První rande s Mercedesem třídy E: Na dlouhodobý test dorazilo české Auto roku 2024! Bude dokonalé?

S třídou E v dlouhodobém testu mám zkušenost z předcházejícího působiště, kde mi necelý rok dělal společnost zelený kombík se vznětovým čtyřválcem o výkonu 143 kW. Verze to byla zvlášť na poměry novinářských aut velmi skromně vybavená, což jsem ale s přibývajícími kilometry kvitoval. Už tehdy, před pěti lety, plíživě pronikaly do vozů nejrůznější „bezpečnostní“ asistenční systémy a digitalizace, tehdejšímu dlouhodobému éčku však chyběl třeba i adaptivní tempomat. Jak já na to auto vzpomínám! A i když to byla prémiovka-chudobka, proti mainstreamu si éčko stále udržovalo citelný odskok. Hlavně v otázce celkového komfortu, jak tehdy dokázal i srovnávací test se Škodou Superb. Mladoboleslavský kombík je i dnes stále výborné auto, éčko však bylo o řád pohodlnější, tišší, agilnější…

A teď k nám do Garáže dorazil nováček v podobě kombíku E 300 de 4MATIC. Navíc velmi opěvovaný nováček, tahle generace se prý velice povedla. A o tom, že velké kombíky mám obecně velmi rád a že je považuji za nejsmysluplnější automobilovou kategorii z pohledu každodenního používání, to jsem, myslím, na Garáži také psal. Takže, moje otázka z titulku, jestli to bude dokonalé auto, je víc než namístě.

Následující text berte, prosím, jako první letmé seznámení s vozem, za sebou máme sotva pár stovek kilometrů zajíždění. Na podrobnější rozborky dojde!

S nejnovějším éčkem se v rámci testovacích jízd Auto roku 2024 v ČR svezl i kolega Majurník, který se připojil k pochvalným hlasům (plánujeme také jeho dojmy z dlouhodobého éčka), mimo jiné se mu zamlouval design. Podle Honzy je konzervativní a spíš decentní, já bych připojil, že za mě vyloženě líbivý. Zvlášť testovaný kombík v barvě hnědá Velvet (bez příplatku) a na českém trhu s pomalu nezbytným AMG paketem vypadá skvěle (připravte si nemalých 273 847 Kč, sada však obsahuje i spoustu vyloženě funkčních prvků, nejen designová pozlátka). Zatímco předchůdce byl spíš takový nekonfliktní, až nijaký, novinka je elegán. A ty vyjíždějící podsvícené kliky jsou možná zbytečnost (pominu-li příspěvek k aerodynamice), ale je to krásné divadlo, když se najednou zjeví a naruší do té doby vzorně hladkou siluetu vozu. Zvlášť v noci jde o působivé představení.

Interiér? Tady vás asi těžko může překvapit, že přístrojové desce dominují displeje. Ten pod volantem má úhlopříčku 12,3 palce, centrální pak dokonce 14,4 palce. Ale! I ta obří obrazovka uprostřed je do celku hezky zakomponovaná, nikam netrčí a vzdor svým rozměrům vlastně vůbec neruší. Před spolujezdcem tedy ještě může být taková ta „mercedesí“ displejová specialita Superscreen, ale mějte, prosím, na paměti – pokud tuto superobrazovku v ceníku zaškrtnete a do té doby vrcholně elegantní přístrojovku s krásným dekorem (v našem případě tmavé dřevo) nahradíte gigantickým displejem, někde na světě umře koťátko. Ne vážně, s vkusně zakomponovaným displejem působí éčko daleko luxusněji, Superscreen mi přijde jako taková hračička, která na chvilku zabaví, ale že bych to musel vidět dvakrát… Nebo si fakt myslíte, že v autě potřebujete selfie kameru a videohry? Je to auto, proboha!

Z tohoto jsem měl největší obavu. Éčko jako zbrusu nová prémiovka má ve výbavě snad úplně všechny asistenční systémy a digitální serepetičky, co aktuálně automobilový průmysl nabízí (rovněž důkladněji rozebereme). A zvlášť při vzpomínce na dlouhodobého předchůdce, který neměl ani ten adaptivní tempomat, jsem se obával, jestli nebudou všechny ty moderní prvky moje každodenní soužití s autem hlavně narušovat. Jestli po předání vozu nestrávím před showroomem hodinu, jenom abych ty nejotravnější systémy povypínal a konečně rozchodil Apple CarPlay. A jestli nebude po každém nastartování nutné strávit několik minut v infotainmentu, abych z éčka udělal pro mě použitelné auto. To jsem se zase jednou bál zbytečně!

Takhle. Před pražským showroomem to pár minut bylo, na pár věcí jsem přišel během poskakování po Jižní spojce, ale že bych se musel dlouhé minuty prodírat spletitostmi infotainmentu, to opravdu ne. Naštěstí.

Hezky postupně – Apple CarPlay bylo otázkou několika sekund, tady nečíhal vůbec žádný problém. Deaktivovat defaultně nastavené udržování v jízdní pruhu a upozornění na překročení rychlosti je také úplná hračka. Zmáčknete dotykové tlačítko na liště pod displejem, na něm se pak objeví ikony základních bezpečnostních asistentů, odkliknete a máte hotovo. Krásná práce. U upozornění na překročení rychlosti bych ještě podotkl, že jeho zvukový projev je hlavně proti ultraotravnému hlasitému pípání v korejských značkách nepoměrně decentnější. Tohle bych snad vydržel i pár kilometrů.

A pak éčko pochopitelně samo brzdilo před překážkou (třeba když jsem dojížděl auto před sebou), což jako vyznavač plynulé jízdy a plachtění bytostně nesnáším. Vypínám rovněž dodatečné funkce adaptivního tempomatu, kdy auto samo zpomaluje před složitějšími úseky (třeba mírná, velmi mírná „zatáčka“, přesněji řečeno spíše rovinka, éčko však seznalo, že devadesátka je na tuhle „vracečku“ prostě moc), přibrzdí si rovněž před křižovatkou (kam bych krásně doplachtil…) nebo rychlostními omezeními (dodatkovou tabulkou je sice platnost značky omezena, ale co naplat, brzdíme!).

Samočinné zpomalování před překážkou vyřešila deaktivace jakéhosi ekoasistenta, omezení svéhlavosti adaptivního tempomatu jsem hledal déle, ale také se nakonec povedlo. Opakuji, vše v rámci několikaminutové předstartovní operace před showroomem a potom při poskakování po Jižní spojce (celkově rovněž maximálně pár minut).

A teď to úplně nejlepší. Zmíněný ekoasistent se jedním vypnutím odmlčel úplně, znovu nenaběhl ani s novým nastartováním. Stejně tak adaptivní tempomat, i ten přišel o všechny přidružené funkce a nyní již „jen“ drží odstup od vpředu jedoucího auta. A pozor, vždy začíná na nejkratší předvolené vzdálenosti, na tu nejdelší se s novým nastartováním nevrací! U Mercedesu mají řidiče a řízení auta pořád ještě rádi.

Takže, jak vypadá moje každodenní rutina? Která je u moderních aut stále komplikovanější, otravnější a zabírá tedy čím dál víc času? Sednu do vyhřátého interiéru (nezávislé topení je nejlepší věc na světě, zde navíc ovládané jednoduše z aplikace, i tu podrobněji rozebereme), zmáčknu startovací tlačítko, tlačítkem na liště vyvolám zmíněnou základní nabídku asistenčních systémů, deaktivuji udržování v pruhu a hlášení o překročení rychlosti, zařadím D a jedu. Nebe existuje.

Protože mám nová auta rád a k jejich technice se snažím chovat šetrně, nový Mercedes poctivě zajíždím, i když ze všech stran slyšíme (v tomto konkrétním případě i od Mercedesu), že moderních vozů se už žádné velké zajíždění netýká.

Jenže, jedno specifikum zajíždění náš dlouhodobý Mercedes přece jen má. Jelikož se jedná o plug-in hybrid, který díky velké baterce (25,4 kWh) zvládne za ideálních podmínek čistě na elektřinu i vzdálenosti kolem stovky kilometrů (teď v zimě něco kolem osmdesáti), startuje se vždy na elektřinu a podle kapacity baterky pak svištíte bez zapojení vznětového čtyřválce. Dost dobře se tedy může stát, že vám pak elektrická šťáva dojde na dálnici a do té doby naprosto studený spalovací motor je najednou povolán do akce. A to by čerstvé, nezajeté spalovací jednotce úplně dobře neudělalo.

První dva tisíce kilometrů tedy absolvuji v jízdním režimu „battery hold“, který prakticky od začátku velmi preferuje spalovací jednotku. V nejnižších rychlostech a při minimální zátěži je sice elektromotor stále v permanenci, nafta se však probírá velmi brzy, stačí jen lehce důraznější sešlápnutí plynového pedálu. Nehrozí tedy, že by se čtyřválec zničehonic probral ve vyšších rychlostech a naprosto nerozcvičený. Vidíte, tohle vlastně ještě musíme přičíst ke každodenní rutině – z čistě elektrického jízdního režimu volím na stejné liště jako asistenční systémy ještě zmíněný mód „B“.

Vlastnostem pohonné soustavy včetně spotřeby paliva se budu podrobně věnovat hned v příštím díle našeho dlouhodobého testu, pojďme si však model E 300 de 4Matic alespoň krátce představit. Pod tímto označením se skrývá kombinace vznětového dvoulitrového čtyřválce s výkonem 145 kW, elektromotor přidává 95 kW, systémový výkon pak činí 230 kW. Na stovku naše éčko zrychlí za 6,7 sekundy a rozjede se až na 223 km/h. Díky tomu, že čistě na elektřinu urazí tento kombík od Mercedesu necelých sto kilometrů, může si automobilka dovolit udávat kombinovanou spotřebu nafty 0,6 litru na 100 km. Jak jsme si řekli, já však zatím stále jezdím s výrazně preferovanou spalovací jednotkou, tudíž moje aktuální spotřeba po nějakých dvou tisících najetých kilometrech činí rovných šest litrů.

Auto roku je fajn titul, občas je to s ním ale takové… no, párkrát se mi stalo, že jsem se nad výběrem poroty pozastavil. V tomto případě se však hlasující trefili a já výsledek podtrhuji.

Je to teprve necelý měsíc, co spolu jezdíme, první dojem však plug-in hybridní éčko zvládlo víc než dobře. Skvěle vypadá, navzdory všem moderním a digitálním vymoženostem řidiče prakticky neobtěžuje, i v „zajíždějícím“ režimu, kdy ještě zdaleka nevyužívám všech předností plug-in hybridu, jezdí zbrusu nové auto za šest litrů (s u mě tradičně dominantní dálnicí). Právě pohonnou soustavu, podvozek a celkově jízdu si probereme v příštím dílu.

Zeptám se tedy ještě jednou? Bude dokonalé? Nakročeno má víc než dobře, ale postupem času se dostaneme i k nedostatkům. Třeba prostornost, to není úplně nejsilnější stránka éčkového kombíku. Teď se ale těším na další porci kilometrů. A do Mercedesu hlásím, že jim auto nevrátím.

Respektive, rád bych. Nicméně přesná cena testované specifikace činí 2 395 413 Kč, nejlevněji koupíte naši verzi E 300 de 4Matic kombi za necelé dva miliony. Asi ještě uvidím. Aktuálně si však můžete odečíst tzv. Power prémii, která činí sto padesát tisíc.