Americký Ford F-250 zastane práci jako máloco. Potěší spolehlivostí, ale spotřeba Evropany vyděsí

Zase jednou se vozím správě buranským a pracovně opotřebovaným americkým pick-upem a mám radost ze života. Tentokrát je to Ford F-250, tedy jedno z nejpopulárnějších aut v USA, které se v mnoha generacích vyrábělo od roku 1948 a od roku 1981 bylo nejprodávanějším autem v USA a ve velkém se i vyváželo do celého světa. Pick-upy už ale Ford vyráběl od roku 1941 a modely řady F doplnily nabídky směrem nahoru od typu Ranger.

Posuneme se v čase do ledna 1996, kdy na trh dorazila desátá generace PN-96. Poprvé ji diváci spatřili už v reklamní pauze při utkání Super Bowl. Nejmenší F-150 byla v té době čím dál civilnější, naopak v červenci uvedený větší model F-250 zajímal hlavně ty, kteří s pick-upem chtěli opravdu pracovat. Ovšem tento model vydržel jen do roku 1999, pak byl nahrazen pick-upy řady Super Duty. Na fotkách se tedy koukáte na jeden z posledních vyrobených exemplářů.

Design je kompletně jiný a zcela opustil dosavadní hrany a drsňácké tvary, byla to nejvýraznější změna od roku 1980. Přesto bych řekl, že Andrew Jacobson a Bob Aikins odvedli dobrou práci. Bohužel tady už nejsou originální kola, která se trochu obtížně shánějí. Dobře ale vypadá příplatkový přední rám.

Kabina SuperCab nabízí druhou řadu sedadel, do které je lepší přístup z pravé strany. Tam jsou totiž i opačně otevírané zadní dveře, které tak důvěrně znají majitelé Mazdy RX-8. Slušný vnitřní prostor je samozřejmostí. Jinak je interiér typicky americky devadesátkový, tedy šedivý a plný tvrdých plastů. Ovšem pořád dobové recenze zmiňují, že Ford i tak v tomto ohledu převyšoval konkurenci od Chevroletu a Dodge. A lepší je i v ergonomii, kdy vše najdete tam, kde čekáte.

Auto má větší nosnost díky použité zadní nápravě heavy-duty a také díky odpružení reagující na míru naložení auta. A že toho můžete naložit hodně, protože korba je opravdu obrovská. A i výklopná záď unese dost, klidně si na ni můžete sednout nebo po ní chodit. A když si na ni stoupnete, možná teprve doceníte velkou délku celého auta, protože F-250 vážně není žádný drobek. A navíc je ještě docela vysoký.

Organizace NHTSA udělila autu pět hvězdiček za bezpečnost, naopak americká IIHS jej obdařila výsledkem „poor“ neboli slabý za nárazovou zkoušku. Tak si vyberte, které z nich budete věřit víc. Výbava Lariat je druhá nejvyšší. Proto zákazníci dostali chromované nárazníky, hliníková kola (ovšem tady už jsou vyměněná), elektrická tónovaná okna a zrcátka (ve kterých jsou i blinkry), centrální zamykání na dálkové ovládání, klimatizaci, kožená sedadla a volant, elektrické nastavování řidičova sedadla, autorádio s CD přehrávačem a systém ABS. V autě se sedí dost vysoko a přijde mi, že mám docela rozhled.

Motory pod kapotou byly také zcela nové, ať už šlo o vidlicové šestiválce, nebo osmiválce Modular SOHC, jako je tomu v tomto případě, kdy je v autě vidlicový osmiválec Triton o objemu 5,4 litru a čtyřstupňový automat. Když potřebujete přidat, tak samozřejmě podřadí, což poznáte podle zaburácení motoru i podle menšího škubnutí. Výkon je 235 koní (175 kW), točivý moment úctyhodných 447 Nm. Majitelé si zejména pochvalují jeho tažné schopnosti. Osmiválec standardně pohání zadní kola, ale připojit se dá i přední náprava. Kola jsou plně nezávisle zavěšená. Spotřeba se bude pohybovat průměrně mezi 16 až 18 litry. To v případě, kdy jej nenecháte moc burácet, ale jen tak si užíváte jeho bublání.

Fordy F-Series byly tak povedené, že jejich základ mohl posloužit i jiným modelům – konkrétně Fordům Expedition a Excursion a Lincolnu Navigator a Blackwood. Nástupcem modelu F-250 se už v roce 1999 stal stejně pojmenovaný zástupce řady Super Duty, který na pohled vypadal podobně jako menší F-150, ale měl jinou platformu, motory a trochu odlišný design. Porážet v prodejích Chevrolet Silverado bylo zas o něco snazší.

Zrovna tato generace absolvovala svolávací akci, když Ford měnil spínání tempomatu, které mohlo vyzkratovat a způsobit požár. Šlo o jednu z největších svolávacích akcí vůbec, protože se týkala téměř šesti milionů aut. Za sebou ji má ale například kus, který byl v době psaní tohoto článku na prodej v Německu. Jeho cena se pohybovala kolem čtvrt milionu korun a ze všech typů F-250 to byl jediný kousek této generace, ovšem s krátkou kabinou. To je poměrně slušná cena za schopné pracovní auto. Co se týká pozitiv, majitelé často zmiňují, že nikdy neměli vůbec žádný problém. A technicky ho nemá ani tento, co se týká motoru a dalších mechanických věcí. V době testovací jízdy ale zlobila klimatizace a spínače oken. Typické ale je, že díly na americké auto seženete v zahraničí přes internet velmi snadno.