Citroën, který vás naučí brzdit. Model CX vyjde na sto tisíc, pohodlí pořád nabízí na jedničku

Za volant Citroënu CX jsem se strašně těšil, protože se mi jeho tvar vždy líbil. A doufal jsem, že i za volantem budu spokojený. Nakonec se mi povedlo řídit hned dva exempláře – modernizovaný typ CX2000 a starší provedení ve variantě CX2400 GTi.

Citroën byl na svůj nový velký model v roce 1974 náležitě pyšný. Přinesl mu i trumf v podobě výhry titulu evropského automobilu roku. Navíc tehdy ještě avantgardní značka nepatřila pod křídla Peugeotu, takže jej nadšenci považují za poslední pravý Citroën. Nebylo tomu tak ale v době vzniku, kdy po úchvatném modelu DS měli fanoušci Citroënu pocit, že jej CX nemůže nahradit. Novému velkému Citroënu tak chvíli trvalo, než se dočkal uznání. Jeho jméno mimochodem odkazuje na segment C (později se objevily i menší typy AX a BX) a také na koeficient aerodynamického odporu. Ten byl u tohoto auta pouze 0,36, později dokonce 0,29, což bylo opravdu úchvatné.

Typ CX vypadá jako hatchback, ale ve skutečnosti se zadní okno neotevírá. Naopak se mi líbí ta boule na kapotě, hned s ní auto vypadá zajímavěji. Vpředu je jediný stěrač, na zadním konkávním okně se voda vůbec nedrží. Designér Robert Opron odvedl naprosto fantastickou práci a auto je pořád originální. Když máte CX v nějaké krásné líbivé barvě, například zářivé zelené, hezky to ladí s díly z leštěného nerezu. Mlhovky, u GTi standardní, jsou samozřejmě francouzsky žluté. Auto má šíbr, černé boční sloupky a litá kola.

Modernizovaný model CX2000 z roku 1986 pozbyl lesklých prvků, a díky plastovým dílům působí moderněji. Jeho majitel je fanouškem komisaře Schimanskiho z německé kriminálky, takže kromě dobových žaluzií na zadním okně má i repliku modrého policejního majáku.

Citroën CX je neuvěřitelně pohodlné auto a má i nesmírně pohodlný interiér. Sedadla – nebo spíš křesla – jsou měkká, doslova mne objímají a jsou nízko. To mne uklidňuje v momentech, kdy by mě v každém jiném autě znervózňovala taková jinakost. V Citroënu je absolutně všechno jinak. Například dveřní madlo vypadá celkem obyčejně, jenže na něm nenajdete nikde žádnou kliku. Takže ho uchopíte jako revolver a stisknete spoušť, tedy umně schované táhlo. Rádio mají všichni ostatní uprostřed palubky, ale proč by vlastně nemohlo být mezi sedadly vedle páky ruční brzdy. Také blinkr je jiný, protože klasická páčka je pro Francouze moc nudná. Lepší je udělat kolébku, která se nebude sama vypínat.

Přístrojová kaplička připomíná kosmickou loď, zatímco palubní deska před spolujezdcem se hezky svažuje. Volant je pochopitelně jednoramenný, jak bývalo u Citroënu tradicí. U verze GTi má sportovní kovové rameno s otvory. Ovšem u obou CX jsou ovládací prvky umístěné za ním tak, abyste nemuseli z jeho věnce sundavat ruce. A zatímco nový model má obyčejný budík, u staršího GTi fungují jako ukazatele otočné válce a má i ukazatel teploty oleje. Celkově je interiér prostornější než u DS, ačkoliv je CX kratší (bylo to i díky umístění motoru napříč) a je z něj přes velkou prosklenou plochu skvělý výhled ven. Základních 475 litrů zavazadlového prostoru se dá zvětšit sklopením zadních opěradel, ovšem otvor pod zadním víkem není nijak velký.

Citroën při vývoji laboroval s šestiválci i rotačními motory, nakonec se ale pod kapotu dostaly obyčejné čtyřválce. Dvoulitr nejede špatně, ale větší motor OHV o objemu 2,4 litru, jeden z největších čtyřválců té doby, nabízí ještě příjemnější svezení. Přitom ale také nebyl nový, jen upravený za staršího modelu DS23. Citroën jej nabízel od roku 1976 a o rok později jej vybavil elektronickým vstřikováním Bosch L-Jetronic. Výkon 128 koní zaručuje akceleraci na stovku za 10 sekund a maximálku 190 km/h. Ještě lepší by byla přeplňovaná varianta, ale s tou se třeba seznámím někdy příště.

Hydropneumatické odpružení je výhodou i prokletím velkého Citroënu. Absolutní jízdní komfort, který nezkazí žádný hrbol nebo díra, to je něco, co by typu CX mohly závidět i mnohem luxusnější automobily. A když auto necháte ležet na zemi, nemají botičkáři šanci a tu francouzskou necelou tunu a půl ani neodtáhnou.

Hydraulika je pro Citroën CX mocným zaklínadlem. Je zapojená v posilovači Diravi, který okamžitě rovná kola do přímého směru, ale i v brzdách, takže chod pedálu mezi žádným a maximálním brzdným účinkem má asi dva milimetry. V typu CX se opravdu naučíte citlivě dávkovat brzdy. V opačném případě totiž možná zastavíte auto, ale proletíte čelním sklem a stejně trefíte tu věc, kvůli které jste brzdili. Můžete se ale zkusit překážce vyhnout, protože řízení není vůbec špatné. Starší exempláře ale mohou být bez něj, pak se výrazněji projevuje nedotáčivost, protože 70 % hmotnosti zatěžuje přední kola. Když dojedete do cíle, použijete parkovací brzdu, která blokuje přední kola.

Skvělý jízdní komfort už jsem zmínil, ale výhodou typu CX je i nízká míra hluku. Dvoulitr i jeho větší kolega jsou velmi kultivované motory a jejich hluk do kabiny moc neproniká. A vzhledem k již výše zmíněné výborné aerodynamice neprodukuje Citroën ani tento druh otravného hluku. Na dlouhých cestách je tak absolutně skvělý. Možná bych jen bral automatickou převodovku, ale obě zmíněná CX mají pětistupňový manuál. Spotřeba se pohybuje do deseti litrů, takže nádrž na 68 litrů vám chvíli vydrží.

Dnes už je to naopak, velké pohodlné auto s aerodynamickou karoserií a pohodlným hydropneumatickým podvozkem má spoustu fanoušků. Jeho výroba skončila v roce 1991 a místo na trhu po něm převzal typ XM, který se už nějakou dobu vyráběl souběžně. Auto si oblíbila spousta lidí jako představitel NDR Erich Honecker, manželka rumunského komunistického diktátora Elena Ceaușescu i francouzský prezident Jacques Chirac, monacký kníže Rainier III. nebo portugalský premiér Mario Soares, ale jezdil s ním i hudebník Carlos Santana nebo zmíněný německý komisař Horst Schimanski v kriminálkách Tatort. Vzniklo mnoho prodloužených verzí, nejznámější jsou asi ty od karosárny Tissier.

Ostatně i pro mne má typ CX pořád své kouzlo, a i když jsem po něm nikdy netoužil, něco mě na něm láká. A je fajn, že se pořád najde dost majitelů, kteří jej udržují na silnicích. Nejmladší exempláře kombíku mají v rodném listě letopočet 1991 a zažily tedy na linkách i nástupnický model XM. Modelů CX vyrobil Citroën necelých 1,2 milionu a pro mnohé je to tak trochu životní styl a ne pouze auto. Auta s cenovkou pod padesát tisíc Kč nevypadají moc pojízdně, takže spíše počítejte s investicí v hodnotě dvojnásobku této částky za nějaký slušnější kousek.