Škoda Superb s nejsilnějším benzinem je takové skryté RS. A zbavila se nejotravnější vlastnosti předchůdce

Začnu opět trochu zeširoka a lehkým vzpomínáním. Já totiž zažil jako tehdy mladý a začínající novinář jízdní prezentaci faceliftovaného Superbu první generace, nechyběl jsem ani na podobné akci k uvedení generace druhé. A tu třetí jsem poprvé viděl při focení v ateliéru na Strahově. Doteď si pamatuju, jak mi po vstupu do ateliéru spadla brada. Bez přehánění. Tehdejší novinka mi přišla krásná, na škodovku velmi odvážná a od pohledu luxusní.

To bylo v roce 2015 a Superbu třetí generace výše popsané superlativy podle mě vydržely po celou dobu produkce. Auto se mi neokoukalo, nezevšednělo a po decentních modernizacích a s novými barevnými kombinacemi si zachovalo atraktivní výraz i po všech těch letech.

A pak jsem na konci předloňského roku poprvé potkal generaci čtvrtou…

Bylo to znovu v ateliéru, tentokrát v Mnichově Hradišti. Stejně jako u trojky to pro mě byla absolutní premiéra, Superb čtvrté generace jsem do té doby neviděl. Zvědavý jsem byl hodně, otevřely se dveře, ateliér opustila novinářská skupinka přede mnou a já poprvé zahlédl zbrusu nový Superb. A rovnou v obou karosářských verzích.

Upřímně, brada mi nespadla. Spíš jsem byl zaskočený tím, jak nevýrazně novinka působila. Pochopitelně že si Škodovka připravila načančané verze, ale ani ty mě nijak zvlášť nezaujaly. Hlavně zadní partie mi přišly bez nápadu, zaměnitelné prakticky s jakoukoliv jinou značkou, a to v případě kombíku i liftbacku. Jedna zajímavost – zadní lampy se pro obě karosářské verze naprosto shodují. Prý to byl oříšek.

A tvary celkově pak otázkou kompromisu, jak sami škodováci přiznali. Hlavně při pohledu zboku je totiž hned jasné, odkud vane Passat. Ano, vnější panely Superbu a Passatu jsou z pětadevadesáti procent stejné, jiný je vlastně jen čumák a zadek. A protože se poslední roky ve Wolfsburgu zhlédli v podivně beztvarých a bezpohlavních designech, odskákal to i Superb. I přes veškerou škodováckou snahu o odlišení.

Uvidíme, co na to čas. Už několikrát se mi stalo, že ve mně vzhled novinky nečekaně dozrál. Pro příklad nemusím chodit daleko – nový Kodiaq se mi nejdřív vysloveně nelíbil, teď mi přijde, že předchůdce vedle novinky hrozně rychle zestárl a že druhá generace vypadá velmi moderně. A – skoro se to stydím napsat - ale zvlášť po modernizaci se mi velmi zamlouvá BMW iX. Ano, ta elektrická obludka.

Tak se třeba i Superb čtvrté generace dočká podobného vývoje. Je fakt, že testovaný kousek ve výbavě Selection, červené metalíze Carmine (příplatek 19 000 Kč) a s osmnáctipalcovými liťáky Bosona s aerokryty měl už docela šmrnc.

Zato uvnitř jsem od začátku vysloveně nadšený, tady se Škodovce u posledních modelů vyloženě daří. Zvlášť testovaná šedá konfigurace Lounge (příplatek 45 000 Kč) se mi mimořádně trefila do vkusu, Superb je uvnitř až prémiově luxusní, respektive luxusnější než kdejaká prémie. Zvlášť BMW si třeba i u pětkové řady dovolilo nebývalý ústup ve volbě materiálů a nejnovější X3… tak laciné vnitřní kliky nemá dlouho už ani Dacia.

U Superbu jde určitě o jeden z nejpříjemnějších a nejútulnějších interiérů nejen v dané cenové relaci kolem a nad jeden milion, povedl se i celkový tvar přístrojovky, volba materiálů a to žebrování působí fantasticky.

Chválit můžeme konečně i infotainment, běží svižně, grafika i rozlišení displeje je na vysoké úrovni, skvělé jsou rychlé volby k vybraným funkcím v horní části třináctipalcového displeje. Hlavně eliminaci bezpečnostních systémů máte krásně po ruce, za to několik palců nahoru.

Ještě víc jich dávám ovladačům Smart Dials. Asi už tyto sdružené ovladače kombinující otáčení, mačkání a maličký displej znáte. A je to úžasně fungující a praktické řešení. Krajními ovladači ovlivňujete teplotu, zapínáte vyhřívání sedaček a jejich chlazení (pokud je ve výbavě), prostředním pak třeba hlasitost, jízdní režim, rychlost ventilátoru… Na první výčet to může být možností až moc, ale věřte mi, sžijete se jedna dvě a už nebudete chtít jinak. Tohle se moc, moc povedlo.

Nadbytek místa hlavně na zadních sedačkách snad ani nemusím připomínat, v tomto je Superb velmistr od první generace. Nadprůměrný je i zavazadlový prostor, liftback nabídne 645 litrů, což představuje dvacetilitrové mezigenerační zlepšení. Zamrzela jen vyšší pozice za volantem, alespoň tedy v případě částečně elektricky nastavitelné sedačky testované verze. Snad pokaždé jsem si za těch pár testovacích týdnů chtěl po nástupu sezení snížit. Marně. Těžko říct, proč tomu tak je, jestli jde o nějaké konstrukční omezení, nevím. Takto jsem si připadal spíš jak v SUV než v liftbacku. Škoda.

Sportovní, nebo spíš tedy sportovnější verze RS se nejspíš ani u této generace Superbu nedočkáme, testovaný zážehový dvoulitr ji však velmi zdárně supluje. Vždyť má naprosto shodných 195 kW jako nejsilnější Kodiaq, kterému Škodovka rychlá písmena RS dopřála. A na stovce je dokonce rychleji – zatímco Superbu to trvá 5,6 s, Kodiaq RS potřebuje minimálně 6,3 s…

Čistě z pohledu čísel je tedy neRS Superb dynamičtější než jeho skutečný RS brácha a skoro bych se i vsadil, že bude i hbitější než Kodiaq. Přece jenom je podle specifikace vždy minimálně o metrák lehčí, do toho nižší stavba karoserie…

Já však ze všeho nejvíc oceňuji, že Superb se už konečně zběsile nehoupe. Nevím, jak obyčejnější kousky, ale novinářské testovačky s adaptivními tlumiči byly po celou dobu funkčního období třetí generace naprosto neuvěřitelně uhoupané. Vždy jsem automaticky volil nejtužší možné nastavení, pak ale stejně sledoval, jak se na nerovnostech přední část divoce rozskákala. Nebezpečné to nebylo, moderní auta jezdí v oblouku vlastně velmi unifikovaně a ze stopy neočekávaně neodskakují, za příjemnou bych takovou jízdu však rozhodně neoznačil.

Teď? Všechno jinak! Přesněji řečeno, Superb je stále komfortní - to v prvé řadě, a to i ve své nejvýkonnější verzi. Už však nemáte pocit, že vám v Bratislavě místo tlumičů namontovali koule z Citroënu XM po konci životnosti. Přeháním jenom trochu. Superb se skutečně velmi příjemně řídí, auto pod sebou alespoň trochu cítíte, přehnaně se nenaklání, je stabilní. Dá se s ním zkrátka jet svižně a řidiče to i celkem baví.

Pochopitelně i díky motoru, těch 195 kW je velice přičinlivá porce. Zátah je pokaždé plynulý, ovšem důrazný. Vůbec bych neřekl, že agresivní, není to tak, že byste pod plným plynem zažívali něco nepatřičně sportovního, akcelerace je velmi přesvědčivá, ale hladká. Dvoulitrový čtyřválec zůstává v těchto chvílích stále skvěle odhlučněný a naštěstí nedělá ani žádné dětinské zvuky. Jeden z nejstrašnějších automobilových vynálezů všech dob, tohle umělé přizvukování.

Nicméně, absolutorium pohonné soustavě udělit nemohu. Po nějaké době jsem opět narazil na převodovku DSG, s níž jsem se měl problém plynule rozjet. Nebo takto, pomalý rozjezd problém nebyl, když jsem se však pokusil o trochu svižnější odpich, většinou z toho byl daleko intenzivnější skok z místa, než jsem si naplánoval. Nezvykl jsem si ani za těch několik testovacích týdnů, občas mě nějaký ten rozjezd typu autoškola znovu dokázal potrápit. Paradoxně pomohlo přepnutí převodovky do sportovního módu, zde sice DSG odřazovalo ve vyšších otáčkách a reakce na plyn byly možná i díky tomu o něco ostřejší. Napruženější chování kolem rozjezdu mi však přišlo o kousek předvídatelnější. Ale zase mě nebavily ty vyšší otáčky.

Trochu sportovnější je spotřeba, když máte pod kapotou benzin s výkonem 195 kW, k tomu automat a pohon všech kol, za pět litrů jezdit nebudete. Škodovka udává rozmezí 7,5 až 8,0 litrů, já jezdil za konečných 8,8 litru. Opět za to mohlo moje nejčastější složení jízd dálnice a ucpaná Praha, hlavně ve městě se spotřeba továrnímu rozmezí vzdaluje, blíží se desíti litrům. Nejníž jsem se dostal vyrovnanou, ale nikoliv loudavou jízdou po meziměstských silnicích, to se mi dařilo přiblížit sedmi litrům. Ale níž už to nešlo.

Jede skvěle, velmi, velmi svižně, kdyby byl takto motorizovaný Superb označený RS, neměl bych nic proti. Možná je to víc RS než Kodiaq se stejným motorem, ale na tento závěr si počkám, až se s tímto škodováckým SUV svezu.

Superb dál zaujme svými tradičně silnými vlastnostmi, jako je prostor a praktičnost, asi nejvíc a nejpříjemněji mě překvapilo naladění podvozku, velký liftback od škodovky se konečně nehoupe a řídí se skutečně hezky. K velkým kladům přidávám moc pěkný, kvalitní a nejen v rámci digitální doby uživatelsky přívětivý interiér.

Za Superb 2.0 TSI s výkonem 195 kW a pohonem všech kol zaplatíte minimálně 1 165 000 Kč, což je na korunu stejně jako v případě silnější nafty 2.0 TDI s výkonem 142 kW a rovněž pohonem všech kol. Jakkoliv se mi s benzinem žilo dobře (až na cukavější rozjezdy), vybral bych si úspornější naftu. Ta sice pochopitelně dynamicky stíhat nebude, na stovce je skoro o dvě sekundy později, ale zase by takový Superb mohl jezdit za šest a něco.