Vstupenka do světa, který Češi nenávidí: Elektrické BMW i4 nabídne spoustu zábavy, navíc za nečekaně přiměřený peníz

Málokdy se stane, že už při prvním svezení ucítíte, že to či ono auto je něčím fakt výjimečné. Za poslední dva roky se objevily takové vozy dva a oba právoplatně ovládly anketu Auto roku v ČR. Jde o aktuálně kralující Hondu Civic e:HEV a vítěze minulého dvojročníku BMW i4.

Naštěstí pro i4 je tento bavorák na našem trhu promován oficiálními kanály poněkud neutrálně, bez větších spasitelských ambicí a jako řadový člen rodiny série 4. To už na první dobrou vyvolává naději, že potenciální kupec (potenciálně) nadopovaný marketingovými frázemi od růžky vystrkující elektrolobby neusedne dovnitř a zklamaně nezjistí, že se žádná revoluce nekoná.

Skutečně na trhu dosud není sériový elektromobil, který by byl nějakým způsobem převratný, snad mimo Mercedesu EQS. A ne, ani modely značky Tesla, které jsou přiživovány fanouškovským kultem hraničícím s fanatismem.

Co tedy čekat od liftbacku i4? Že jde o běžné BMW řady 4 s tím rozdílem, že namísto vrčení motoru uslyšíte bzučení elektromotoru, případně speciální zvuky nazývané automobilkou iconic sounds (ikonické zvuky). Ale nic víc nečekejte, prostě čtyřka na baterky. A to je vlastně to, co nám imponuje, že si auto na nic nehraje.

Pokud byste laikovi ukázali kabinu BMW i4 v základní řadě eDrive35, patrně by nepoznal, že hledí do interiéru auta na baterky. Snad jen modré startovací tlačítko nebo modro-černá, a nutno dodat, poněkud lacině působící řadička napoví, že by tu mohlo být něco jinak.

Hlavními prvky vnitřku jsou tedy dva sdružené displeje přístrojového štítu a infosystému, který upustil od původního unikátního rozhraní a vydal se operovat formou klasických ikonek aplikací. Multimédia si tak představte jako velký tablet, který má appku na tu nebo tamtu funkci. Byť je software vyveden graficky sebelépe, za nás jde o krok zpět, neb rozhraní řešené formou ikonek aplikací mají dnes už i cenově dostupná čínská auta.

Na druhou stranu musíme objektivně pochválit nativní navigační systém, který je rychlý, přesný, nabídne aktuální dopravní data, provázanost s přístrojovým štítem i head-up displejem a databázi nabíjecích stanic. Bravo, BMW.

Automobilka u čtyřky naštěstí zachovala centrální ovládací panel včetně otočného voliče s touchpadem iDrive, který dělá bavoráka bavorákem. Proč naštěstí? U první a druhé řady BMW tento praktický ovladač zmizel, což jsme také náležitě oplakali u testu řady 2 Active Tourer.

Za zmínku a pochvalu stojí též praktický tvar pětidveřové karoserie, místo vpředu, otevíratelné víko kufru včetně zadního skla (liftback) a zavazadelník o objemu 470 litrů. Pakliže jde o elektromobil, navíc s čistě zadním pohonem, trochu nechápeme, proč auto nemá malý kufr (frunk) také pod kapotou. Věříme, že i konzervativní klienti BMW by si na pár litrů úložného prostoru vpředu s radostí zvykli.

Konečně se dostáváme k jízdním vlastnostem tvořícím gros BMW i4 e35. Fakticky tedy připomeneme, že zadní kola vozu roztáčí elektrický motor o výkonu 286 koní a síle 400 Nm, což jsou samy o sobě slušné, avšak nepřehnané hodnoty. Ono totiž automaticky neznamená, že je-li auto výkonné, bude zákonitě zábavné. Zkušení piloti dobře vědí, že kdejaký lehký nákupní košík vykouzlí více úsměvů na rtech než těžké a předimenzované GT.

Jakožto sportovní elektrický vůz zde i4 těží z výhody okamžitého nástupu krouťáku. V řeči čísel je to z nuly na sto za šest sekund, což lze považovat za takové akorát. Bavorák tak má dost síly pro svižné předjetí, ale rovněž adekvátní brzdy, takže při okreskovém svezení poskytuje to, po čem téměř každý nadšenec touží – okamžitý přísun točivého momentu a dostatečná brzdná síla.

A protože jde o čistokrevné BMW, není na něm hmotnost čítající dvě tuny tolik znát. Sportovně laděná auta mnichovské značky obvykle umí kila navíc solidně maskovat, což se nám potvrdilo i u 2,65tunového SUV X7. V případě i4 tu hlavní práci skutečně odvádí elektrický motor, jehož primárním úkolem je tuhle těžkou aerodynamickou zadokolku rozumně vystřelit vpřed.

A když si spojíte rozumně fungující elektropohon, ergonomické pracoviště řidiče, vyladěné řízení, komfortní, avšak nehoupavý podvozek, vyjde vám nakonec docela fajn auto. Řídit i4 znamená opravdovou radost, o to větší, že ji člověk najde už v základní specifikaci e35 za 1,35 milionu a nemusí nutně volit čtyřkolku i4 M50 za 1,9 milionu korun.

Ta poslušnost v zatáčkách, okamžité zrychlení čekající na pokyn pravé nohy, případně ladné putování krajinou v tichu ševelícího elektromotoru… Zní to skoro jako idylka, dokud se nedostaví tradiční negativa elektrických aut obecně.

Tak třeba dojezd s baterií s hrubou/využitelnou kapacitou 70,2/67 kWh, oficiálně otypovaný na 482 až 406 km na jedno nabití. Pohádka. S volitelnými 20palcovými ráfky a další výbavou reálně počítejte kolem 300 km, pokud budete dálnice užívat víceméně předpisovým tempem.

Maximální nabíjecí výkon? V základu slušných až 180 kW, jenže po Česku jsou stejně obvykle rychlonabíječky s výkonem max. 50 kW, což ovšem neznamená, že takovou rychlostí nabíjet budete. Jakmile je baterka studená/nedostatečně zahřátá, budete rádi za 30 kW.

Přesto všechno – zejména přes všeobecná negativa elektromobility – si stojíme za tím, že je BMW i4 řidičsky skvělé auto, a to už v základní specifikaci e35. Elektropohon totiž praktickému liftbacku propůjčuje tolik vyžadovanou dynamiku, která ve spojení s odladěným podvozkem a řízením znamená upřímnou radost z jízdy. A to je to, co u sportovního vozu hlavně chceme, ne?