Chevrolet Corvette je synonymem pro americký sporťák. Jeho třetí generace je asi ta nej

Chevrolet začal v roce 1953 vyrábět skutečnou legendu – dvoumístný dvoudveřový sportovní model Corvette se jménem podle válečných lodí. S ním se rázem vylepšilo jméno automobilky a spousta Američanů začala o tomto autě snít. I já jsem už řídil několik exemplářů různých generací a nikdy jsem se za jejich volantem nenudil. Ovšem ještě jsem vám na stránkách Garáže nikdy nepředstavil třetí generaci C3, což bych mohl dnes napravit.

Třetí Corvette vychází z konceptu Mako Shark II a designově se od předchozí C2 poměrně dost výrazně odklonila, i když byla navržena přímo designéry koncernu GM. Současně je to asi nejlepší ukázka designu podle láhve Coca-Coly. Chevrolet poprvé nabídl odnímatelné střešní panely T-Top, ale techniku zpočátku používal z předchozí generace C2. První modely měly chromované nárazníky (přední do roku 1973, zadní o rok déle) a zkosené zadní čelo, teprve později byl design omlazen i kvůli předpisům na ochranu chodců a také kvůli pětimílovému pravidlu (do této rychlosti nesmělo dojít k deformaci přední části auta, proto dostávaly i původně krásné evropské sporťáky nevzhledné nárazníky). V roce 1975 zmizel z nabídky klasický kabriolet, o pět let později byla Corvette upravena k ještě více aerodynamickému vzhledu, který vylepší různé bodykity. K němu krásně ladí výklopné mrkačky ovládané podtlakem s dvojicí parabol a zapuštěné kliky na horní hraně dveří. Plná kola mají na středu ozdobnou centrální matici, ale jsou uchycená čtveřicí klasických šroubů.

Chevrolet každoročně Corvette trochu upravoval, například v roce 1969 začal montovat nové výplně dveří a nový menší černý volant místo staršího s dřevěným věncem. O rok později se objevila nová černá kožená sedadla a dřevěný dekor. Sedíte - spíš napůl ležíte - hodně nízko nad zemí a připadáte si v provozu jako trpaslík. Tomu dojmu pomáhá i vysoká palubka a před ní vysoká kapota, která musí schovat vidlicový osmiválec. Vlastně jste rádi, že sedíte v uřvané americe, kterou alespoň nikdo nepřeslechne, když už ji ze svého zbytečně vysokého crossoveru přehlédne. A vy díky tomu neslyšíte to drnčení prakticky všech dílů v interiéru.

V roce 1963 se poprvé objevilo jméno Stingray. To se pak u generace C3 vrátilo a nově se psalo jedním slovem, zatímco u předchozí C2 dvěma. Zvenčí nejde o malé auto, ale když za sebou zaklapnete s kovovým cvaknutím dveře, tak uvnitř ten pocit máte. Interiér je úzký a hodně řidiče obklopuje. Volant není úplně malý, za ním jsou ve výrazných krytech utopený ukazatel rychlosti a otáčkoměr. Rádio sice v autě je, ale nedovedu si představit, že by bylo za jízdy slyšet. Zavazadlový prostor je malý a přístupný pouze z prostoru za sedadly. Proto mnoho majitelů dávalo na zadní kapotu ještě dodatečný nosič zavazadel. Pod ním je ve středu umístěné víčko nádrže.

Corvette dlouhá léta sázela na klasickou koncepci s velkým uřvaným osmiválcem vpředu a pohonem zadních kol. Tady tomu není jinak a jde o motor s objemem 350 cui, tedy po našem 5,7 litru. Jde o slavný Small-Block LT-1, který Chevrolet začal u Corvette nabízet v roce 1969. Dobové recenze jej chválily jako vhodnější do lehkého sporťáku než větší pohonné jednotky. S tímto motorem Corvette C3 začínala na hodnotě výkonu 300 koní (224 kW), v roce 1973 se ale výkon snížil na 250 koní (153 kW). Od roku 1975 se navíc začal používat katalyzátor a Corvette přišla o svůj duální výfukový systém. Velký big block zmizel z nabídky a menší motor se dočkal přiškrcení dokonce na 205 koní (153 kW). Později výkon opět trochu rostl, ale na původní hodnoty se už vrátit nedokázal. To se ovšem dnes dá řešit mnoha dodatečnými úpravami. A navíc i bez nich osmiválec s autem při túrování krásně lomcuje.

Většina automobilů byla vybavena automatickou převodovkou, ale manuální verze nebyly úplně vzácné. I v tomto autě je ovšem třístupňový automat Turbo Hydramatic. Místo obligátní polohy D máte na kulise napsaná čísla, takže když dáte páku do polohy tři, tak řadí všechny stupně. Je ale naladěný spíš na klidnější korzování krajinou a poslouchání výrazného bublání motoru, i když pochopitelně potenciál udělat show Corvette mít musí. I s automatem tahle americká placka zrychlí na 7,7 sekundy. Na plynový pedál to chce zlehka, protože Corvette má touhu protočit zadní kola snad při každém rozjezdu a každou zatáčku projet přetáčivým smykem. Na ten příval krouťáku prostě musíte být připravení, ale jak je vidět, auto si užijete i s automatem.

Auto váží zhruba tunu a půl a je ideálně vyvážené. Technika vychází z předchozí generace C2. Samozřejmostí je nezávislé zavěšení všech kol (i když to vlastně u amerických vozů nebylo tolik samozřejmé), samosvorný diferenciál a kotoučové brzdy. Vpředu jsou lichoběžníkové závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlové závěsy, a dokonce příčné půleliptické listové pero. Auto je docela tvrdé, takže si ho užijete spíš na kvalitnějších silnicích.

Pochvalu si zaslouží lehké a přesné řízení, které je necitlivé jen trochu a jen kolem střední polohy. Přesto Corvette nikdy nebude skalpelem na zakroucené kopcovité okresky a nedokáže se vyrovnat evropským supersportům. Dovede je ale potrápit a pak třeba porazit v přímce, a to Američanům vlastně stačilo. Já bych ani nemusel šlapat moc na plyn, jen bych si počkal na léto, nahrál si na kazetu Steppenwolf, sundal střešní panely a jezdil se jen tak kochat. Corvette je totiž jedním z muscle cars, kde vás i tento typ svezení bude bavit.

Od roku 1973 přešel model Corvette na radiální pneumatiky, ale ani ty nemají problém utrhnout se a nechat vás trochu sklouznout. Podobné chování navíc krásně cítíte, protože sedíte před, vlastně skoro nad zadní nápravou. Kotoučové brzdy na všech kolech jsou dostatečně silné, aby vás vytáhly z bryndy, ale jejich posilovač byl za příplatek. S ním pak reagují na pedál dost jedovatě.

Corvette se vyrábí dodnes, a to od roku 2020 už ve své osmé generaci, která poprvé dala motor doprostřed. Tato C3 ale opustila výrobní linky v říjnu 1982 a po roce nastoupila kompletně nová generace C4. Model C3 byl slavný i díky tomu, že jej měli astronauté z NASA (dostávali je darem), a účinkoval i v několika filmech, seriálech a videoklipech. Určitě je to legendární auto, ale vzniklo v tolika exemplářích (přes 452 tisíc) a bylo poměrně prosté a jednoduše vyrobené, že je stále ještě dostupné i běžným smrtelníkům. Díky tomu se nebudete bát s ním jezdit a dělat všem kolemjdoucím nadšencům do aut radost. A počítejte s tím, že jakmile někde zaparkujete, tak se k vozu pár lidí seběhne, protože tohle auto nepřehlédnete. Pro mnohé, včetně mě, je právě generace C3 tou „nejvíc Corvette“ ze všech generací.

Samozřejmě, čím novější auto, tím levnější. Nejcennější a nejdražší jsou starší verze do roku 1972 s chromovanými nárazníky a motory, které ještě neškrtily emisní předpisy a ropná krize. Tento kousek z Kanady od Veteránů na Truc z roku 1975 byl před časem na prodej za 380 tisíc korun.

Se spolehlivostí problémy nebývají, občas ale zlobí právě mechanismus výklopných světel a velmi často i hodiny na palubce. Plastové díly karoserie netrápí koroze, ale zase mají jiné problémy. Pod ní je naštěstí robustně udělaný rám, který už koroze napadnout může. Náhradních dílů existuje mnoho a dají se z USA poměrně snadno sehnat.

Ani servis není složitý, protože Corvette je ta správná humpolácká jednoduchá amerika, kterou by lidé mohli opravit kladivem. Předepsaný interval na výměnu oleje je 6 000 mil (necelých 10 000 kilometrů), ale specialisté jej doporučují zkrátit na polovinu.