Americká krása: Druhý Ford Thunderbird byl ještě úspěšnější než ikonický originál

Luxusní a elegantní Thunderbird se objevil poprvé v říjnu 1954 jako dvoumístný kabriolet a částečná konkurence pro Chevrolet Corvette. Druhá a větší (a také o 363 kilogramů těžší) generace z roku 1958 (představení proběhlo 13. ledna v golfovém klubu Thunderbird v Kalifornském Palm Springs) přidala i zadní řadu sedadel a také variantu hardtop.

Robert McNamara správně usoudil, že když protáhne rozvor a přidá více sedadel, zvýší prodejní potenciál drahého auta. Povedlo se to, protože za tři roky se prodalo přes 200 tisíc vozů a předchůdce překonal čtyřnásobně. A na evropské poměry je to auto vážně obrovské.

Kvůli hranatějšímu designu Elwooda Engela se této generaci přezdívalo Square Bird. A i když má vpředu například dva páry světlometů místo jednoho, stejně mi ještě trochu tu první generaci připomíná. A co teprve ty drobné ozdoby na předních blatnících a křidélka na zádi, to už se dnes nevidí. Mimochodem Ford tehdy každý rok inovoval a upravoval vzhled, například v roce 1960 byla jiná, velká rozšklebená maska a zadní světla. Zatímco v roce 1959 měl Thunderbird dva páry zadních světel, tento ročník dostal tři páry.

Celkový design se však neměnil a nesl se v tom nejlepším stylu přelomu padesátých a šedesátých let, kdy americká auta byla nejlepší na světě a udávala styl. Osobně mi připomíná ty nejlepší výtvory art deco. Strašně bych s ním chtěl zaparkovat někde, kde by za ním byla vidět špička mrakodrapu Chrysler, ale to mám zkrátka smůlu.

Nádherný interiér v konfiguraci 2 + 2 má pochopitelně kožené čalounění. V bohaté výbavě najdete elektrická okna i elektricky nastavitelná zrcátka, o čemž si většina tehdejších evropských aut mohla nechat jen zdát. Bohužel, tyto komponenty jsou dnes špatně k sehnání, takže exemplářům, kterým už dnes nefungují, se raději vyhněte.

Sedadla jsou velmi pohodlná a měkká, spíš jako parádní křesílka. V tomto autě jsou přes ně originální potahy, v budoucnu je čeká ještě návštěva u čalouníka. Nastupuje se dobře, za což vůz vděčí vykousnutí pod předním oknem. Řidičovo sedadlo má elektrické nastavování a ve výbavě mne překvapilo i automatické vyhledávání stanic rádia. Zato tu nenajdete bezpečnostní pásy, na to se tehdy prostě nehrálo.

Thunderbird sází na klasickou koncepci s vpředu podélně umístěným motorem pohánějícím zadní kola. Jde o vidlicový osmiválec FE 352 cui, tedy o objemu 5,8 litru, který je spojený s třístupňovým automatem Cruise-O-Matic a naladěný na 300 koní (224 kW). A to je vlastně ten menší z nabízených motorů, Ford ještě nabízel sedmilitrový osmiválec. Tento motor byl ale zcela nový a Thunderbird s ním pokoří stovku za 8 sekund. Navíc jízdu doprovází správně chraplavým zvukem, který k americkým osmiválcům patří.

Nový model byl tužší a kvalitnější, také ale vážil nezanedbatelných 1795 kilogramů. A to jde o auto se samonosnou karoserií, díky které mělo mít prostornější interiér. Tuhá karoserie je ale při jízdě samozřejmě lepší a také lépe vzdoruje korozi. To je fajn, protože výměna statických karosářských dílů není jednoduchá.

Ford vsadil na nezávislé zavěšení předních kol, vzadu je tuhá náprava s listovými pery, ale i s pružinami. Původně v automobilce uvažovali dokonce o vzduchovém odpružení, ale nakonec jej nikdy nepoužili. Thunderbird si tak ponechal svůj houpavý pohodlný charakter a trochu na silnici plave. Na všech kolech jsou bubnové brzdy s pozvolným nástupem a přijdou mi poměrně poddimenzované. Rozhodně bych uvítal, kdyby Thunderbird mohl decelerovat razantněji, přece jen to je velké a těžké auto.

I když je střídavě pošmourno, stejně mi to nedá – stáhnout boční okýnka je prostě nezbytnost. Bublání osmiválce si prostě chci vychutnat naplno. Jasně, je to Amerika se vším všudy, řízení jde nechutně lehoučce, auto je obrovské a na našich silničkách působí trochu neobratně.

Ovšem osmiválec stačí jen polechtat, když chcete trochu přidat a třeba i někoho předjet. Ale v Thunderbirdu vás nic neláká jezdit rychle, v něm chcete sešlápnout plyn jen proto, abyste si užili to nádherné bublání. A nesmíte si to nechat zkazit malichernou starostí o spotřebu, která se pohybuje mezi 15 až 19 litry.

Nepřetržitá výroba modelu Thunderbird skončila v září 1997, ale pak se ještě mezi roky 2002 až 2005 objevila poslední jedenáctá retro generace. Celkem tak vzniklo přes 4,4 milionu aut, z toho 92 843 připadá na tento modelový rok 1960. S ním se automobilka s druhou generací loučila, pak už nastoupila třetí. Zajímavostí je, že toto konkrétní auto bylo vyrobeno 9. září 1960, tedy úplně poslední den výroby tohoto modelu.

Thunderbird druhé generace byl prvním Thunderbirdem, který závodil v sérii NASCAR a v roce 1959 i vyhrával. Jako nový stál Thunderbird kolem tří a půl tisíce dolarů, což by dnes dělalo zhruba 33 tisíc (830 tisíc korun v přepočtu).

Podobnou sumu stojí i dnes nejdražší auta v inzerci, ale jinak se Thunderbirdy druhé generace dají najít i za částku kolem čtvrt milionu korun. Jejich cena ale už rozhodně nebude klesat. Dnes může jeho odpružení působit unaveně a bude trochu problém sehnat všechny nezbytné komponenty, přesto to ještě jde. Navíc toho nejspíš nebudete muset shánět moc, Thunderbird je spolehlivý a kvalitně vyrobený.