Mercedes G, který ve skutečnosti není Brabus: Luxus z Japonska dělá Německu skvělé jméno

Na první pohled si řeknete, že je tohle Géčko Brabus. Jenže ono není, ale někdo po něm v Japonsku moc a moc toužil, takže si upravil své G500, aby vypadalo jako Brabus (až na ta kola AMG). Stejně ale v té bílé vypadá moc dobře, lépe než v tradiční černé. Ostatně bílá je pro Japonce velmi oblíbená barva a jejich mafie Yakuza ji s oblibou používá na svých limuzínách a luxusních autech včetně Mercedesů třídy G. Ale ne, tohle Géčko nejspíš žádný mafián vážně nikdy neřídil. Ale klidně by mohl podle toho, jak auto vypadá. Zatímco popíjím výtečnou kávu od majitele, nemohu z Géčka odtrhnout zrak.

Mercedes-Benz představil terénní model třídy G poprvé v roce 1979. Písmenné označení odvodil od slova Geländewagen, tedy terénní automobil, interní označení bylo W460. Práce na něm zahájil německý výrobce v roce 1972 a přizval si specialisty ze Steyr Puch z rakouského Grazu, kteří měli se čtyřkolkami bohaté zkušenosti a jejich Haflingery a Pinzgauery mimo silnici nic nezastavilo. Navíc měl o terénní armádní auto zájem Irán, byť po změně režimu byla objednávka zrušena. To už byl ale projekt tak rozjetý, že Mercedes pokračoval a auto vyvinul pro civilní trh a Bundeswehr. Ten ovšem raději vybral konkurenční Volkswagen Iltis, takže Mercedes zamířil k německým pohraničníkům a do argentinské armády, později i do řecké a některých složek americké armády. V osmdesátých letech se objevily první modernizace, motory se vstřikováním a nabídka klimatizace.

Auto bylo velmi důkladně testováno na poušti i za polárním kruhem, takže se s ním do terénu opravdu bát nemusíte. Hlavně se nezaleknou pracovní varianty, které se stále prodávají. Výběr je pak i mezi karosářskými verzemi, byť tato pětidveřová je nejčastější. Existovala ale i třídveřová, dokonce se sundavací zadní částí střechy, šílená verze 6×6 je pick-up a Maybach dělá luxusní čtyřdveřový Landaulet. Vojenské speciály se pak nabízejí i jako nákladní s krátkou kabinou a korbou za sebou. Kterákoliv verze je ale okamžitě rozeznatelná díky krabicoidnímu designu, a to na první pohled, i když má třeba moderní LED světla na denní svícení.

Kromě pracovních verzí uvedl Mercedes v roce 1991 luxusně vybavenou variantu W463 s klimatizací, uhlazenějším designem a hmotností kolem 2,5 tuny. Došlo ale i na modernizaci a dovybavení běžných modelů. Díky tomu mohla o rok později skončit výroba původní verze W460. Právě na model W463 se díváte i vy, konkrétně na variantu G500, kterou Mercedes prodával od roku 1998. Zvenčí a vlastně i v interiéru vypadá přesně jako modely Brabus, ale tento úpravce raději sáhl po modelu G55 AMG coby výchozí verzi pro své změny. Mercedes chtěl s touto luxusní verzí konkurovat Range Roveru a původně ji nechtěl vyvážet do USA, ale právě tam měla nakonec ohromný úspěch. Ale podívejte se třeba na ty obyčejné kliky, něco takového byste čekali na popelářském náklaďáku, ne na luxusním modelu.

Luxusní muselo být auto i uvnitř ve slušně prostorném a skvěle odhlučněném interiéru, kde byla spousta kůže a dřevěného obložení, aby byla prémiová varianta od té pracovní rozeznatelná na první pohled. To se samozřejmě u konkrétního auta změnilo v momentě, kdy jej začal majitel upravovat na Brabus. Vše bylo přečalouněno na černé kůže a prošito bílou nití v kosočtvercích, stropnice je z černé alcantary. Kde není kůže, tam zbylo místo na semiš a kvalitní plast. Docela malý volant je také luxusně čalouněný a multifunkční, elektricky nastavitelná sedadla pořád nabízející docela vzpřímený posez. Před nimi je kraťoučká palubka, takže čelní sklo mám hned u nosu. To všechno mi pořád nejde dohromady s tím, jak strašně moc musíte třísknout s dveřmi, aby se zavřely, a že k nastupování rádi využijete nášlapy. Jenže to je důsledek toho, že základem je pořád vojenský teréňák. Ostatně i cvaknutí centrálu je dost hlasité.

Zadní řada sedadel nabízí hodně prostoru pro nohy i hlavu a také do šířky. Tři pasažéři nemají problém sedět vedle sebe i na delších cestách. Vzadu je kufr o objemu 467 litrů, skvěle přístupný díky velkým dveřím a opět luxusně čalouněný. Čalouněný zavazadlový prostor je občas u Géčka kritizován, že se snadno poškodí. Jenže to vadí u pracantů, ne u luxusní verze. Po sklopení sedadel má kufr 2 250 litrů. Na pátých dveřích je umístěná rezerva, která ale zakrývá velkou část okna. Jinak v autě není tolik odkládacích prostor, na kolik jsme zvyklí v moderních SUV, a třeba kastlík mi přijde vyloženě malý.

Když se vytáhnete na špičky nebo si donesete štafle, můžete si vychutnat pohled na vidlicový osmiválec M113 pod kapotou s objemem 5 litrů. Disponuje v základní verzi výkonem 292 koní v 5 500 otáčkách a točivým momentem 456 Nm ve 2 800 otáčkách. Znamená to maximální rychlost 190 km/h, akceleraci na stovku za 9,7 sekundy (na takovou krabici je to vážně nečekaně dobrý odpich) a odpovídající spotřebu kolem 17 litrů (ovšem klidně i více). Automatická pětistupňová převodovka je občas trochu opožděná a jako kdyby pokaždé chvilku vyčkávala, jestli je opravdu potřeba měnit rychlostní stupeň. Moc se to nezmění ani ve sportovním režimu, to se pak jen motor více vytáčí. Dočkáte se ale nádherného řízného rykotu osmiválce, který je prostě úžasný. Dokreslují jej i výfuky AMG s elektronickými klapkami, které jsou vyvedeny do stran.

Na to, že budete pány okresek, ale zapomeňte. Ano, auto je sice hodně silné, ale také vysoké, s vysokým těžištěm a vy v něm sedíte jako na židli. Řízení má malou citlivost a dost dlouhý převod, takže musíte volantem točit víc, než čekáte. To s ostrými průjezdy vlásenkami prostě nejde dohromady, byť se naklání méně, než jsem se bál. Maximální rychlost si tak většina majitelů vyzkouší jen zřídka a pak je normální mít respekt z brzdění té velké váhy. Géčko to vynahrazuje snesitelným komfortem na hrbolech, výmolech, kanálech a retardérech, přitom to vůbec nebyla priorita při původním vývoji vojenského speciálu. A to je ještě tohle „vytuněné“ Géčko kvůli velkým kolům tvrdší než sériové modely. Ovšem pozor, ve městě si přijdete nějak moc velcí, na všechny koukáte spatra a kvůli šířce auta vám některé skuliny také zůstanou zapovězeny.

Základem Géčka je rám a dvě tuhé nápravy, aby byl vůz v terénu odolný. Když na ně dáte kvalitní pneumatiky, uděláte pro terénní schopnosti auta hodně. Navíc jsou na koncích auta, takže nájezdové úhly jsou 36 a 27 stupňů, stoupavost je 80 %, boční náklon 54 % a světlá výška 210 milimetrů, takže Mercedes zvládne brodit až 600 milimetrů hlubokou vodu. Pohon předních kol se připojoval manuálně, od roku 1990 jej ale Mercedes nabízel jako stálou čtyřkolku se třemi aktivními diferenciály, tady už uzamykatelnými elektronicky. Od té doby je pracovní Géčko známe pod kódem W461, speciály pro stavebnictví jako W462.

V terénu jsou ale skvělé všechny varianty a tváří se, že je prakticky nic nezastaví, což je vlastně pravda. U nás asi nemáte šanci najít terén, který by Géčko neprojelo. Hodně oceníte i blinkry na rozích u kapoty (tady pod kryty) fungující také jako majáčky, takže přesně víte, kde vám auto končí. V terénu je podobná pomůcka neocenitelná stejně jako skvělý výhled z auta ven.

Výroba prvního Géčka skončila v roce 2019 (verze W463 už o rok dříve, protože ji vystřídala současná druhá generace) a auto mělo i příbuzného – Peugeot P4. Případně se prodávalo také pod jménem Puch G. Hlavně ale Géčko o pár let přežilo svého hlavního konkurenta Land Rover Defender (ale ještě stále můžete vyrazit pro Toyotu Land Cruiser J70) a nikdy jej nenahradil ani původně zamýšlený nástupce GL. Délkou výroby 41 let je Géčko u Mercedesu druhé za nákladním Unimogem. Během své kariéry se dočkalo i vítězství na nejtěžší rally světa z Paříže do Dakaru, kdy se za volantem 280G radoval v roce 1983 slavný Jacky Ickx.

Dalším slavným Géčkem byl papamobil pro Jana Pavla II. s neprůstřelnou kukaní, který je dnes vystaven v muzeu ve Stuttgartu. Ten si koupit nemůžete, ale i na obyčejnou ojetou G500 si nachystejte minimálně půl milionu korun. Spíš ale milion, protože tohle auto prostě nějaké peníze stojí. Vždyť i aktuální novou G500 si Mercedes cení minimálně na 2 655 000 Kč a koneckonců ani provoz není zadarmo. Není to málo a podobnou investici si musíte zdůvodnit, jenže do Géčka se nejspíš, stejně jako já, bláznivě zamilujete. A pak jde racionalita stranou, takže mám pochopení pro každého majitele jakékoliv verze téhle staré škatule. Protože stejně jako ve vás Ferrari nabudí pocit, že jste Michael Schumacher, tak v Géčku si, i pokud má takovouto luxusní výbavu, připadáte jako voják na mírové misi.