Článek
Jeden z důvodů, který mnoho zájemců odrazuje od přechodu k elektromobilitě, je právě nabíjení. Pokud jste dosud zvyklí dojíždět nádrž svého spalovacího auta až do mrknutí „hladového oka“, pak jen na chvíli zastavit u nejbližší benzinky (nebo si kousek zajet k té nejlacinější), doplnit za pár minut plnou a zase vesele svištět dál, budete si po přesednutí do elektromobilu nějakou dobu zvykat na nové pořádky a učit se nové dovednosti.
I pokud máte výhodu nabíjet doma nebo v práci, což vám život s elektrickým autem dost zásadně zjednoduší a zlevní, pořád si každý delší výlet budete muset trochu plánovat. Což zahrnuje používání několika mobilních aplikací a vlastnictví několika čipů, předpokladem je i organizační talent a jistá dávka trpělivosti. Ale věci se rychle mění…
Pokud s elektromobilitou začínáte, tak vězte, že nabíječek je víc, než si myslíte, a samotný proces je rychlejší, než se obáváte.
Od automobilky Hyundai k novému Ioniqu (stejné to mají i další výrobci) totiž dostanete kouzelnou kartičku Charge myHyundai, která sdružuje většinu poskytovatelů v ČR i po celé Evropě, jejichž nabíječky máte nejen v mobilní aplikaci, ale také přímo v navigaci vozu – stačí tak zadat cílové místo vaší cesty a auto vám samo naplánuje trasu včetně optimálního nabíjení, pokud je to třeba. U nabíječky pak jen připojíte kabel, identifikujete se kartičkou (nebo i bez ní, protože zrovna elektrické hyundaie to u některých provozovatelů umí automaticky po připojení kabelu díky funkci plug&charge) a nabíjíte. A zatím si můžete skočit na záchod a v klidu si vypít kafe, případně si pohodlně usazeni ve sklopné sedačce překontrolovat maily – času na to budete mít dost. I když nejspíš méně, než si myslíte…
Stačí připojit kabel, přihlásit se u nabíječky kartou/čipem (to se u některých nabíječek děje automaticky) a už nabíjíte.
Jak se nabíjí elektromobil
V zásadě jsou dva druhy nabíjení: pomalejší a šetrnější AC (střídavý proud) nabíjení, nebo rychlé DC (stejnosměrný proud) nabíjení. Pomalé nabíjení se hodí doma, v práci nebo když vyrazíte na dlouhé nákupy či do kina a nevadí vám nechat auto nabíjet několik hodin. Na cestách, kdy se nechcete moc zdržovat, zase využijete rychlé a ultrarychlé dobíjení, které trvá jen několik (desítek) minut.
Jak dlouho přesně? To záleží na konkrétním autě – každé má baterii s jinou kapacitou a jasně daný nejvyšší nabíjecí výkon. V případě nabíjení Ioniqu s baterií o kapacitě 77 kWh a palubní AC nabíječce o výkonu 11 kW si snadno můžete spočítat, že plné nabití by trvalo 7 hodin (ale nejspíš nikdy nebudete mít baterii úplně prázdnou a nabíjet do 100 % se také nedoporučuje), tedy doma přes noc nebo za jednu směnu v práci.
Nabíjet doma je nejpohodlnější a nejlacinější, ale ne každý tu možnost má. Ve veřejném prostoru však nabíječky rostou jako houby po dešti, jejich výkon také utěšeně stoupá. V budoucnu bude tedy nabíjení ještě pohodlnější a rychlejší.
Nejvyšší výkon pro DC rychlonabíjení je 239 kW, to však neznamená, že by se Ioniq 6 plně nabil za 20 minut. Křivka rychlonabíjení není lineární, ale degresivní (z fyzikálních důvodů), tzn. že čím je baterie nabitější, tím se rychlost nabíjení zpomaluje. Proto se nejčastěji udává čas efektivního nabíjení od 10 % (neměli byste baterii dojíždět až do nuly) do 80 % (nad touto hodnotou nabíjecí výkon klesá) – toto dobití Ioniqu 6 trvá pouhých 18 minut. To kafe možná budete muset dopít až za jízdy. Do hry vstupují i vnější podmínky (především teplota vzduchu), kterým však Ioniq vzdoruje předehříváním/chlazením baterie, aby nabíjení bylo vždy za podmínek blízkých ideálu, a tedy co nejrychlejší.
To „natankování“ Nexa je povědomější a podstatně rychlejší proces. Přijedete k plnicí stanici, zapojíte hadici (i když to zpočátku bude chtít trochu grifu), spustíte čerpání a za pár minut máte plnou. Skoro jako u benzinky…
Stojan na vodík připomíná benzinku, i samotné plnění probíhá podobně.
Největší problém je, že k plnicí stanici si budete muset trochu zajet. Vlastně nejspíš hodně zajet – v České republice jsou totiž aktuálně funkční tři (Praha, Ostrava, Litvínov a Mstětice u Prahy), do tří let by jich mělo být 12 a do roku 2030 prý dokonce 40. Ale další rozvoj záleží především na vytížení těch současných a počtu FCEV dopravních prostředků (nejen osobních aut, ale také dodávek, náklaďáků a autobusů) na českých silnicích. Odhady Ministerstva dopravy přitom hovoří o 50 000 vozidlech do roku 2030, ale my bychom v tom nadšení byli opatrnější, proto ani moc nevěříme v tak intenzivní rozvoj plnicí infrastruktury (ačkoliv nás k tomu částečně zavazují požadavky EU).
Připojení hadice s vodíkem je podobné jako u benzinky, také proces plnění je otázkou pouhých pár minut.
To elektrické nabíječky rostou doslova jako houby po dešti – aktuálně je v ČR dostupných 1 400 stanic se skoro třemi tisíci nabíjecími body. Toto číslo roste doslova s každým dnem, staví se pomalejší AC nabíječky i vysokovýkonné DC hyperchargery. Energetické firmy, které je nejčastěji budují a provozují, v tom totiž cítí byznysový potenciál. A zájemcům o elektrická auta to dodává jistotu, že budou moci načerpat energii, ať už bydlí kdekoliv nebo se vydají kamkoliv.
Trendu rozvoje nabíjecích stanic se rychle chytají obchody, hotely nebo třeba restaurace, nabíječky také budou u administrativních budov a v bytových domech, takže nějaký ten dobíjecí kabel bude vždy po ruce. Zcela tak odpadne strach z omezeného dojezdu, vlastně i maximální dojezd se stane čistě virtuální hodnotou – protože budete průběžně dobíjet v týdnu a na cestách budete častěji zastavovat kvůli návštěvě záchodu nebo abyste si protáhli záda / vyvenčili děti než jen kvůli nabíjení. Tou dobou už bude většina elektroaut podporovat vysokovýkonné dobíjení, takže vás čekání u nabíječky ani moc nezdrží. A to není žádná utopická představa vzdáleného roku 2030, ale vize reality podstatně dřívějšího data.
Vybudovat novou plnicí stanici je otázkou jednoho až dvou milionů eur. Nečekejte tedy, že bude stát na každém rohu. Zvlášť, když je vodíkových aut tak málo. A těch nebude víc, pokud nebude víc plnicích stanic. Asi už chápete ten problém…
„Tankování“ vodíkového auta je tedy skutečně rychlejší než nabíjení baterie a nejspíš vždycky bude, jenže když si připočtete časovou ztrátu zajížďky k desítky kilometrů vzdálené plnicí stanici, tak už to tak výhodně nevypadá.
Za to nabíjení bateriových elektromobilů by mělo být neustále rychlejší (lepší technika baterií, vyšší nabíjecí výkony nabíječek), jednodušší (neustálý rozvoj infrastruktury) a pohodlnější (do budoucna nebude nutná žádná kartička, prostě jen připojíte kabel a auto si vše vyřeší automaticky). Je tedy dost pravděpodobné, že návštěvy „smradlavých“ a „špinavých“ benzinek nikomu v budoucnu chybět nebudou.