Střecha z kartonu, recyklovatelný interiér a nesmrtelné pneumatiky: Unikátní koncept Citroënu je plný odvážných myšlenek

Tak jo, nohu na brzdu, tlačítkem na páce za volantem „nastartovat“ elektrický pohon, vyšlápnout nožní parkovací brzdu a… jedeme! Citroën Oli, zcela unikátní koncept v hodnotě desítek milionů korun, se pomalu, ale přitom zcela hladce a potichu rozjede. Volant je sice mírně pootočený (prý ho již čeká servis, kde to srovnají) a pedál brzdy má zvláštně houbovitou odezvu (je to přece jen prototyp), ale při rychlosti lehce přes 30 km/h, kterou se šineme po prázdné trati testovacího okruhu Balocco, na tom moc nesejde. Vlastně jsou to jediné řidičské podivnosti, které za volantem Oliho vnímám. Jízda samotná je totiž na tomto zvláštním autě tou nejméně zvláštní věcí.

Koncept Citroën Oli je demonstrátorem těch nejodvážnějších myšlenek, kterých jsou designéři francouzské značky schopni, aby splnili náročné zadání: Nízká hmotnost, nízké náklady, udržitelnost. Elektrická revoluce je totiž skvělou příležitostí začít dělat věci jinak než dosud, opravdu se zamyslet, jak auto používáme, co v něm potřebujeme a co s sebou vozíme úplně zbytečně. Proto vznikl tento koncept, na němž mohli všichni popustit fantazii z řetězu a přijít s něčím naprosto nevídaným.

Což je vidět už na první pohled. Oli možná vypadá jako tank, ale ve skutečnosti jde o kompaktní, 4,2 metru dlouhý městský crossover (vlastně pick-up, vzadu je totiž místo kufru korbička), což zdůrazňuje právě hranatý design. Ten má kromě perfektního prostorového využití půdorysu ale ještě jiný smysl – třeba přední a zadní nárazník jsou zaměnitelné, stejně jako přední pár bočních dveří (zadní se otevírají proti směru jízdy, a vytvářejí tak široký přístup pro snazší nastupování na zadní sedadla, takže mohou být menší) a přední a zadní sklo.

Kolmý sklon čelního okna má také svůj smysl – jeho menší plocha vyžaduje méně skla, což šetří kila a náklady (na výrobu i při výměně), menší vystavení posádky slunečním paprskům zase snižuje spotřebu klimatizace. Také tím vytváří zvláštní efekt, jako když řídíte akvárium (výhled vpřed je super, směr šikmo vpřed je ale s otazníkem, to bychom ověřili až v provozu). Aerodynamika tím možná trpí, jenže v městských rychlostech nehraje odpor vzduchu žádnou roli a v dálničních rychlostech pomáhají speciální průduchy v předních světlech směrovat vzduch skrz kapotu a vytvářet větrný štít.

Podobně chytře efektivními řešeními je Oli doslova našlapaný až po strop, na který si můžete dokonce stoupnout. Kapota a střecha totiž nejsou z plechu, ale z kartonu (přesněji recyklované voštinové lepenky) s vnitřní strukturou včelí plástve a speciální povrchovou úpravou, takže je stejně odolná jako plech, ale přitom o polovinu lehčí, lacinější a snáz recyklovatelná.

V kabině se zase široce využívá polyuretan hned v několika podobách. Na sedačkách s trubkovou kostrou (a malými pružnými prvky, které tlumičům pomáhají odfiltrovat nerovnosti) jsou měkké polštáře na sezení a složité síťové konstrukce vytvořené 3D tiskem pro opírání, podlaha je pak tvořená drobnými spojenými kuličkami (podobně jako u polystyrenu v krabicích) – to vše (tedy vyjma samotných konstrukcí sedaček) můžete vzít a dohromady hodit do recyklačního zařízení.

V kabině vám pak bude určitě také chybět velký displej infotainmentu, bez něhož se moderní auta neobejdou. V Olim je jádrem zábavy váš telefon – protože má spoustu výkonu, online konektivitu a pravidelné aktualizace a stejně ho vždy berete všude s sebou. Tady ho prostě zasunete do slotu v palubní desce a můžete využívat jeho navigační a multimediální schopnosti, které se promítají na malý informační displej před řidičem (Bluetooth reproduktory jsou pak na krajích palubní desky). O jedno složité a drahé zařízení a desítky mikročipů méně.

Další mikročipy šetří absence elektrického stahování oken, stačí je prostě jen manuálně vyklopit vzhůru. Místo velkého panelu klimatizace jsou tu droboučké ovladače, dveře se otevírají jednoduchým táhlem, složité schránky nahrazuje vtipná polička s vyrůstajícími elastickými „houbičkami“ jako jednoduchým univerzálním organizérem, kila se šetřila i ve výplních dveří nebo na odhlučnění. Minimalismus ve své nejčistší a nejoriginálnější formě.

Výsledkem je hmotnost kolem jedné tuny, což by byla skvělá hodnota i pro auto se spalovacím motorem, ale naprosto úžasná pro elektromobil. Díky tomu, že je Oli lehký a jednoduchý, dokáže být také příkladně úsporný – podle odhadů Citroënu by se měl spokojit s méně než 10 kWh/100 km, takže mu kompaktní (a laciná a nepříliš náročná na drahé kovy) baterie o kapacitě 40 kWh vystačí na dojezd přes 400 kilometrů.

Koncept Oli je tak neobvyklý a progresivní, že snadno mohl skončit jako obyčejné designové cvičení a po představení veřejnosti rovnou zamířit do muzea, kde by na něj padal prach. Jenže právě díky své neokoukanosti a promyšlenosti okouzlil všechny, kteří se s ním naživo viděli – veřejnost, novináře, a především šéfy automobilky Citroën. Hlavouny nadchl natolik, že kývli na to, aby se mnoho jeho řešení dočkalo produkční formy v některých připravovaných modelech. Jenže tady přichází jeden zásadní problém…

Moderní řidiči jsou totiž rozmazlení a zhýčkaní a je velká otázka, jestli budou ochotní se uskromnit a vystačit si s jednodušším a lacinějším řešením místo sofistikovaného a drahého, na které jsou však zvyklí. Pionýrem tohoto směru byl již původní Citroën C4 Cactus, který však se svou odvahou příliš neuspěl, na druhou stranu Dacia jasně ukazuje, že prostor pro jednoduchá, laciná auta na trhu existuje. Stane se tedy Oli autem, jež všem ukáže nový směr, nebo zůstane jen průkopníkem slepých uliček…?

Kromě konceptu Oli jsme se svezli také s plážovým speciálem Citroën Ami Buggy.