Článek
Modely Amarok a Ranger byly totiž vyvíjeny společně, aby obě automobilky ušetřily na nákladech. Volkswagen prosadil zachování šestiválcového modelu, Ford zase nechal svou australskou pobočku vyvinout bytelný podvozek - protože kde jinde se vyznají v terénních pick-upech než právě v Austrálii?
Výsledkem je sebevědomé auto, které se s dobře zvolenými pneumatikami a příplatkovou ochranou podvozkových skupin nelekne ani pořádně složitého terénu. Zároveň ale dokáže vypadat docela stylově. Volkswagen má s Fordem karosářsky společnou pouze střechu, pak jsou stejné vnější kliky a kryty zpětných zrcátek - jinak si každá automobilka dělala design karoserie sama.
V interiéru jsou změny menší, každý zkušený „volkswagenista“ ihned pozná, že tu něco nesedí - infotainment má displej na výšku, tlačítka a další ovladače se také nepodobají ničemu z ostatních volkswagenů. Ale není to špatně, interiér Amaroku působí velmi kvalitním, místy až luxusním dojmem, i když je samozřejmě třeba brát v úvahu, že v testu jsem měl druhou nejlepší výbavu PanAmericana.
Šestiválec pod kapotou je také z produkce Fordu, je skvěle odhlučněný a má sametově hladký chod. Výměnou za trochu vyšší spotřebu (ale 11 litrů v pracovním pick-upu o hmotnosti 3,3 tuny není žádný velký průšvih) vám nabídne bezstarostnou zásobu točivého momentu pro jízdy v terénu, po asfaltu i ve městě.
Moje další poznatky z týdenního testování uvidíte ve videu.