Článek
Značka Plymouth sice není v Evropě příliš opěvovaná, přesto má překvapivě dlouhou a košatou historii. V roce 1928 ji založila automobilka Chrysler, aby v segmentu dostupných aut mohla konkurovat Chevroletu a Fordu. Její historie se definitivně uzavřela až v roce 2001, kdy ji vlastními problémy zmítaný Chrysler definitivně pohřbil. Mezitím ale uvedla spoustu zajímavých aut a jedním z nich je právě kompaktní Valiant.
Samozřejmě tím myslím kompaktní na americké poměry (na délku měří skoro 4,7 metru). Valiant se narodil v roce 1959 a ve čtyřech generacích se vyráběl až do roku 1976, nás bude dnes zajímat ta třetí, která se na trh dostala v roce 1966. Ta se vyráběla jako dvou- a čtyřdveřový sedan a dvoudveřový hardtop s delším rozvorem, který byl dost vzácný. Ale protože mám občas štěstí, tak právě ten v krásné modravé barvě vidíte na fotkách doprovázejících tento článek. Mělo jít o konkurenta pro ikonický Ford Mustang.
Design byl méně zdobný a výrazně jednodušší než u předchůdce. I maska je dost jednoduchá, jen s prolisem uprostřed. Tento prvek Plymouth implementoval v roce 1970. O rok později se na trh poprvé dostává verze Valiant Scamp postavená na základě dvoudveřového hardtopu Dodge Dart Swinger, který si z Valiantu vypůjčil přední část. Žádný karosářský díl ale není se sedanem Valiant shodný. Výhodou byla nižší cena i proti Dartu Swinger. Jméno Valiant použila automobilka proto, aby nemusela marketingově prodávat zcela nový model, ale něco povědomého, co zákazníci už znají. Slůvko Scamp pak označuje mizeru nebo gaunera. Svým způsobem je mi takové jméno sympatické.
Modré čalounění hezky ladí s odstínem laku karoserie. Od roku 1969 se do standardní výbavy dostaly přední hlavové opěrky. Volant je velký a s tenkým věncem, řízení je samozřejmě vybaveno posilovačem, takže s ním točíte opravdu velmi zlehka. Dozadu je vidět skvěle, navíc zadní okno je konkávní, takže se moc nešpiní. Boční okna se stahují včetně sloupků, takže máte pak nádhernou siluetu. V rozích přední kapoty jsou kontrolky blinkrů, které vedou od žárovky světelnými vlákny.
Klasická koncepce a V8 pod kapotou, to je esence amerického auta
Scamp stojí na platformě A-body s klasickou koncepcí motoru vpředu a pohonu zadních kol. A jak už to tak bývá, nepoužíval tuto platformu jen Valiant a Scamp, ale také typy Barracuda a Duster a ze spřízněných automobilek ještě Dodge Dart a Demon a Chrysler Valiant. Pod kapotou mohly být řadové šestiválce nebo vidlicové osmiválce LA. Konkrétní auto má naštěstí ten větší osmiválec 318 cui, tedy po našem o objemu 5,2 litru. Plymouth jej nabízel od roku 1968 a naladil ho na 173 koní (127 kW). U verze Scamp šlo o největší nabízený motor.
Mocné bublání a upravené prvky motoru (například sání) ale napovídají, že tento Scamp není až tak sériový. Tady si totiž vyhrál předchozí americký majitel. Instaloval karburátor Edelbrock 650 CFMI a dostal se na hodnotu 329 koní (242 kW) a zhruba 500 Nm. Burnouty nejsou pro Scamp žádný problém, i když váží 1 430 kilogramů.
K motoru je připojený třístupňový automat. Plymouth sice nabízel i čtyřstupňový manuál, ale ten si skoro nikdo nekoupil. Průměrně se pak majitel Scampu musí smířit se spotřebou kolem šestnácti litrů na každých sto kilometrů.
Vzácný, ale ne až tak cenově nedostupný
Výroba modelu Valiant skončila v roce 1976 a nahrazen byl modelem Volaré (a dvojčetem Dodge Aspen). Konkrétně třetí generace Valiantu a Scampu se však přestala vyrábět už v roce 1973, přitom byla ještě na poslední chvíli modernizována novou maskou a dalšími změnami.
Během výroby si tento model získal skvělou pověst díky své odolnosti a spolehlivosti. V sedmdesátých letech patřil k nejlépe prodávaným plymouthům (v některých letech tvořily Valianty až 40 % prodejů všech plymouthů) a řada lidí jej považovala za jedno z nejpovedenějších amerických aut vůbec.
Prodej této generace běžel i v Austrálii, Mexiku, Jižní Africe, Británii a na Novém Zélandu. Přesto jich dnes na prodej najdete jen málo, protože málokdo si vůz nechával, a tak má jistý investiční potenciál (V8 jsou vyhledávanější, šestiválce zase dostupnější). Dokonce ani v Německu moc často na prodej nebývají.
Ovšem právě tohle auto možná bude hledat nový domov za 440 tisíc korun. Míra si ho přivezl z Nizozemí od předchozího majitele, který ho měl deset let v USA, a pak jej přivezl do Evropy. Pokud ale nějaký Scamp na prodej najdete, nejspíš vám bude připadat jako velmi dostupný muscle car.