Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Mercury, luxusnější značka koncernu Ford, uvedlo velký model Park Lane poprvé na trh v roce 1958 a udělalo z něj svou vlajkovou loď. První generace ale vydržela v nabídce jen dva roky. Pak nastala čtyřletá pauza a v roce 1964 se objevila tato druhá generace jako sedan, kupé anebo tento kabriolet. Mercury tehdy slavilo pětadvacáté výročí a nový vrchol nabídky se mu k tomu skvěle hodil.
Je to klasická hranatá amerika se spoustou chromu a velkými rozměry. Kombinace červeného laku a bílé střechy velkému křižníku opravdu sluší. Jako vždy, i tady mám pocit, že se v interiéru trochu ztrácím. Je tu spousta místa do šířky i délky. Abych zavřel dveře, musím se dost naklonit.
Přitom ale kožený interiér a stylová palubka působí velmi útulně a krásně se na něj dívá. Velký volant s tenkým věncem jde díky posilovači tak zlehka, že nic necítíte. Za volantem na sloupku řízení jsou přídavné ukazatele a za nimi v palubce velký kulatý rychloměr.
Tvary interiérů amerických aut z přelomu padesátých a šedesátých let zbožňuju.
Určitě si budete pochvalovat měkká sedadla, tedy spíš lavici se samostatnými opěradly, díky které je jakákoliv projížďka úžasně pohodlná. Spolu s podvozkem nemáte šanci cítit snad žádnou nerovnost. Na podlaze je tlustý, měkký koberec. Výbava zahrnovala tehdy moderní prvky jako rádio, klimatizaci nebo zapalovač, ale třeba okna se zde stahují manuálně.
Vrchol nabídky měl slušnou výbavu i výkon
Park Lane sedí na stejné platformě se stejným rozvorem jako jiná mercury té doby. Jeho postavení vrcholného modelu mu udělovala jen výbava a nabídka motorizací. Samozřejmostí je u amerického křižníku té doby klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Technicky bylo Mercury spřízněné s Fordem LTD. Na výběr byly dva motory Ford FE, přičemž tady je větší vidlicový osmiválec 428 cui, tedy s objemem 7 litrů. Pod kapotou však zůstalo stále dost místa na servisní zásahy.
Kolem motoru je dost místa, jako kdyby se pod kapotu mělo vejít ještě něco většího.
Rozpohybovat auto vážící 1,9 tuny, to už chce nějaký ten výkon. Osmiválec tedy disponuje slušným stádem 345 koní (254 kW), protože pochází ještě z doby před ropnou krizí. Všechna ta síla jde na zadní patnáctipalcová kola přes automat Merc-O-Matic, a když chcete, může být akcelerace i docela razantní. Ale to se k tomu autu vlastně ani nijak nehodí, Mercury si lépe vychutnáte v klidnějším „kochacím“ tempu.
Na houpavé svezení si člověk rychle zvykne
Jízda je nesmírně pohodlná a za volantem se moc nezapotíte. Posilovač pomáhá možná až moc a řízení nemá žádnou přesnost. Na obou nápravách jsou vinuté pružiny, zatímco většinou pohodlní Američané naopak chválí modely na listových perech. Na všech kolech jsou bubnové brzdy. A je mi jasné, že vás zajímá spotřeba jen málokdy padající pod 20 litrů.
Když ale vykoukne sluníčko zpoza mraků, je mi vlastně všechno jedno. Stáhnu si okýnka nebo i střechu a v klidu pluju krajinou. Pedál plynu jen tak lechtám, nijak dramaticky na něj nešlapu a Mercury se houpe přes horizonty z jedné zatáčky do druhé. Jedeme v tak klidném tempu, že zmizely i výraznější boční náklony. Čím je silnice víc vedlejší a s menším provozem, tím víc mě baví. Nemám pak pocit, že ten chraplák osmiválce někoho ruší.
Konec produkce přišel v roce 1968 a nástupcem se stala stále se rozšiřující modelová řada Mercury Marquis. Kabrioletů Park Lane vzniklo v roce 1967 jen 1 191, takže to je poměrně raritní model. Rozhodně s ním budete originálnější než v běžnějších fordech.
Já měl štěstí na krásný červený kabriolet v původním stavu z roku 1967, který se u Veteránů na Truc prodává za 270 tisíc korun. Pokud budete vybírat jinde, rozhodně dávejte pozor na korozi, která napadá karoserii, rám a výfukové potrubí. Pokud ale budete autu věnovat dostatečnou péči, odmění se vám spolehlivostí.