Auto z časů, kdy se ještě nešetřilo: Svezení s Porsche 968 je jako pohlazení po duši

Podzim už je v plném proudu a listí ze stromů šmahem ubývá. Ve stinných místech už asfalt nevysychá a popadané listí uprostřed zatáček proklatě klouže. Mezi korunami stromů sem tam problesknou slabé paprsky listopadového slunce a my jsme si s kamarádem řekli, že před zimní hibernací přece jen ještě jednou projedeme jeho dokonale zrenovované Porsche 968. Je posledním z rodu čtyřválcových Porsche transaxelů. Dnes mám možnost ho konečně řídit celé dopoledne a vězte, že kdybych býval nemusel onen páteční slunečný den vyzvednout dítě ze školky, jezdil bych s tímhle Porsche určitě až do setmění.

Čtyřválec má pod kapotou nějakých 240 koní výkonu, což není hodnota, ze které byste si sedli na zadek, jenže způsob, jakým se mi auto po úzké zakroucené okresní silnici řídí, je přímo okouzlující. Motor od pěti tisíc otáček výš energicky zatahuje a s mechanickým rykotem letí vstříc dalšímu horizontu. Řazení šestistupňové převodovky Getrag G44 probíhá nesmírně přesně a rychle, z dvojky na trojku přeřadím jen krátkým pohybem v zápěstí. Ačkoli je Porsche 968 uvnitř poměrně malé a stísněné, skvěle maskuje rychlost a já se za chvíli musím trochu krotit. Čísla na rychloměru přibývají vysokým tempem. Umí se bez problému rozjet až na 255 km/h a nemám sebemenší důvod tomu nevěřit.

První vlásenky do kopce na mé oblíbené okreskové trase odhalují perfektní vyvážení šasi a já už se pak celý zbytek cesty spokojeně usmívám. Auto drží v nájezdu do rychlejších zatáček velice pěkně, na volantu je nesmírně citlivé a plynem se mi skvěle řídí ve výjezdech z nich. V jedné utažené do kopce se neudržím a pošlu to na výjezdu pod plynem lehce smykem, který je nádherně řízený. Tohle konkrétní Porsche má totiž vnitřek diferenciálu vybavený dvoucestným samosvorem od britské firmy Quaife a hrát si s ním je docela hračka. Na volantu a zejména skrze sedadlo vše naprosto přesně cítím. Auto je plynulé i přesné zároveň a už po pár desítkách minut za volantem se v něm jako řidič cítím úplně jako doma.

Je až neuvěřitelné, jak odlišné charaktery vozů dokázalo Porsche na přelomu osmdesátých a devadesátých let svým zákazníkům dodat. Když jste měli chuť na charakterní ležérní „gé-téčko“, byla tu pro vás 928 GTS. Pokud jste milovali řízení, byla tu výrazně lehčí a sportovně vyvážená 968. A existovala samozřejmě stále i legendární 911. Pár ovládacích prvků v interiéru 968 mi svou starou 911 Carrera 3.2 připomíná, jenže jízda v obou autech, to je noc a den. I výrazně inovovaná 911 typu 964 a posléze 993, což jsou současníci k Porsche 968, byla stále ta klasická porsche se vzduchem chlazeným boxerem vzadu a jízdními vlastnostmi, které byly nanejvýš specifické. Modely s motory vpředu a uspořádáním transaxle vzadu představovaly pokrok, který lákal zejména ty, kteří zkrátka model 911 nechtěli.

Přitom zavěšení typu MacPherson vpředu s tlumičovou vzpěrou, vinutými pružinami a zadní polovlečená úhlová náprava odpružená dokonce (podobně jako staré 911) příčnou torzní tyčí nebyla zrovna high-tech řešením. Japonská auta měla v té době složité závěsy typu multilink, řízení zadních kol a další vychytávky. Porsche naopak vyvíjelo k dokonalosti staré osvědčené koncepce, jenže zatímco v 911 se musí opravdu aktivně pracovat s přenosem hmotnosti při nájezdech do zatáček, využívat výhody i nevýhody těžkého motoru za osou zadních kol, s modelem 968, který byl vyvážený „padesát na padesát“, se jezdilo úplně jinak. Bylo to celé o dost snazší. Paradoxně jich ovšem Porsche neprodalo zdaleka tolik jako jízdně tak moc specifických 911. Modelu 968 se vyrobilo mezi lety 1992 a 1995 jen něco málo přes třináct tisíc kusů, což z něj dnes dělá docela raritní youngtimer.

Pro modelový ročník 1993 připravilo Porsche odlehčenou verzi, vhodnou i pro pohárové závodění s označením 968 CS vzadu a nápisy Club Sport na bocích vozu, pokud jste ony nálepky chtěli. Byla odlehčená o zhruba padesát kilogramů a neměla elektrická okna ani klimatizaci. Součástí paketu byly však sportovní stavitelné tlumiče Koni a silnější brzdy, na které se dnes těžko a hlavně velmi draze shánějí originální komponenty. Paket měl kód M030 a dal se vlastně objednat i ke standartnímu autu. Ve skutečnosti vzniklo jen velmi málo, ani ne dva tisíce kusů opravdových Club Sport verzí. Velká část těchto vozů byla navíc dovybavena o komfortní prvky jako třeba zmiňovaná elektrická okénka, otvírací panel střechy nebo třeba i kožená sedadla.

Porsche 968 Coupe bylo velmi drahé auto. Na sklonku roku 1991 stálo jako novinka v základu přesně 89 800 DM, a to bylo pro představu o více než patnáct tisíc německých marek víc, než co by stál sportovní Mercedes-Benz 190 2.5-16. Přidali jste nějakou příplatkovou výbavu a cena se vyšplhala hravě na hranici 100 000 DM, což už bylo opravdu teritorium nejluxusnějších vozů. Club Sport byl atraktivní tím, že byl ve své základní ceně levnější. Dnes se samozřejmě karta obrací, protože za raritní provedení historických aut vždy platíme víc. Kdo chce mít v rodokmenu vozu opravdu označení „CS“, musí dnes klidně „vysolit“ až o třetinu víc peněz než za model, který se narodil jako dražší a luxusnější varianta.

Konkrétní červené Porsche mého kamaráda Pavla je přesně onen případ. Prodalo se nové do Francie v roce 1992 a mělo tehdy mnoho prvků volitelné výbavy včetně krásného koženého čalounění. V rámci renovačních prací se však pár prvků z Club Sportu podívalo i sem. Odpružení, sedmnáctipalcová cupová kola i menší a do ruky krásně padnoucí tříramenný sportovní volant bez airbagu, to byly drobné úpravy, které autu jízdní vlastnosti výrazně pozvedly. V kombinaci s moderními pneumatikami Michelin Pilot Sport ve specifikaci pro Porsche bylo svezení zkrátka tak skvělé, že se mi ani nechtělo vystupovat.

Chtěl jsem si během našeho společného dopoledne vyzkoušet další a další z mých oblíbených okresek, okusit, jak se auto bude chovat v tom či onom sledu zatáček, a snažit se v hlavě kalibrovat, jak si nenápadné a ještě relativně nedávno dost opomíjené Porsche stojí proti jiným mým oblíbeným vozům. Nepodobá se vlastně ničemu, co byste si v oné době mohli koupit. Model 968 působí na první dojem z řízení velice skromně, střídmě, ale je dokonale vyvážený ve všech myslitelných ohledech.

Myslím si, že tohle auto dokáže mnohé říct i lidem, kteří jsou zkušení jezdci, mají za sebou klidně už spoustu kilometrů z řízení různých historických sporťáků. A myslím, že po usednutí za volant precizně zrepasované 968 budou chvíli jen zírat, pak se usmívat pod vousy nebo rovnou propuknou v nekontrolovaný výbuch radosti. To když si projedou oblíbený okreskový úsek na sebe navazujících zatáček, klidně i s náročným sklonem nebo slepými horizonty, a zjistí, že Porsche 968 ovládají na volantu lehce jen mezi palci a ukazováčky, zbytek ladí pravou nohou na plynu a příď se stáčí telepaticky přesně tam, kam upřou svůj pohled daleko před sebe na silnici.

Bývalo by lepší si snad ani toto auto nepůjčovat. U kafe si třídím myšlenky a začínám nenápadně sledovat inzerci. Porsche 968 totiž můžete mít nejen, když třeba cíleně hledáte nějaký protipól k 911, tohle auto může být dokonce i jejím skvělým doplňkem v garáži.

Model 968 není už bohužel zdaleka žádné „Porsche pro chudé“ nebo ono „jen“ čtyřválcové Porsche. Představuje příklad toho, kam až může evoluce jedné koncepce zajít a jak nadčasově může jízda v takovém autě i dnes, po více než třiceti letech, působit.