů 300ZX, bylo jasné, že tohle je přesně ten ideální moment, proč vyrazit do Křenovic a jedinečné auto vzít na projížďku. O jeho odolnosti vůči zubu času nejvíc napovídá nájezd přes 200 000 km, na který testovaný kousek až na lehce vybledlý lak vůbec nevypadá. Ostatně posuďte sami…

Poslední 300ZX mělo na rozdíl od předchůdce o něco jednodušší nabídku motorizací – pod kapotou pracoval vidlicový šestiválec VG30DE, který v atmosférickém provedení nabídl z objemu tří litrů svých 225 koní. V nejsilnější – a logicky nejzajímavější – verzi byl DOHC šestiválec dále vyšperkován dvěma paralelními turbodmychadly Garrett a celkový výkon dosáhl na magickou hranici 300 koní (ačkoliv na domácím trhu byl kvůli regulaci JAMA uváděn výkon pouze 280 koní). Samotný motor, který bez přehánění vyplňuje kompletně prostor pod kapotou kupé, má litinový blok a hliníkové hlavy. Je posledním DOHC motorem se čtyřmi ventily na válec a přeplňováním, jenž je poháněn řemenem. Navíc má samostatnou cívku na každou svíčku a zmíněný systém dvou hybridních turbodmychadel T22/TB02 s vlastními mezichladiči, vyvinutých přímo pro Nissan. Do výčtu technologií patří například i systém časování ventilů NVCS či nepřímé vstřikování paliva.

Plnotučný výkon 300 koní při 6400 otáčkách a točivý moment 375 Nm mohl putovat na kola buď přes čtyřstupňovou automatiku, nebo jako v našem případě pomocí pětistupňového manuálu. A to je samozřejmě ta lepší volba, protože kdo neumí ovládat spojku, nemá ve sportovním autě co dělat.

To naštěstí není náš problém, takže můžeme v klidu usednout za volant žlutého kupé v hezké specifikaci, které dychtivě čeká na jarní projížďku. Interiér je útulný a měkké čalounění hezky tvarovaných sedadel krásně obejme tělo. Tmavé plasty jednoduchých tvarů už dávno nepůsobí fádně, ale spíš nostalgicky propojují dobu svého vzniku se současností. Žádný zbytečný cirkus se nekoná – v ruce mám pevnou řadicí páku a volant ideálního tvaru, za nímž je dobře viditelný, jednoduše pojatý přístrojový štít se všemi potřebnými informacemi.

Není třeba hrát velké divadlo, všechny potřebné ovladače jsou umístěny po stranách volantu a v dobrém dosahu. Na krásné mechanické ovladače a přepínače si zvykám velmi rychle, stejně jako na útulný, látkou bohatě čalouněný prostor s dobrým výhledem. Asi se nikdo nebude divit, když znovu zopakuji, že tady se mi fakt líbí – zejména když s očekáváním sleduji stoupající teplotu motoru a neustále mě láká pohled na ukazatele tlaku oleje a turbodmychadel.

Zatímco se auto pomalu zahřívá, uvědomuji si jeho celkovou konzistenci. I s velkým nájezdem je celek nečekaně pevný, jistý a i přes trochu fádní brzdy celkově dodává nezanedbatelný pocit jistoty. Z dnešního pohledu se 300ZX chová spíš jako docela komfortní GT, a to bez ohledu na to, jestli mám tlumiče v poloze Sport či Touring. V zatáčkách se cítím jistě, čemuž jistě pomáhá i další ze specialit technologicky vyspělého sporťáku – systém natáčení kol zadní nápravy HICAS. Tato specialitka, která reálně zlepšuje jízdní vlastnosti a není jen obyčejným pomocníkem při parkování, byla montována do různých modelů od Skyline (R31 až R34), ale i menších aut typu Cefiro nebo Silvia a dalších. V případě testovaného auta už pracuje nejpokročilejší verze, zvaná Super HICAS, která k natáčení zadní nápravy kromě hydrauliky a čidel používá i vlastní počítač. Ano, takhle daleko byla japonská auta v době, kdy se u nás montoval Favorit…

Jízdní zážitek je dle očekávání omamný zejména celkovým dojmem z nezávisle zavěšeného podvozku, hřebenového řízení a schopnosti usadit kupé o hmotnosti 1627 kg do oblouku. Turba se nadechují pozvolna a i přes označení Twin Turbo necítím brutální zátah, ale spíš postupný nástup „soft“ dmychadel s tlakem zhruba 0,6-0,7 baru. Dynamika možná není pro někoho otupělého, jako jsem já, tak ohromující, ale oficiální čísla slibují zrychlení na stovku za 5,9 s a maximální rychlost omezenou na 250 km/h. Celkový dojem je ale velmi pozitivní – kupé není zbytečně dramatické, ale cítím jeho odolnost a jistotu. Příjemně se umí zakousnout do zatáčky, nechová se agresivně, ani když postupně zrychlujeme a necháváme se lehce unášet opojným pocitem síly, kterou hladký šestiválec tiše předává přes pedál plynu do celého těla.

Sériový stav auta cením, ovšem v duchu už řeším úpravy – trochu jiná kola, malinko hlasitější výfukový systém či lehké zvýšení plnicího tlaku turbodmychadel. Tohle konkrétní auto je aktuálně v nabídce u Truců za cenu, která odpovídá tržní situaci. Nejvíc aut se prodává v USA, kde byl pro sportovní nissany ještě v 90. letech tradičně silný trh, ale víc než deset vozů je v nabídce i v Evropě. Někdy se jedná o atmosférické modely, někdy Twin Turbo, někdy s koženým, jindy s látkovým interiérem. Tak či onak, ceny se pohybují od 20 000 do zhruba 50 000 eur za upravené či velmi zachovalé kousky. Zní to lákavě? Rozhodně, zejména když najdete auto v jedné z výrazných barev.

Jelikož naše garáže jsou aktuálně plné, tak nám ve zbývajícím čase nezbývá než okukovat karoserii navrženou pro počítačovou dobu jak jinak než počítačem (konkrétně Cray-2 s využitím software CAD). Naživo je celkový dojem ještě lepší než na fotkách! Z celého setkání vyplývá, že i když některá japonská auta už dosáhla na svůj zasloužený kultovní status (hlavně čtvrtá Toyota Supra, Honda NSX a případně Mazda RX-7), některá jsou nezaslouženě přehlížena. Mezi ně patří třeba Mitsubishi 3000GT, Subaru SVX nebo právě Nissan 300ZX v generaci Z32.

Stačí málo a normálně se mi stýská po 90. letech, kdy vznikalo tolik úžasných aut a kultura kolem nich měla úplně jiné grády než dneska. Úplně se vidím, jak se ve svém upraveném 300ZX řítím nočním Tokiem za doprovodu elektronické hudby, obklopený asfaltem, betonem a neonovými světly. A vlastně proč ne, proč se nezasnít. Nebo proč nevyužít deštivý večer a nezapnout některou z klasických „games“, kde lze s kultovními vozy dělat všechny ty zakázané, ale lákavé věci…