Za volantem levných Škodovek, které si nikdy nekoupíte: Jak jezdí indická Slavia a Kushaq?

To první, co vás za volantem Slavie praští do očí, je to, že vás nic nepraštilo do očí. Před sebou máte digitální přístrojový panel a hned vedle 10palcový dotykový infotainment, níž je přehledný panel automatické klimatizace, spousta tlačítek vám bude povědomých, volant samotný je shodný s evropskými modely stejně jako multifunkční páčky schované za ním. Prostě jako doma.

Jasně, že se tu šetřilo – grafické a funkční pojetí přístrojového štítu a infotainmentu je zjednodušené, taky tu najdete primárně tvrdé plasty, ale zpracování je bezchybné a působí odolně, kabinu navíc oživují barevné dekory a povedené detaily v podobě kapličky přístrojů s logem Škoda nebo kulaté výdechy klimatizace (obojí znáte z nové Fabie). Za pojetím současné Scaly tak kabina Slavie stále o trochu zaostává, ale vůbec ne o moc!

Stejně tak po rozjetí vás nic nepřiměje nedůvěřivě zvednout obočí. Motor si jen tiše přede, dvouspojkový automat řadí hladce, houpavě pohodlný podvozek se srdnatě vypořádává s příšernými povrchy indických silnic, přitom se nenechá rozhodit z konceptu ani ve svižně projížděných vinglech.

Samozřejmě se může zdát přehnané vmáčknout pod kapotu 150koňový přeplňovaný čtyřválec pro zemi, kde se průměrná rychlost pohybuje kolem 30 km/h (my Evropani umíme být minimálně o 15 km/h rychlejší) – jenže až se při předjíždění nějakého loudy před vámi objeví velký čumák náklaďáku v protisměru (to není nebezpečné řízení, to je v Indii zcela standardní situace), budete rádi za každého koníka k dobru.

A taky za všechny bezpečnostní prvky v čele s šesticí airbagů (brzy se mají stát národním standardem, ale Škoda už jde příkladem) a elektronickými systémy (ESP, ABS, XDS, multikolizní brzda), k nimž si můžete připočítat ještě monitorování tlaku v pneumatikách (nám se za tři dny jezdění nepřihodil ani jeden defekt, což je s ohledem na spoustu projetých výtluků a přejetých kamenů snad zázrak) nebo funkci automatického čištění brzdových kotoučů (pro prašné indické silnice nebo období monzunů nutnost). Můžete mít také tempomat nebo parkovací senzory s couvací kamerou, ale na moderní jízdní asistenty jako nouzové brzdění, adaptivní tempomat nebo udržování jízdy v pruhu zapomeňte, ty by ve zběsilém indickém provozu neměly šanci správně fungovat.

Čas přesednout do Kushaqa vyzbrojeného přeplňovaným tříválcem kombinovaným překvapivě s měničovým automatem (v Evropě je spojený výhradně s DSG) – jasně, motor projevuje více charakteru (ochotněji se točí, ale také přináší trochu vibrací), ale přesto je velice kultivovaný a skvěle sehraný s hladce řadícím automatem. Vyšší a vzpřímenější posez Kushaqu je pro lepší přehled v místním divokém provozu vítanou výhodou, na druhou stranu tužší podvozek (nutnost kvůli vyššímu těžišti) je oproti vláčnější Slavii krokem zpět – na hrbolech auto trochu odskakuje, přesto nikdy nepůsobí nepohodlně. Ale jinak jsou mezi oběma rozdíly jen minimální a zákazníci si vybírají spíš podle toho, které auto jim víc sedne.

Hodně času jsme strávili také na zadních sedačkách, takže můžeme pochválit skutečně ukázkovou prostornost po všech stránkách a také šikovné Simply Clever prvky – na zadních stranách opěradel předních sedadel jsou šikovné kapsičky na mobil a u výdechů ventilace dva USB-C konektory, vpředu zase typický držák parkovacích lístků, gumičky ve výplních dveří nebo Easy Open držáky nápojů. Indickým specifikem je odkládací prostor na palubní desce, kam si můžete bezpečně umístit sošku svého Šivy nebo Ganéši – podle toho, kterému víc důvěřujete, že vás na silnicích ochrání. Ale to je skutečně jenom jeden z mála rozdílů indických aut proti jejich evropským sourozencům…

A to je skutečně zvláštní, protože by se dalo očekávat, že model pro rozvojový trh bude pořádně ošizený. Jednodušší design, laciná kabina, chybějící prvky výbavy, nedotažená kvalita jízdy nebo dýchavičné motory – zákazníci neznalí vysokých kvalit špičkových evropských aut to přežijí, automobilka ušetří peníze a zisky porostou. Jenže ne! Škodovka to neodfláknula a postavila auta, která snesou srovnání s evropskou produkcí, tedy co se lacinějších aut týče. Kdyby se Slavia a Kushaq dostaly na český trh, Dacia by měla velký problém – tahle auta by se totiž méně náročným zákazníkům náramně líbila!

Jenže to se nikdy nestane. Nejde ani tak o to, že byste měli řízení na špatné straně, s tím se dá žít (případně by to šlo taky otočit, ačkoliv třeba kvůli pozici páčky na otevírání kapoty by to bylo náročnější). Horší je, že by se musely upravit motory podle evropských norem, podvozek by se musel upravit pro evropský standard (ačkoliv české a východoevropské tankodromy nemají k těm indickým tak daleko), musely by se přidat také nějaké bezpečnostní prvky, které indický trh nevyžaduje a zákazník po nich netouží. A výsledek by byl nejspíš podobně drahý jako auta, která si v Česku můžete normálně koupit.

Je nám tedy velice líto, ale pokud chcete jezdit ve Slavii nebo Kushaqu – a s ohledem na jejich kvality za rozumnou cenu to docela chápeme – musíte se kvůli tomu přestěhovat do Indie. A když už jsme u těch cen, auta vyjdou v přepočtu na necelých 350 tisíc korun, tedy srovnatelně s moderní konkurencí. Což se zdá jako velice málo, ale je potřeba vzít v potaz jiné zdanění, levnější lokální práci (prakticky všechny díly se vyrábí přímo v Indii) nebo několik bezpečnostních, výbavových a emisních prvků, které auta nemusí mít.